,,Blázinec? To zní skvěle!"

11

SOBOTA

Jsem tu už pár tejdnů a zatim nikdo nezjistil že to jenom hraju.

Zjistila jsem co kde je - v každym patře s pokoji je nad každym jedna kamera, naproti jídelně je místnost s kamerovým sistémem a hlasatelna.

Sectora jsem vůbec neviděla, ale vim že tu je a zná každý můj pohyb.

Teď sedim v pokoji a přemýšlim, jak se můžem dostat k Sectorovi do pokoje. Tam určité zjistíme víc.

Nemohla jsem na nic přijít. Po chodbě pochodovalo 5 hlídačů a za oknem vrzaly větve.

Zvedla jsem se, došla ke stolku a sáhla po tužce s papírem. Začla jsem si načrtávat chodbu a okolí jídelny.

Usmála jsem se když mi do hlavy vplul nápad.

Každou neděli dopoledne bývají návštěvnické doby, Nathan se na mě chodí vždy kouknout, takže se s nim domluvim aby se za mě převlíkl a výjde před Sectorovo okno, tím odláká Sectora.
Během objeda se Viky dostane na záchody a tam počká do konce oběda.
Hned po tom se proplíží ke kamerovému sistému a vypne kamery v našem patře.
Even hned po tom co zhasne malé světélko u kamer, přiláká jednoho z hlídačů a vezme mu klíče.
Viky pak začne hlásit ať se hlídači z našeho patra sejdou v přízemí.
Pak se nějak šikovně dostane do patra. Even mi odemkne a pak hurá k Sectorovi do pokoje.

Zvedla jsem hrdě ruce a začla poskakovat radostí. Doufám že mě nikdo neviděl.

Během oběda jsem to řekla těm dvoum. Souhlasili.

V tom jsem ho konečně zahlédla, seděl naproti u stolu a pozoroval mě s tím jeho prokletým úsměvem. Vypadal že ví o našem pláně, ale slyšet to nemohl, je tu moc velkej hluk a myšlenky taky neumí číst. No, teda doufám.

Omlouvám se za kratší část, ale v dalších to bude lepší.