Druhá šance

Kapitola 6

Druhý den ve škole si mě po první hodině zavolá profesor Snider, který vyučuje dějiny. Je to starší menší muž s nadváhou, a kdyby se během přednášek tolik nemračil, působil by jako plyšový medvídek.

„Slečno Merillová, jsem velmi rád, že se cítíte natolik v pořádku, abyste se opět mohla účastnit mých přednášek. Vaše kolegyně, slečna Reyesová, nás spravila o Vaší situaci. Zavolal jsem si Vás především proto, abychom se společně domluvili na odevzdání semestrální práce. Prodloužím Vám termín o čtrnáct dnů, ale ani o den déle. Souhlasíte?"

Nic jiného mi ani nezbývá, proto přikývnu. Musím si zjistit od Olive zadání a následně prohledat soubory ve svém notebooku, jestli jsem náhodou práci už nezačala před pár týdny. „Velmi si toho vážím, pane profesore."

Propustí mě, takže s úlevou vyjdu ze třídy a pospíchám na další přednášku, když na chodbě vrazím do cizího kluka.

„Promiň," vyhrknu, přestože s ním náraz vůbec nic neudělal.

Já bych se naopak skácela k zemi, kdyby mě včas nezachytil. „V pohodě, Dev?"

„My se známe?" nadzvednu překvapeně obočí.

Pustí mě a o krok ustoupí. Nadhodí si popruh batohu, který mu visí na jednom rameni. Svraští obočí. „Takže je to pravda?"

„Jestli máš na mysli ztrátu paměti, tak ano. Bohužel tebe si vůbec nevybavuju," omluvně se usměju.

„Jsem Matt."

„A odkud se známe?"

Uhne pohledem a zahledí se do dálky. „Máme společné známé."

„Aha...koho?" zajímá mě, ale náhle se jeho výraz změní, proto se ohlédnu, abych zjistila, co ho upoutalo.

Na konci chodby stojí Garett a dívá se na nás se zvláštním výrazem ve tváři, který nedokážu rozluštit. Zvednu ruku a zamávám mu, ale neodpoví mi. Obrátím se zpátky na Matta, který se teď už vyloženě mračí.

„Co se děje?" zeptám se.

Kývne hlavou zpátky ke Garettovi. „Pamatuješ si ho?"

Zavrtím hlavou. „Ne. Musel se mi sám připomenout."

„Tomu nerozumím."

„No, Garett, za mnou přišel do nemocnice. Od té doby jsme...kamarádi." Při posledním slově pokrčím neurčitě rameny. Sama si nejsem jistá, co přesně s Garettem jsme.

„Cože udělal?!" vyštěkne Matt popuzeně.

Trhnu sebou, protože mě ta změna vyleká, ale snažím se působit klidně. „Proč tě to překvapuje?"

„Omluv mě," zavrčí a bez dalšího slova se vydá ke Garettovi.

Zmateně se otočím, a proto taky vidím, jak k němu Matt dojde, strčí do něj a důrazně mu něco vysvětluje. Co, to vůbec netuším, protože jsou ode mě příliš daleko a chodba je plná studentů. Rozejdu se jejich směrem, musím se vyhnout pár lidem, kteří pospíchají na další hodinu, a jakmile se průchod uvolní, překvapeně zjistím, že mezitím někam zmizeli.

Celý zbytek dne na to musím neustále myslet. Napsala jsem Garettovi, že s ním potřebuju mluvit, protože chci vysvětlení toho, čeho jsem byla svědkem. Nějakým způsobem se to týkalo mě. Tím jsem si jistá. Určitě chci tohohle kluka, Matta, potkat znovu. Je zjevné, že se známe, přestože nevím odkud. Garett mi odpoví, že dnes nemůže, ale zítra by mě rád pozval na oběd. Domluvíme se, že mě vyzvedne kolem dvanácté na koleji a zajedeme společně něco zakousnout.