How can you like me? / l.s ✓

~Chapter7~

Harry pevně jednou rukou sevřel větev a druhou se chytil té Alexovi, a pak vnímal už jen nečekanou sílu, která ho i s větví vymrštila do vzduchu. Než dopadl, stihl větev pustit. Alex ho však nepustil a jelikož mu na prudkém svahu podklouzla noha,  jak prudce zabral a přitom zapomněl, že je na kraji, letěli oba.
Alex ho držel rukou za jeho levou ruku a jak s ním trhl, přistál mu Harry v náručí. Jelikož ale už nemohl udržet stabilitu, strhl ho s sebou dolů. Nejdřív spadli na bok a potom se kutáleli v nechtěném objetí dolů, jako když malé děti válejí sudy. Měli obrovské štěstí, že si k tomu nedobrovolnému sešupu vybrali zrovna místo, kde nezůstal trčet žádný pařez.
Šílená rychlost, se kterou se kutáleli ze svahu, vyrazila na okamžik dech oběma. První se vzpamatoval Alex a duchapřítomně Harryho přitiskl pevně ke své hrudi, aby ho ochránil. Konečně zastavili a zůstali ležet na místě.  Harry na zádech a Alex na něm. Oběma se hrozně točila hlava, Harry měl zavřené oči a snažil se ustálit bušení srdce a podivně sladkou nevolnost.
Alex zatřásl hlavou, aby se probral a díval se na Harryho. Pořád ho ještě lehce objímal a najednou se mu nechtělo ho pustit. Cítil úzkost z toho, že mu možná ublížil, a zároveň štěstí, které se mu zdálo nepochopitelné vzledem k situaci, která náhle nastala.
„Hazz,“ naklonil se těsně nad jeho tvář. „Nestalo se ti nic?“
Konečně Harry otevřel oči. Spatřil náhle něžné oči tmavé jako noc pár centimetrů od svých. Usmál se. Potom znejistěl.
„Zlobíš se moc?“
Harry si uvědomil tíhu Alexova těla a pocítil rozpaky, protože vypadalo, že se nechystá zvednout, a on nevěděl, jak by mu to nenápadně naznačil.
Mlčky zavrtěl hlavou. A najednou se tiše rozesmál. „To byla ale řepa…“
Alex se k jeho smíchu přidal a konečně se z Harryho skulil. Leželi vedle sebe a nepříčetně se smáli. Tak je taky našla Andrea, která předtím zaslechla Harryho zděšený výkřik, a šla se podívat, co se stalo. Chvíli jí trvalo, než je našla, a když je konečně objevila, nechápala, proč se tak bláznivě smějí, když evidentně nebylo čemu. Vypadali jako by prošli bitevní vřavou. Oba byli špinavý od bláta, měli ho snad všude, ve vlasech, za nehty, pod oblečením i v botách. Alexův obličej byl poškrábaný a Harry měl na tváři šrám, ze kterého se určitě čase vyklube pořádná modřina.
„Co to proboha vyvádíte?“ zeptala se nedůvěřivě.
Ti dva se na sebe podívali a znovu se začali chechtat. To už k nim přiběhla i Claire, kterou vyburcovalo nepochopitelné  zlověstné ticho a pak i následně nepochopitelný smích.
„Propána, chtěli jste se navzájem pozabíjet nebo co?“ vykřikla polekaně.
Konečně se přestali smát. „Za to může…“ škytl Harry a utřel si slzy smíchu z oč.
„…myš.“ Doplnil ho Alex.
„Myš?“ opakovali dvojhlasně dívky nechápavě.
A znovu smích, bláznivý, osvobozující smích.
„Rozumíš tomu?“ zeptala se Claire Andrey. „Protože já tomu nerozumím.“
„Šiblo jim,“ konstatovala Andrea. „Z tý dřiny.“
Alex se zvedl na nohy a podal ruku Harrymu. Vytáhl ho do stoje a snažil se mu oklepat nepořádek z bundy.
