Jak Oklamat Pána Zla[CZ]

4. část

Je krátce po večeři a já s Blaisem a Ronem jdeme společně za profesorem Snapem kvůli našemu školnímu trestu. Tedy spíš já jdu s Blaisem a Ron asi tři metry za náma, ale podle mě se to pořád počítá, že jdeme společně. Když dorazíme k Snapeově kabinetu, s Blaisem se zastavíme, aby nás mohl Ron dohnat a my tak mohli zaťukat společně. Zvednu pravou ruku a lehce klouby zaťukám do dřevěných dveří a čekám. Dveře se snad rychlostí světla rozletí a objeví se v nich profesor Snape.
,, Dobrý den, přišli jsme se zeptat na naše školní tresty." Promluvila jsem odvážně a podívala se mu do očí, vypadal překvapeně, nejspíš se mu moc lidí do očí nedívá.
,, Zabini a Weasley půjdou do kuchyně umývat nádobí, se skřítky jsem to domluvil. Vy slečno mi pomůžete s dokončením jednoho složitého lektvaru a poté se k nim přidáte." Řekl, odstoupil mi od dveří a pokynul, ať jdu dovnitř. Vešla jsem a než jsem se stihla otočit a věnovat klukům lítostivý pohled, zabouchl dveře.
,, Co to tedy bude za lektvar?" Zeptala jsem se a rozhlédla se po místnosti.
,, Ale prosím vás, žádný dělat nebudeme, vymyslel jsem si to." Řekl naprosto klidně a usadil se za stůl. Posadila jsem se naproti jemu.
,, Jak jako vymyslel?" Zeptala jsem se vytočeně.
,, Potřebuji s vámi o něčem mluvit, ale před těma dvěma jsem to říct nahlas nemohl." Odpověděl klidně.
,, A o čem?"
,, O vašem otci." Zadrhl se mi dech a vyschlo mi v krku. Nechápu to, proč by si chtěl promluvit právě o něm?
,, Protože to byl kdysi můj nejlepší přítel." Jako kdyby mi četl myšlenky.
,, Číst myšlenky? To by bylo zvláštní, ne?" Ušklíbl se.
,, Přestaňte mi lézt do hlavy." Vykřikla jsem.
,, Naučte se nitrobranu a nebudu mít možnost."
,, O čem jste si teda chtěl promluvit?" Zeptala jsem se.
,, Jak už jsem řekl, s vaším otcem jsme byli nejlepší přátelé. Musím vám teda sdělit tu důležitou informaci, že jsem váš kmotr." V tu chvíli mi zaskočila slina a já se málem udusila. Kmotr?
,, Cože?"
,, Ano, myslím že bychom se podle toho k sobě měli i chovat." Přešel ke mně a natáhl přede mě ruku.
,, Těší mě, já jsem Severus." Usmál se na mě a já v tu chvíli věděla, že mu můžu doopravdy věřit.
,, Taky mě těší, jsem Ema." Stiskla jsem jeho ruku a úsměv mu oplatila.
,, No Emo, rád bych si ještě povídal, ale myslím, že by bylo fér, aby sis šla odpracovat svůj školní trest." Řekl a ušklíbl se. Zvedla jsem se a mířila ke dveřím.
,, Máš pravdu, děkuji, že jsi mi řekl pravdu. Měj se hezky Severusi." Než stačil ještě něco odpovědět, už jsem za sebou zabouchla dveře jeho kabinetu a spěchala do kuchyně.
Když jsem vešla dovnitř, uviděla jsem Blaise i Ron, jak umývají talíře.
,, Konečně, už jsem myslel, že nás v tom necháš Em." Promluvil Blaise a cákl po mně trochu vody.
,, Ale prosím tě, to bych vám neudělala." Řekla jsem a postavila se mezi Blaise a Rona k něčemu, co se mírně podobalo dřezu, plného vody.
,, Em, zítra pořádám u nás na pokoji takovou menší párty, bude tam pár lidí, nechceš někoho vzít a přijít taky? To platí i pro tebe Weasley, pojď zakopat válečnou sekeru." Oznámil nám Blaise a střídal pohledem mezi mnou a Ronem.
,, Pokud po mě nikdo nehodí Avadu hned u dveří, nemám s tím problém." Ušklíbl se Ron a dál pokračoval v umývání stříbrného nože.
,, A co ty Em?" Položil Blaise otázku směřovanou na mě.
,, Klidně přijdu, mohla by být zábava. A jinak, jak tě napadlo mi říkat Em?" Odložila jsem umytý talíř a vzala si další, špinavý.
,, Se mnou je vždycky sranda, hlavně když je poblíž ohnivá Whiskey. Je to zkratka, Ema je moc dlouhý, takže prostě Em, nelíbí se ti to? Klidně ti tak říkat přestanu." Řekl hodně nervózně.
,, Líbí se mi to." Věnovala jsem mu jeden ze svých úsměvů, který mi hned oplatil.

Do své ložnice jsem došla kolem půl jedné rána, umývání se trochu protáhlo. Bylo toho hodně. Ráno jsem se vyšplhala z postele a zamířila rovnou do koupelny. Okamžitě jsem se vyděsila nad svým zjevem a dala se do úprav. Po rychlé sprše jsem vylezla ven zabalená jen v ručníku a začala si oblékat všechny věci. Přehodila jsem přes sebe hábit, kouzlem vysušila vlasy, sbalila tašku s věcmi a spěchala na snídani, kde jsem se ve dveřích velké síně malém srazila s Harry Potterem.
,, Dobré ráno Emo." Popřál mi energicky.
,, Dobré Harry." Popřála jsem mu nazpět a šla se usadit ke stolu.
,, Prosím o klid." Zahřměl velkou síní hlas Brumbála, který ještě doplnilo zaťukání na skleničku paní profesorky Mcgonagalové, se kterou si poté Brumbál vyměnil děkovný pohled.
,, Dnes je zrušeno vyučování." Řekl a všichni ihned začali křičet a radovat se.
,, Ticho!" Zakřičel a celá velká síň opět ztichla.
,, Využijte prosím tento den k něčemu užitečnému." Zakončil to těmihle slovy a šel si sednout.
,, Emo, tady máš." Řekl Severus, který se u mě náhle objevil a podal mi do ruky obrázek, na kterém jsem poznala svou matku. Držela se za ruce s nějakým mužem a vedle nich stál Severus. Všichni se smáli.
,, To je můj otec?" Zašeptala jsem a bříšky prstů přejela po obrázku mého otce.
,, Ano, myslel jsem, že budeš ráda, když budeš mít nějakou jeho fotku." Řekl a smutně se usmál.
,, Děkuji Severusi." Zvedla jsem se a obejmula ho. Obmotal kolem mě své dlouhé a silné paže a já se cítila v bezpečí. Daroval mi malou pusinku do vlasů a poté odešel. Cítila jsem na sobě pohledy mnoha studentů, ale důležitý pro mě byl jen pohled Albuse Brumbála. Usmíval se. Fotografii jsem schovala pečlivě do kapsy svého hábitu, usadila se zpátky na dřevěnou lavičku a otevřela knihu, kterou jsem pomalu dočítala, zatímco jsem dojídala svůj toast.