Druhá šance

Kapitola 9

Setkání s Garettovým a Milesovým otcem jsem si představovala úplně jinak. Garett se mi zmínil, že se s tátou odcizili,  ale čekala jsem, že svého syna při shledání obejme. Pan Thomas mě však překvapil, když ke Garettovi natáhl pravici a potřásl si s ním jako na nějaké obchodní schůzce. Bylo to velice chladné. Podle Garettova výrazu to nejspíš není nic neobvyklého. Nervózně polknu a ještě o trochu víc se přitisknu k jeho boku. Obejme mě kolem pasu a povzbudivě se na mě usměje.

„Tati, tohle je Devlin," představí mě a najednou jsem pod drobnohledem toho muže já.

„Dobrý den, slečno...?"

„Merillová, pane Thomasi," přijmu jeho napřaženou ruku.

Garettův otec je vysoký muž, který strávil, na rozdíl od svého syna, více času řezáním do lidí, než v posilovně. Má lehce prošedivělé vlasy a modré oči, synovi tolik podobné. Jeho vážný výraz však kazí drobné vějířky kolem očí nezaměnitelné s vrásky od smíchu. Kdysi se tento muž usmíval, ale nyní jen stojí a z výšky na mě trochu pohrdavě shlíží.

Jakmile mi pustí ruku, otočí se na syna. „Proč jste odešli a nechali tu matku samotnou?"

„Šla si lehnout a nebyla sama. Byl tu David a myslel jsem, že se o ni stará Cara," vysvětlí klidně Garett.

„Cara má na víkend volno. Odjel jsem jen na chvilku, a když se vrátím, zjistím, že na příjezdové cestě je tvoje auto, ale ty i tvůj bratr nikde."

„Byl pryč přes dvě hodiny," zašeptá mi Miles.

„Už se to nestane," řekne rychle Garett, jakoby to byla naučená fráze.

Jeho otec se na mě ještě jednou podívá, nadzvedne obočí a otočí se k odchodu. „Budu ve své pracovně."

„Páni," vydechnu všechen vzduch, který jsem celou dobu zadržovala.

Garett se otočí na Milese. „Proč jsi mi neřekl, že tu Cara není?"

„Zapomněl jsem," řekne tiše se skloněnou hlavou.

Garett se nadechuje k odpovědi, proto ho předběhnu a vyhrknu: „Milesi, co kdyby ses šel podívat, jestli maminka něco nepotřebuje?"

Chlapec to bere jako vysvobození, divoce přikývne a vyběhne po schodech nahoru.

Jakmile zmizí nahoře, obrátím se na Garetta. „Nebuď na něj přísný. Byl šťastný, že tě má u sebe."

Povzdechne si. „Já vím, ale musí být zodpovědný."

„Je to ještě dítě, Garette. Chceš po něm příliš."

„Chci po něm jen jednu věc," zabručí.

Převrátím oči. „Jsem si jistá, že v jeho věku jsi byl stejný."

„Máš pravdu, a proto..."

„A proto bys mohl být více shovívavý," navrhnu.

Chvíli se na mě dívá, než zamumlá: „Pokusím se."

Raději změním téma. „Mám docela hlad, ty ne?"

Garett se usměje. „Tak pojď, podíváme se, co najdeme v kuchyni."

Nakonec jsme zaútočili na zbytky jídla, které nechala v lednici Cara. Pochopila jsem, že je něco jako hospodyně, která se především stará o blaho paní Thomasové. K ruce má svoji dceru, Barbaru, která jí občas pomáhá. S Barbarou se seznámím, sotva stihnu dojíst svoji porci. Garett zrovna ukládá nádobí do myčky, když projde dveřmi s nákupními taškami.