Jak Oklamat Pána Zla[CZ]

10.

Milá Emo,
Prosím vrať se do Bradavic a všechno ti vysvětlím.
S láskou tvůj kmotr, Severus Snape.

Přečetla jsem si dopis, který se mi ani nevím jak objevil v kapse a rozloučila se s Harrym, Ronem a Hermionou. Už jsme pár týdnů na cestě po viteálech a i když bych jim mohla být užitečná, čtyři lidé jsou podle mě až moc, pokud vezmeme na vědomí, že utíkáme před obrovskou skupinou Voldemortových podržtašek a taky Voldemorta samotného. Ani jeden z mých přátel mi neměli za zlé, že od nich chci odejít, věděli totiž, že ať už budu kdekoliv, dokážu jim neskutečně pomoci i tak. Přemístila jsem se tedy do Severusovy pracovny a okamžitě jej obejmula. Hladil mě po vlasech a můj náramek se rozsvítil bílou barvou.
,, Chyběl jsi mi." Zašeptala jsem do jeho hrudi.
,, I ty mě, ani nevíš, jakou jsem měl starost." Odtrhl mě od sebe a pokynul mi rukou ke stolu, na kterém leželo nějaké jídlo. Měla jsem strašný hlad, pár dnů už jsem se pořádně nenajedla a tak jsem do sebe všechno naházela a zaposlouchala se do Severusova vyprávění.
,, Mám pro tebe úkol." Řekl tajemně a s trochou obav.
,, Jaký?"
,, Musíš se co nejrychleji vydat na Malfoy Manor." Vydechl a já snad ztratila dech.
,, Děláš si srandu? Vždyť mě Voldemort zabije hned, jak vejdu do dveří. Zešílel jsi?" Vyjela jsem na Severuse, rychle vyskočila ze židle a začala si mluvit sama pro sebe.
,, Tohle ti možná vysvětlí víc." Severus mi podal obálku, na které bylo jak jinak, než moje jméno. Rozklepanými prsty jsem ji otevřela a rozložila dopis, do kterého jsem se začetla.

Milá Natalie,
Ani nevíš, jak mě mrzí, že už tu s tebou nejsem. Víš, můj otec nebyl vždy takový. Věděl jsem však, že mě zabije. Nikdy si nepřál syna, chtěl vždycky, aby s ním kouzelnický svět, až vyhraje vedla dívka. Když ses narodila ty, věděl jsem, že tě musím chránit a ukrýt tě. Doufám, že se mi to podařilo a ty jsi do rukou mohla skutečně dostat tento dopis. Víš, můj otec je jiný, než jiní lidé. Řídí se pravidlem, že dívky nikdy nepodvádí a neklamou a proto ani ty nejsi vyjímka. Běž za ním. Běž za ním za účelem dohodnutí míru. Severus ti se vším pomůže a ochrání tě, jemu jedinému já věřím. Donuť Voldemorta si tě zamilovat, donuť ho aby ti věřil. Neublíží ti, pokud se nemýlím, ty jsi plánovaný Viteál. Ne jako Harry. Voldemort věří, že jsi jako on a život ti je nejdražší, ale já už od tvého narození věděl, že budeš po mamince. Obětavá a odvážná.
Nakonec, až to bude nejméně čekat a až bude vhodná chvíle zbav kouzelnický svět Voldemorta jednou provždy. Neboť vyvoleným není Harry Potter. Jsi to ty, mé dítě.
Na závěr ti chci ještě napsat, že tě miluju nejvíc na celém světě holčičko a navždy budu v tvém srdci.
S láskou, táta.

