,,Severusi, děkuji, že jste přišel, posaďte se. Lékořicové křupky?" Promluvil starý pán a skrz své půl měsícové brýle pohlédl na svého podřízeného a rukou pokynul k mystičce s černými křupkami.
,, Ne, díky Albusi. Chtěl jste se mnou mluvit tak pojďme k věci." Zavrčel na Albuse Brumbála Severus Snape a mezi obočím se mu vytvořila malá vráska.
,, Dívka bude dnes o půlnoci přivezena Hagridem do Bradavic, zítra ráno proběhne zařazování do koleje,ale myslím, že oba a vlastně všichni moc dobře víme,kam ji moudrý klobouk zařadí." Řekl ředitel Bradavické školy a zatvářil se starostlivě.
,, Myslíte, že je to opravdu ona? " Zeptal se Severus.
,, Jsem si více než jistý, Severusi. Je to Tomova vnučka. Vaším úkolem bude na ni dávat pozor, je jí sice už 16, ale je to stále ještě dítě." Řekl ředitel a s prosbou v očích se podíval na Severuse.
,, Udělám všechno, co bude v mých silách, abych ji ochránil. Více méně, ona je naše jediná naděje spolu s Potterem na záchranu kouzelnického světa." V tu chvíli hodiny odbily půlnoc.
,, Je čas Severusi." Řekl Brumbál a vydal se spolu s ředitelem Zmijozelské koleje k hlavním dveřím, kde v náručí držel Hagrid křehkou dívku. Její vlasy byly dlouhé, černé a mírně zvlněné. Její oči byly bohužel skryty pod očními víčky. Její pravé zápěstí zdobil náramek s hadem. Na sobě měla pouze lehký svetřík a černé džíny, možná proto se tak třásla.
,, Spí?" Zeptal se Severus.
,, Ano, usla asi v polovině cesty."usmál se Hagrid.
,, Uložíme ji v mé pracovně. Děkuji Hagride, ale teď se běž vyspat." Řekl Brumbál a Hagrid předal dívku do Severusovy náruče, kde se malinko zavrtěla,ale poté se zase zklidnila a začala zase klidně oddechovat. Odnesli ji do ředitelny, kde Brumbál vyčaroval obrovskou postel, do které Severus dívku položil a přikryl, aby ji už nebyla zima.
,,Dobby!" Řekl Albus Brumbál a po chvilce se vedle něj objevil domácí skřítek.
,, Co pro vás Dobby může udělat?" Zeptal se a upřel na něj svá velká kukadla.
,, Postarej se prosím o slečnu Riddleovou, zatímco bude spát a až se probudí, přines ji prosimtě její hábit, děkuji." Usmál se na Dobbyho ředitel Bradavické školy a přešel k posteli, kde mladé brunetce odhrnul vlasy z čela.
,, Ach, moje milá, slibuju ti, že všechno zvládneme. Nastaly sice těžké časy, ale já věřím, že jsi dost silná na to, abys osvobodila celý kouzelnický svět. Je mnohdy těžké se postavit svému největšímu nepříteli a protivníkovi, ale ještě těžší je se mu postavit v případě, že je to tvá rodina."
ČTEŠ
Jak Oklamat Pána Zla[CZ]
FanfictionByla to jeho vnučka. Dokázala být krutá, nelítostná a neústupná, ovšem jen tehdy, pokud ji k tomu válka dala své důvody. Ze všeho nejvíc však byla milující a možná právě to se jí stalo osudovým štěstím, láska. __________________ ,, Jak dlouho ještě...