,,Blázinec? To zní skvěle!"

6

Tělocvična není spojená se škoulou, takže jsme šli pár metrů venku na čerstvém vzduchu.
Celou tu dobu jsem měla ten pocit že mě někdo sleduje, řekla bych taky že jsem za stromem něco zahlédla.
Asi to byla nějaká kočka nebo malý harant.

V šatnách jsme se převlékly, nebo vlastně ostatní, já jsem ještě nemě úbor ve škole.
Ze skladu učitel vzal pár míčů a šli jsme ven do parku.

,,Hej! Chytej Vi!" zařval kdosi a přilét mi fotbalovej míč do pravé tváře.
Otočila jsem se se zamračenym obličejem na útočníka který poškodil moji drahocenou tvář.

,,Děláš si ze mě prdel Merlote!?" křikla jsem tak nahlas že se na mě otočil učitel z lavičky.

,,Já myslel že to chytíš" bránil se a prohrábl si vlasy.

Sebrala jsem míč a největší silou jsem ho po něm hodila. Stihl se však skrčit a míč vletěl do Lowa stojícího za ním.
Trefila jsem ho přesně do levého oka.

,,Au" vydal ze sebe prostě a začal si zkoumavě prohmatávat zraněné oko.

Došel k němu učitel. Začal mu zranení ohmatávat. ,,Jdi si to oplácnout studenou vodou a bude to dobré" řekl a odkráčel zase k lavičce.
Lowell se kymácel do tělocvičny.

Hodina uběhla celkem rychle. Zahrála jsem si fotbal a krátkou hru na babu.

O přestávce jsem se vracela po chodníku do tělocvičny se připravit na další hodinu tělesné výchovy.
V tom jsem zahlédla černou náušnici jak se válí u prostřed chodníku.

,,Ta je přece Lowa, asi mu spadla když si šel oplácnout to oko. Od té doby jsem ho neviděla" řekla jsem si potichu, sebrala náušnici a rozešla se k chlapeckým koupelnám.

Vešla jsem dovnitř. Byla tam tma.
Zaslechla jsem nějaké divné zvuky.
Ani bych se nedivila kdybi patřily Lowellovi.

,,Jsi tu? Brácho?" šeptla jsem. Nic se neozvalo.
Když jsem postupně otevírala kabinky, v jedné jsem zahlédla snad tu nejhorší věc co jsem kdy mohla spatřit.
Seděl tam Low opřenej o plechovou stěnu kebinky v kaluži krve. Jeho krve! Svíral se v bolestech a potichu sténal.

,,Lowe!" vykřikla jsem a klekla jsem si k němu. ,,Všechno bude dobrý! Neboj!" vytáhla jsem z kapsy mobil a volala záchranku.
Tekly mi slzy a snažila se zastavit krvácení od řezných ran které měl na břiše a na rukou.

,,Nech mě tady chcípnout!" vydal ze sebe a začal nahlas dýchat.

Nemohla jsem ho tu jen tak nechat.
Jenom jsem zavrtěla hlavou a doufala že bude v pořádku.

V dálce jsem už zaslechla sirénu záchranky.