,,Blázinec? To zní skvěle!"

10

NEDĚLE

Už je to asi tejden co se vydávám za blázna.
Všichni mi na to skákaj a fakt si myslej že jsem se zbláznila.
Tedy krom Nathana, ten ví že to hraju, ale nikomu to neříká.

Teď ležim na posteli a poslouchám co si strejda s tetou dole povídají.

,,Snad poznám že s Violetou to není v pořádku. Jsem psychološka. Nemusim si s ní ani o tom popovídát a už vim že se zbláznila!" Řekla teta.

,,To máš pravdu, ale nemusíš to tak hrotit." Dodal stejda.

,,Ty si nepamatuješ jak rozbíjela ve středu ty okna a pak se smíchem utekla? Nebo jak si na stěžoval soused, prej mu chytala slepice a pak jim trhala peří!" Křikla na něj.
Musela jsem se nad tou zpomínkou pousmát.

,,Musíme jí aspoň na pár dnů poskytnout pobyt v blázinci a pár hodin u psychiatra ji taky neuškodí."
Řekla teta a strejda nic neříkal, takže asi souhlasil.

,,Violeto! Pojď dolů."
Na tuhle větu jsem dlouho čekala. Konečně se dostanu do toho prokletého blázince!

,,Co chcete?" Zeptala jsem se ikdyž jsem moc dobře věděla co chtějí.

,,Už před pár dny jsem si se strejdou všimla tvého divného chování. Jsou na tebe samé stížnosti. No tak nás napadlo jestli se nechceš na pár dnů kouknout do blázince?" Vychrlila na mě a mě se na tváři vytvořil úsměv.

,,Já moc ráda!" Křikla jsem. Tohle byla pravda. Musim se tam dostat. Musim zjistit proč Sector ublížil Lowellovi a kde je Bex. Už od toho dne jsem ji nikde neviděla.

,,Tak si zbal jenom nějaké oblečení a vyrazíme hned." Usmála se na mě teta a šla někam do koupelny.

,,Vyběhla jsem schody, do kufru naházela nějaké hadry, sešit s tužkou, kapesní nožík a mohla jsem s radostí vyrazit.

                               Δ^Δ

Teta mě v blázinci zapsala, vyplnila nějaké papíry a pak mě vedla do (teď mého) pokoje.

,,Tady teď budeš chvilku bydlet, budeš taky chodit k jedné paní která se tě bude ptát na pár otázek. Zatim se měj." Bylo zatim poslední co teta řekla.

Konečně jsem tady! Už se jenom dostat k Sectorovi kterej už určitě zjistil že jsem tady.

Pokoj obsahoval jedno kno, postel, stoleček s židlí, umyvadlo, záchod, skříň a nad postelí vysel nějakej hnusnej obrázek. Ten jsem hned strhla, rozlámala a jeho pozůstatky hodila přez mříže ven z okna.

Kufr jsem vsunula pod postel.
Všimla jsem si že dveře mají malé plastové okénko které se dá otevřít jenom z chodby.
Hned jsem popadla můj nůž, vsunula čepel pod plast a snažila se ho vyloupnout.
Na pátej pokus se mi to podařilo.
Okénko spadlo na chodbu, vykoukla jsem.

To je snad zlej sen! Chodilo po chodbě asi tak pět hlídačů a všude kamery.
Tak tohle sama nezvládnu!

,,Hej co to tam děláš!" Vyjekl jeden ze strážných a běžel ke mě.
,,Nebudeš tady nic rozbíjet! Je ti to jasné!" Popadl ze země plastové okno a zase ho nasadil do dveří.

,,Jsem se jenom koukala!" Zamračila jsem se na vysokého hlídače.
On odešel a zase mě tu nechal samotnou.

Jak se takhle mám dostat k Sectorovi?!
Stejně na to někdy příjdu!

Po nějaké době se dveře pokoje otevřely a vešla nějaká černovlasá paní s brejlemi.

,,Je obět. Pojď se najíst." Řekla a usmála se. Aspoň ona je milá, ne jako ten blbej strážník!

Zvedla jsem se tedy z postele a kráčela za ní.
Jídelna byla v přízemí. Prošly jsme vedle záchodů a pak hned za rohem byl vchod do jídelny.

Sedla jsem si k menšímu stolku pro šest lidí. Lidi co u něj seděli vypadali přátelsky.

,,Ahoj, ty jsi určitě nová. Jsem Viky." Řekla. Byla úplné v pohodě, nevypadala jako blázen, no, ještě jeden kluk kterej seděl naproti ní.

,,Ahoj, jsem Violeta. Jo jsem nová."
Usmála jsem se na ní.

,,Tak já se taky seznámim. Jsem Even."
Řekl vysokej černovlasej kluk s pihou pod levím okem. A kulatými brejlemi.

,,Ráda vás poznávám." Usmála jsem se na dvojici.

,,Můžete držet hubu!" Šeptl kluk kterej seděl naproti mě, ani jsem si ho před tím nevšimla.

,,To je Lucas, myslí si že chová hady." Šeptla mi do ucha Viky a já si ho pořádně prohlédla.
Měl světlé vlasy a nijak zajimavej nebyl.

                                Δ^Δ

Po obědě jsem si s Viky a Evenem sedla ke stolku ve společenské místosti. Ta byla samozřejmě přecpaná hlídači.

,,Proč jsi tady?" Zeptal se mě Even.
Chvilku jsem přemejšlela jestli jim to mám říct.

,,No, jenom dělám že jsem se zbláznila," koukla jsem kolem sebe. ,,Sector pořezal mého kamaráda a někam ukryl muji kámošku, musim zjistit proč a kam. Ale nikomu nic neříkejte." Vysvětlila jsem a znovu se koukla po místnosti.

Viky s Evenem se na sebe koukli a vykulily na mě oči.

,,Nám taky zabil kámoše a kvuli němu je jeden už rok nezvěstnej, ale mi víme že je někde ukrytej. Museli jsme taky dělat že jsme se zbláznili." Řekli.

,,Tak to můžeme zjistit spolu!" Usmála jsem se a oni souhlasili.