Jak Oklamat Pána Zla[CZ]

2. část

,, Albusi, musíme jí to říct." Naléhala na ředitele školy profesorka Mcgonagalová.
,, Ano, to musíme, ale ještě není správný čas." Promluvil a zahleděl se profesorce přeměňování hluboko do očí.
,, Je to přece její život, měla by to vědět." Odpověděla a věnovala mu smutný a naléhavý pohled.
,, Je to ještě dítě, Minervo." Promluvil tentokrát profesor Snape a ačkoliv byl sám překvapen, souhlasil s rozhodnutím Albuse Brumbála dívce skutečnost, že právě ona musí položit ve válce svůj život, aby vyhráli, zamlčet.
,, Přesně tak, dítě, které nebude mít dostatek času na svobodnou volbu. Chcete ji snad potom postavit před hotovou věc? Chcete ji snad říct, že je jedním z viteálů, až válka zcela vypukne?" Řekla už rozzlobenějším tónem a zvedla se z křesla, na kterém celou dobu seděla a začala chodit po pracovně.
,, Minervo, válka ještě zcela nezačala a věřte mi, že ji o tom včas informuji. A teď bych vás poprosil, aby jste odešli, mám ještě nějakou práci."
--------------------
,, Ahoj, jsem Hermiona Grangerová." Promluvila studentka Nebelvírské koleje a usedla na židli v knihovně vedle nové zmijozelky.
,, Ahoj, vím kdo jsi, nejchytřejší čarodějka v našem ročníku. Jsem Ema, ale to už asi víš." Odvrátila zrak od knihy, kterou měla před sebou a věnovala Hermioně rozpačitý úsměv.
,, Co to čteš?" Zeptala se Hermiona zvědavě, jelikož o ní bylo známo, že knihy miluje. Co miluje, naprosto se v nich vyžívá.
,, Ehm, jeden mudlovský román." Usmála se a podstrčila knihu blíže k Hermioně, aby si mohla přečíst název knihy.
,, Pýcha a předsudek, nečekala jsem, že budeš někdo kdo se zajímá o literaturu. Vlastně nečekala jsem, že tě někdy potkám v knihovně. Myslela jsem, že budeš jako ostatní ze Zmijozelu, chladná, povrchní a namyšlená mrcha." Přiznala ji Hermiona a jakmile ji došlo, co vlastně vypustila z úst, na místě se chtěla vypařit ze světa.
,, Omlouvám se, někdy první řeknu všechno, co mám na jazyku, než bych přemýšlela nad tím, jak to může vyznít." Omluvila se jí tedy a vyčkávala na odpověď.
,, To je v pořádku, jsem ráda, že jsem tvůj první, ne moc pěkný, dojem změnila." Usmála se na ni. V tom obě dívky uslyšely výkřik a poté smích mnoha studentů. Na nic nečekaly a rozběhly se na chodbu, kde postával hlouček studentů, kteří se něčemu smáli, až na pár jedinců, kteří prohodili jen něco o tom, že je to strašné. Obě se procpaly až do středu dění, kde na zemi ležel Nebelvírský zrzavý student, do něhož kopal jeden student Zmijozelu. Nikdo mu nepomohl, nikdo. Ema přejela opovrživým pohledem všechny studenty a zastavila se pohledem na blonďatém klukovi, který ji doslova propaloval očima. Byl to ten samý, který ji pozoroval ráno u snídaně. Nevypadal, že by mu dění na chodbě nijak vadilo, ale zase nevypadal tak nadšený jako všichni ostatní chlapci že Zmijozelu.
,, Rone!" Vykřikla Hermiona a se strachem se snažila dostat ke svému nejlepšímu kamarádovi, avšak pár dalších zmijozelských chlapců ji její pokus překazili a chytili ji.
,, Tohle ti patří Weasley, aspoň pochopíš, jak se ke mě máš chovat." Promluvil Zmijozel kopající do Rona, jak ho předtím Hermiona oslovila. Té stékaly po tvářích hotové vodopády slz a s marnou snahou se snažila vysvobodit a pomoct chlapci na zemi, který nejspíš za chvíli zcela ztratí vědomí. Ema sáhla do kapsy svého hábitu a vytáhla hůlku, kterou namířila na zmijozelského studenta.
,,Alerte Ascenderae!" Vykřikla. Její kouzlo však bylo tak silné, že studenta odmrštilo až na druhý konec chodby, kde dopadl s bolestivým zakňučením na tvrdou zem. Jeho poskoci okamžitě pustily Hermionu, která si klekla k Ronovi a běželi za ním. Zmijozelský tyran se držel za hlavu, kterou si poranil při pádu.
,, Co se to tady děje? '' zahřměl chodbou hlas profesora Snapea.
,, Zabini, Grangerová, Weasley a Riddelová, se mnou do kabinetu." Řekl, vlastně skoro zakřičel profesor Snape, když zhodnotil situaci. Otočil se na patě a za doprovodu vlajícího, černého pláště se vydal směrem k jeho kabinetu. Zmijozelský chlapec se k údivu všech přihlížejících sám zvedl a s kapesníčkem přiloženým na čele, kde krvácel se vydal pomalým a loudavým krokem za jeho učitelem. Ema pomohla Hermioně zvednout Rona a společně se vydali stejným směrem jako profesor Snape a Blaise Zabini.

