Květomluva HPFF ✔️

12. Sedmikráska chudobka

Hermiona upadala do deprese. Zdálo se jí, že jejich pátrání nemá cenu. Ztrácela víru, přesto se nevzdávala. Na všechny tři působila ponorková nemoc. Harryho stav byl kritický, Hermiona se o něj strachovala, vypadal, že se každou chvíli sesype. Většinu času byli zamlklí. Hermiona se snažila hledat informace, Ron se staral o to, aby nezemřeli hlady. Každému se stýskalo po svých blízkých - Ron neustále zjišťoval, jestli je jeho rodina v bezpečí, Harry přemýšlel o Ginny a Hermiona vzpomínala na Lenčin úsměv. Po nocích plakala a byla si jistá, že i její kamarádi uronili již pár slz.

~~~~~

Hermiona zrovna připravovala snídani, když k ní přiletěl holoubek a zavrkal na pozdrav. Párkrát zamrkala. Nemohla tomu uvěřit. Mohl být skutečný? Doopravdy jí Lenka napsala? Pokud ano, co jí mohla psát? Byly to špatné zprávy? Roztřesenýma rukama převzala dopis.

Má nejdražší Hermiono,
kéž se tento dopis nezatoulal a můj holoubek Tě zdárně nalezl.
Tolik mi scházíš, že to slovy nemůžu vypovědět. Svět je bez tebe chmurný.
Vše je teď jinak. Sovu jsem poslat nemohla, všechny je kontrolují.
Zdá se mi jako celá věčnost, co jsme se viděly naposledy. Přesto jakoby to bylo včera. Cítím se osaměle, zároveň však cítím tvou přítomnost.
Doufám, že jsi v pořádku. Myslím na Tebe každou vteřinu a modlím se ke všem bohům, aby Tě opatrovali. Dávej na sebe pozor, má drahá!
Tvá Lenka

Hermiona zavřela oči, aby se nerozplakala. Chtěla Lence ihned odepsat, ale neměla sílu. Musela vstřebat její slova. V těchto těžkých dobách potřebovala Lenčina slova útěchy. Vlilo to Hermioně do žil novou naději a sílu. Díky Lence se cítila znovu naživu. Nakonec vzala pergamen a začala psát.

Má milá Lenko,
děkuji Ti za Tvůj dopis. Kéž bys věděla, jak velký stesk mne každý den přepadá, když na Tebe myslím.
Naše pátrání je (snad) zdárné, ale zároveň náročné.
Těším se, až to všechno bude za námi. Budeme spolu, že ano? Prosím, napiš mi, že až to skončí, budeme moct být spolu. To jediné mi pomáhá jít dál a bojovat. Myšlenka na nás dvě mi dodává odvahu.
Buď na sebe opatrná!
Tvá Hermiona

~~~~~

Další dopis jí přišel až za měsíc. Hermiona zrovna seděla na pařezu, v ruce držela sedmikrásku a otrhávala její okvětní lístky se slovy: ,,Má mě ráda, nemá mě ráda, žalem se souží, po jiné touží..." Šum holubích křídel ji zastavil. Srdce se jí rozbušilo očekáváním, radostí, strachem...

Má milovaná Hermiono,
jsem ráda, že jsi v pořádku. Tolik jsem se strachovala. Umírala jsem nejistotou, jestli vůbec se mi budeš moct ozvat.
Jsi tak statečná! Všechny vás obdivuji a myslím na vás. Určitě zvládnete vše, co je potřeba zvládnout.
A pak budeme moct být spolu. Už se tolik těším, až Tě znovu uvidím, až Tě budu moct držet v náručí, až Tě políbím. Ach! Ať už je po všem! Tak moc už chci být šťastná... s Tebou.
Jen a pouze Tvá Lenka

Má milovaná Lenko,
věděla jsem, že mi budeš scházet, ale je to čím dál bolestivější. Zvykla jsem si, že jsme stále spolu, takže si připadám sama víc než kdy dřív.
Snad naše osudy nejsou zmařené. Nechci Tě ztratit. Jsem na sebe opatrná jen kvůli Tobě, dávej na sebe pozor, prosím... už kvůli mně.
Brzy se znovu setkáme! Věřím tomu! Naučíš mě vít věnečky, jak jsi mi slibovala.
Posílám pusu na čelo.
Tvá a stále Tvá Hermiona

~~~
Přestože se nemůžeme sejít, mám tě stále upřímně ráda.
~~~