Dočetla jsem dopis od svého otce a hodnou chvíli nic neříkala.
,, Zaveď mě za ním." Řekla jsem pevným hlasem a z tváří si setřela slzy. Severus ke mě přišel a uvěznil mě v objetí.
,, Věřím, že to zvládneš." Zašeptal do mých vlásů než se odtrhl a nabídl mi ruku. Chytila jsem se jí a zavřela oči. Trošku to škublo, ale když jsem otevřela oči, stála jsem před bránou Malfoy Manoru a Severus vedle mě.
,, Připravená?" Zeptal se s já kývla.
Pokynul hlavoul k bráně a já se se strachem vydala za ním. Těsně před bránou mě chytil za rameno a zvedl nad hlavu svou hůlku a my bez jakéhokoli nárazu do brány bránu přešli.
U obrovských dveří jsme se zastavili. Otevřelo se malé okénko ve dveřích, nejspíš to mělo vyobrazovat kukátko a za ním šly vidět jen oči.
,, Kdo tam?" Pověděl psychopatický hlas ženy, která se poté bláznivě zasmála a já se zamračila. Do této chvíle pozorovala Severuse, ale nyní svůj pohled stočila na mě.
,, A koho pak to tady vedeš? Nějakou mudlovskou šmejdku? Jednu už tady máme." Znova ten smích.
,, Dost bylo divadla Bello, otevři dveře." Promluvil Severus, ale ta bláznivá ženská se znovu zasmála.
,, Notak Bello, myslím že by se pánovi zla nelíbilo, že jeho nejlepšího smrtijeda nechceš pustit do hlavního štábu smrtijedů." Naléhal Severus a ušklíbl, když mu ta žena věnovala naštvaný pohled.
,, Já jsem nejlepší." Zakřičela.
,, Tak to dokaž a pusť vnučku svého pána dovnitř." Řekla jsem a věnovala Severusovi vítězný pohled, když to malé okénko zavřela a dveře se začaly otvírat. Bez jediného slova jsme vešli dovnitř. Bylo to tu tak tmavé a depresivní. Když jsme se vzdálili tak, aby nás neslyšela, promluvila jsem:
,, Co to bylo zač?" Zeptala jsem se znechuceně.
,, Bellatrix Lestrangeová, Dracova teta." Řekl a my pokračovali dál v ceste. Jedno ale bylo jasné, pomstím Siriuse. Severus otevřel obrovské dveře a my vešli. Byl to jakýsi salónek, v němž bylo pár lidí.
Byl tu také Draco. Tak moc jsem se za ním chtěla rozběhnout, avšak jsem věděla, že nemůžu.
,, Co nám to neseš za šmejdku, Severusi?" Zeptal se se smíchem muž s vlasy v barvě těch Dracových. Bez pochyby jeho otec. Zato žena vedle něj si schovala tvář do dlaní. Musela vědět, kdo jsem. Nejspíš jí o mě Draco vyprávěl a podle jeho reakce, když jsem vešla nejspíš usoudila, že jsem to já. Nejspíš by měl starší Malfoy pěknej průser, kdyby děda zjistil, jak se mnou mluví.
Ušklíbla jsem se a přešla k plavovlásému muži k němuž jsem natáhla svou ruku.
,, Ema Natalie Riddleová, těší mě. Pro přátelé a známé jsem jen Ema nebo Em. Vy mi však říkejte má paní, ale spokojím se i s oslovením slečno Riddleová." Mou ruku přijmul, avšak se strachem.
,, Lucius Malfoy." Řekl rozklepaně.
,, No vydíte, jak je lehké se chovat slušně Lusiusi. A ani to nebolelo, no ne?" Malinko jsem se zasmála a se mnou i pár smrtijedů v místnosti včetně Severuse.
Přešla jsem k ženě vedle Luciuse a opět k ní natáhla ruku.
,, Říkejte mi Emo." Usmála jsem se na ni. Neměla strach a vlastně tady nemá nikdo důvod k tomu mít strach.
,, Narcissa Malfoyová, dítě. Říkej mi ale klidně Cissi." Řekla a nazávěr mě obejmula. Všichni smrtijedi jen koukali se strachem a když viděli, že jsem se na Narcissu usmála a stisk objetí opětovala, začali raději koukat jinam. Přešla jsem k Dracovi.
,, Ahoj Draco." Pozdravila jsem ho. Bylo by divné, kdybych dělala, že se neznáme. Vždyť všichni ví, že jsme spolu chodili do školy.
,, Ahoj Em." Usmál se na mě.
V tu chvilku dveře rozrazila Bellatrix Lestrangeová.
,, Připravte se. Zavolala jsem pána zla, aby se sám mohl podívat, co za dáreček si to sem nakráčelo." Řekla znechuceně a věnovala mi nenávistný úšklebek.
,, Ale jdi ty mrcho, tak to mě asi pán zla vyfackuje a poté zavře do žaláře." Řekla jsem rádoby nevině a s hraným strachem. Poté jsem se však zasmála.
,, Vzpamatuj se, ženská. Věděl že sem příjdu už od té chvilky, kdy jsem se narodila a jestli máš strach, že ti ukradnu tohleto pomyslné místo Voldemortovy oblíbenkyně, tak se pleteš. To bylo moje místo už když jsem se narodila, tak se mi kliď z cesty před tím, než tě zabiju." Při poslední větě jsem už stála těsně u ní. V očích se jí odrážel strach. Ani vlastně nevím, kde se ve mě tahle chladná stránka bere, ale je to potřeba, pokud tu mám přežít bůh ví jak dlouho s bandou tupých smrtijedů a nezbláznit se.

,, Vítám tě má drahá vnučo, už jsem tě očekával."