How can you like me? / l.s ✓

~Chapter4~

Sešli po schodech dolů a zamířili do kuchyně. Tátovo místo u stolu zůstalo jako vždycky prázdné. Harry se na to prázdné místo díval s jistotou, že za to může on. Protože se málo snaží.
Rob se ušklíbl, když si všiml jeho upřeného pohledu na prázdnou židli. „Cos čekal?“ prohlásil hrubě.
Claire ho pod stolem kopla a snažila se zachránit situaci. Každý z nich se situaci snažil zachránit určitým způsobem už mnoho let. Ale stejně to k ničemu nevedlo.
„To je dobrý.“ Zamumlal tiše Harry a posadil se na své místo do rohu, hned vedle něho se usadil Louis. Claire obsadila maminčino místo a svého času ji za to Harry k smrti nenáviděl. Ale už to přešlo.
„Do toho Claire, povídej, co jsi provedla?“ ozval se Rob. Harry se na Roba nepřítomně podíval a ponořil se do minulosti.
Odjakživa citlivě vnímal vše, co se kolem něj dělo, ale určité momenty svého dětství měl zastřené mlhou a nemohl přijít na to, co se za ní skrývá. Od jisté chvíle však už nic nebylo jako dřív. Jako by maminku někdo vyměnil.
Jako by náhle všechnu svou lásku a něhu někde utopila. V slzách, které se čas od času objevily v jejích očí? V pohledu, který potajmu vrhala na Claire a vždycky polekaně uhýbala,  když ji někdo přistihl?  V ledově chladných dlaní, které se jejího syna Harryho přestaly dotýkat?
Ví vůbec někdo, j ak dokáže zabolet prázdná náruč? Doteky, na které si pamatujeme, ale už k nám nemohou nikdy dosáhnout?
„No tak Claire, sem s tím!“ ozval se znovu Rob.
Claire rozpustile zamrkala dlouhými řasami a usmála se. „Je načase odtud vypadnout!“ oznámila napjatému osazenstvu, a jak předpokládala, vyrazila jim dech.
„Jak to myslíš?“ optal se Rob, když si nakládal plný talíř polévky.
„Tak, jak to říkám. Zajistila jsem brigádu. Pojedeme na pomoc našim nebohým lesům.“
„Cože?“ zaskočilo Robovi sousto, které se právě chystal polknout. Louis se k němu nahl, a dal mu pořádnou herdu do zad. Rob se zakuckal a potom se trhavě nadechl. „Co to plácáš?“
„Neplácám.“ Opáčila klidně. „Jen vám oznamuji krutou realitu. Zítra odjíždíme, je to závazné a nikdo,“ podívala se významně na Roba, „se z toho nevyvlíkne.“
„To si piš, že já rozhodně nikam nepojedu!“ prskal vztekle.
„Řekl kdo?“ provokovala ho nestoudně.
„Říkám já!“ vztekal se.
„Tentokrát mám hochu poslední slovo já,“ ujistila ho sladce. „Protože táta mi to odsouhlasil.“
Teplota v pokoji rázem klesla skoro na nulu. „Táta?“ zeptal se tiše Harry. Odpověď v Claireiných očí mu na to stačila.
„Řekni něco Louisi!“ vyzval bratra Rob.
„Louis samozřejmě jet nemusí,“ řekla Claire dřív, než stihl sám odpovědět. „Je dospělý.“ Za tečkou se vznášelo nevyslovené: Na rozdíl od tebe. „Nicméně předpokládám, že nebude trhat partu.“
Rob praštil lžící o stůl a uraženě se vztyčil. Židle se s rachotem skácela k zemi. Potom vyšel z kuchyně a třískl dveřmi.
Harry zíral bez hnutí před sebe a na jídlo ho docela přešla chuť. Claire se otřepala, a s radostí začala líčit všechny detaily o brigádě. Všechny její slova, ale zanikaly v Harryho myšlenkách.
Tak táta. Claire odjakživa  odjakživa svým vlastním rodičům říkala umanutě oni, ale o své sestře a jejím manželovi hovořila jako o máme a tátovi. Když u toho samozřejmě nebyli.
Harry se zvedl od večeře, aniž by se jí dotkl. „Jsem unavený.“ Oznámil. „Půjdu si připravit věci a spát.“ Obrátil se jmenovitě ke Claire. „V kolik zítra vstáváme?“
„V pět hodin.“ Odpověděla mu Claire. „Nezapomeňte si natáhnout budíky.“
„Jasně.“
Když pomalu stoupal po schodech do podkroví, přemýšlel, co si sebou vezme. V pokoji vytahal ze skříně pár obnošených věcí a jedny slušnější kalhoty s tričkem, které si připravil na židli na cestu. Usnul dřív, než se jeho hlava dotkla polštáře. Tentokrát Louise propásl. Když mu přišel dát dobrou noc, už dávno spal.
Tu noc se mu zdály příšerné sny.

¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><¨¨><

Další díl je tu:)) trošku mě mrzí, že to skoro nikdo nečte, ale zase je tu jeden a půl člověka (nebo kolik), kteří to zřejmě čtou a tak váhám,zda pokračovat nebo ne... *-*