„Vy teda vypadáte,“ prohlížela si je Andrea s despektem. „Oba.“
„Tak se nedívej.“ Poradil jí bratr. „A vůbec, jdi si po svým, jo?“
„No promiň,“ urazila se a zamířila zpátky ke svému pracovnímu stanovišti. „Claire, pojď taky, ať se třeba ti dva cvoci postaví na hlavu.“
Claire si se zvláštním zábleskem v očích prohlížela Harryho. Ten vypadal, jako by pořád trčel na jiné planetě a tady se ocitl zcela náhodou, úplně dezorientovaný. Nechal se od Alexe oprašovat jako vzácný porcelán a dovolil mu, aby mu vybíral z vlasů větvičky, které se do nich cestou zamotaly. Ale zdálo se, že ho vůbec nevnímá.
Claire se pousmála. Potom se naklonila k Alexovi a šeptla: „Možná bys měl tu naší Šípkovou Růženku napřed probudit. Víš přece, jak se to dělá, ne?“
Odcházela a Harry se za ní udiveně díval. „Co tím myslela?“
Alex uhnul očima a Harrymu se zdálo, že na chvilinku mírně zčervenal. „Je praštěná, nevšímej si jí.“
Harry se na něj podíval a vytáhl mu z vlasů uschlý list,který se mu tam zachytil. Držel ho na dlani a prohlížel si ho. Alex nečekaně na jeh otevřenou dlaň položil tu svou. „Hazz-“
Harry udiveně vzhlédl, ale než stihl pochopit, co se mu snažil říct, než stihl promluvit, dolehl k nim ze shora Louisův hlas podbarvený starostí. Jeho strážný anděl.
„Jste v pořádku?“
„Lepší už to být nemůže,“ zavolal Alex a podíval se na Harryho. „Co si myslíš?“
Najednou se mu Harry zase vzdálil. „Vždycky to může být lepší,“ prohlásil bezbarvě. Nebo taky horší…
Musel myslet na Claire, na to, co před chvílí pošeptala Alexovi. Myslela si snad, že on a on…Co?
Vždyť by to vypadalo směšně. Byli oba gayové to je pravda. Ale od nepaměti ho považoval skoro za bratra. Má to Claire ale bláznivé nápady.
Když se Alex pohnul, aby se vydal nahoru, Harry si uvědomil, že ho ještě pořád drží za ruku.Pokusil se mu vytrhnout, ale Alex ho sevřel ještě pevněji a táhl ho za sebou do kopce. „Zdá se, že trubači už troubí…“
„…slavnostní znělku, já vím,“ doplnil automaticky Harry. "To si princ Jiří jede pro manželku…“
Rým z dětské říkanky, tisíckrát omletý dokola, mu sám naskočil v paměti. Potěšilo ho, že se mu ta slova znovu vybavila. Harry nechápal, jak na ně mohl kdy zapomenout. Pamatoval si přece, jak mu maminka tuhle pohádku každý večer četla.

První princezna ještě leží,
hodiny na vysoké věži,
odbily devětkrát, pak desetkrát,
jí se však ne a nechce vstát…

Ukazoval prstem na princezny a odříkával verše z paměti, usmívající se, něžný a rozpustilý. Probuď se maminko… Prosím tě…
Stiskl pevně víčka a zadržel slzy, které v něm během bleskové vzpomínky dozrály. Alex nemohl tušit, co vyvolal nevinně pronesenou větou. Dotěrné vzpomínky na hloupou říkanku o princeznách.
Tuhle si vezmi, princi! Vezmi si maminku…
A on si ji vzal. Už napořád.
„Bude obídek,“ říkal právě Alex.  Jak vůbec může myslet na jídlo? Umřela mu máma! Teď! Právě před chvílí…
Vztekle mu vytrhl svou ruku a zoufale se dal na útěk na opačnou stranu. Pryč…


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ahojky >(~.~)< jakpak se máááte? :))) doufám že se líbilo,i když to bylo o ničem :)) 
za nějaké vyjádření názorů budu ráda 
bye *-*