Ginny pomohla Hermioně zapnout šaty. ,,Sluší ti to," řekla. Hermiona poděkovala, ale zamračila se na sebe do zrcadla. Na co si to hrála? Krásné šaty, líčidla a pěkný účes... Nic nedokázalo zakrýt její smutek. Zhluboka se nadechla, musela dnešní večer přežít.
,,Jdu napřed, uvidíme se na večírku," řekla. Ginny souhlasně přikývla a šla se připravovat. Na Hermionu už čekal Cormac se svým typicky domýšlivým úsměvem.
,,Sluší ti to, kočko," pravil rádoby svůdně. Hermioně se zvedl žaludek. Jak mohl být člověk tak odpudivý? To ani nebylo možné, pomyslela si. Zahrála úsměv a poděkovala. Vydali se na Křiklanův večírek. Cormac Hermionu cestou objímal kolem pasu a tiskl ji k sobě. Hermiona se snažila nenápadně odtáhnout, jenže ten bídák měl sílu. Na večírku ji díkybohům pustil. Požádala ho o punč, takže musel odejít a Hermiona se nenápadně vypařila. Stála za sloupem a pozorovala zmateného Cormaca, jak ji hledá (se dvěma hrníčky v ruce).
~~~~~
Během večírku se snažila ze všech sil Cormacovi prchnout a schovat se. Šlo to poměrně lehce, Cormac nebyl nejbystřejší. Když šla kolem dveří, uviděla Harryho a jeho společnici. Zastavila se.
,,Ahoj, Hermiono," pozdravila ji Lenka a usmála se. Byla tak nádherná, až se Hermioně zatajil dech. Čas se zastavil. Hermiona pocítila absolutní štěstí. Nemohla sice dosáhnout toho štěstí, ale už jen být tomu pocitu nablízku ji těšilo.
,,Ahoj," hlesla a opětovala jí úsměv. Hleděly na sebe skoro až očarovaně. Kéž by mohly zůstat navěky stát naproti sobě a jen se na sebe koukat.
,,Neviděla jsi Ginny?" zeptal se jen tak mimochodem Harry. Hermiona se vrátila do reality a zauvažovala.
,,Myslím, že byla u dortu," odvětila. To Harrymu nejspíš nepomohlo, protože teprve přišel a rozhodně nemohl vědět, kde se nachází dort.
,,A kde máš ty svého společníka?" vyptával se dál Harry.
,,Tady jsi, ty mrško!" zaradoval se Cormac a zezadu Hermionu objal, ta se nakrčila nevolí. Lenka odvrátila zrak, ale stále na tváři držela svůj lehounký úsměv, i když už méně uvěřitelný. Hermiona se cítila příšerně. Zjistila, že jí nic nestojí za to, aby tím ubližovala Lence. Ve svých prioritách vyvýšila Lenku na první místo. I kdyby to mělo Hermionu stát respekt ostatních... Už nikdy nechtěla vidět žal v Lenčiných očích. Vymanila se z Cormacova sevření.
,,Prosím tě, dovedl bys Harryho za Křiklanem?" požádala ho. Cormac si ji zkoumavě prohlédl.
,,Ty mi zase chceš pláchnout, že jo?" Jeho podezření bylo pochopitelné.
Hermiona předstírala překvapení. ,,Já? Jistěže ne, hledala jsem tě teď celou dobu. Proč bych ti utíkala?" Lhala mu, bylo to od ní ošklivé, ale neměla jinou možnost.
Cormac jí uvěřil, protože přikývl a pravil: ,,Tak pojď, Pottere."
Když byli chlapci dostatečně daleko, Hermiona se naklonila k Lence a zašeptala jí do ucha: ,,Utečeš se mnou?" Odtáhla se, aby si pohlédly do očí. Lenka souhlasně zamrkala. ,,Přesně za půl hodiny se sejdeme tady u dveří."
~~~~~
Utíkaly chodbou, držely se za ruce a všude se rozléhaly jejich klapající podpatky. Chichotaly se a občas si vyměnily nadšený pohled. Hermiona se nikdy necítila víc volná. Společně mohly ovládnout svět, letět ke hvězdám, pohnout horou a přeplavat oceány. Nejdříve doběhly Lence pro dlouhý kabát a teplé boty, pak se vydaly do nebelvírské věže, kde si Hermiona oblékla bundu a kozačky místo lodiček. Vyběhly z hradu, utíkaly sněhem a vůbec jim nevadila zima. Zastavily se u zamrzlého jezera. Chytily se za ruce, čímž vytvořily posvátný kruh. Lenka začala zpívat měsíční píseň. Hermiona ji sice znala, protože se ji učili v pohanské historii, ale nepřidala se. Ráda poslouchala Lenčin hlas. Tancovaly do rytmu. Pod jejich nohama tál sníh. Bohové museli mít Lenku skutečně rádi, protože její zpěv probudil spící zem a vykvetly tam nádherné citlivky, jejich světle růžové květy jakoby odrážely svit měsíce. Když Lenka dozpívala, přestaly tancovat. Přistoupily blíž k sobě a padly si do náručí. Tiskly se k sobě, jedna druhou svírala v objetí a nechaly rozkvétat květiny pod svýma nohama... i ve svých srdcích.
~~~
Nabízím ti přátelství, láska se dostaví snad později.
~~~
ČTEŠ
Květomluva HPFF ✔️
Fanfiction„Vy, kteří milujete květiny, jste jistě lidé bezelstného srdce. Vy, kteří máte v srdci temný kout, zabývejte se rostlinami, abyste byli dobří." - Neremiah Grev 🌸