,, Jak mi to vysvětlíte?" Zeptal se Snape, když se všichni usadili v jeho kabinetu a přelétl všechny očima. Všichni mlčeli a nevěděli jak začít.
,, Slečno Riddleová?" Zadíval se na tmavo okou brunetku a vyčkával.
,, Viděla jsem, jak Zabini kope do Weasleyho, nikdo jiný mu kromě Hermiony, kterou však drželi ostatní, nechtěl pomoct, tak jsem použila kouzlo Alerte Ascenderae, abych je od sebe oddělila." Řekla naprosto klidným hlasem.
,, Proč jste napadl pana Weasleyho?" Otočil se teď pro změnu na Zabiniho.
,, Nadával mojí matce." Řekl a očima propaloval Snapeův brk ležící na stole.
,, Rozveďte to." Přikázal mu naštvaně Snape a sebral se stolu brk, který poté položil do šuplíku.
,, Řekl, že má matka může být jedině ráda, že už nežije, protože se aspoň nemusí koukat na to, jaký je její syn kretén." Řekl a Hermiona se nevěřícně podívala na Rona.
,, Jaký jste k tomu měl důvod pane Weasley?" Zeptal se Snape nyní Rona.
,, Vrazil do mě na chodbě." Řekl.
,, To není pravda, procházel jsem, někdo do mě strčil a já omylem narazil do tebe." Bránil se Blaise.
,, No jasně, lži si dál Zabini." Odpověděl mu Ron a Ema protočila oči.
,, Tak a dost! V mém kabinetě se nebudete hádat jako dva malí hloupí kluci. Strhávám Nebelvíru 20 bodů a hlaste se zítra po vyučování u mě v kabinetu na školní trest pane Weasley. Nyní můžete odejít. Vy dva tu zůstaňte." Řekl a při poslední větě se podíval na Blaise a Emu, kteří jen pokývali hlavou na souhlas a dál zarytě mlčeli. Když se za Hermionou a Ronem zabouchly dveře, promluvil.
,, Vy dva také, strhávám Zmijozelu 10 bodů za napadení studenta a dalších 10 za použití kouzla na jiného studenta. Jako pan Weasley se zítra dostavíte na trest. Nyní můžete odejít." Řekl a bez jediného pohledu začal něco zapisovat.
,, Omlouvám se, za to kouzlo." Řekla Ema, když oba dva vyšli z kabinetu.
,, To je v pohodě, chápu to, viděla jsi, jak ho mlátím a chtěla mu pomoct." Řekl Blaise a usmál se. Poté oba dva vyšli k velké síni, jelikož byl nejvyšší čas oběda.
,,Tak to se povedlo, skvělý začátek školy." Pomyslela si Ema.