~Chapter23~

1.1K 116 13
                                    

Seděli všichni v Harryho pokoji, na jeho posteli, jeden vedle druhého, a mlčky zírali před sebe na prošlapaný koberec. Harry seděl uprostřed, hlavu měl položenou na Robinově rameni a levou nechal vklouznout do Louisovi čekající dlaně.

První promluvil Rob. „Co budeme dělat?“

Odpovědělo mu ticho. Harry od té chvíle v kuchyni oněměl, nepronesl ani slovo. Louis zase nenacházel vhodná slova. Nespokojeně se zavrtěl.

„Nemůžeme dělat nic…“

„Jak to, že nic?“ opáčil naštvaně Robin. „Přitáhne si sem cizí ženskou, dokonce se s ní ožení, a nám neřekne ani slovo?“

„Na to má, bohužel právo,“ namítl tiše Louis. „My už jsme skoro dospělí. Kdyby si ji nevzal, vzal by si jinou. Přece bys nechtěl, aby zůstal sám…“

„Tak blbej nejsem!“ odsekl Robin a úkosem se podíval na bratra. „Ale říct nám to mohl ne?“

A zase ticho.

„A ta holka.“ Práskl do ticha po několika minutách opět Robinův hlas. „Nezdá se vám divná?“

Harry zvedl hlavu a podíval se z okna. „Má ji rád.“

Oba sebou trhli. Přes Harryho pocuchané vlasy se na sebe oba podívali.

Harry si nepřítomně prohrábl vlasy, jako by cítil, že mu trčí do všech stran. „Má ji rád,“ opakoval podivně cizím hlasem. „Tu malou.“

Ty mě nemáš ráda!

Rob se pojednou vztyčil. „A dost!“ křikl rozčileně. „Vstávejte! Jdeme za Claire. A potom do kina. Nebo do hospody.“

„Zítra je pondělí ty cvoku,“ snažil se ho zkrotit Louis. „Jdete do školy a já do práce.“

„No a? To je problém?“

Harry vstal a pokřiveně se usmál. „Má pravdu. Pojďme.“

„Jdeme po stromě?“ ozval se Robin.

„Blázne!“ osočil se na něj Louis, ale Harry už běžel otevřít okno. Pokrčil tedy rameny, jakože se vzdává, a když Robin začal šplhat po větvi, která se dotýkala Harryho okna dolů, už se usmíval.

„Proč vlastně ne?“ oznámil tichému pokoji, a jako poslední se vyhoupl na parapet.

Než se spustili na zem, přes plot se přehoupl stín a po něm druhý. „Drž mě pořádně ty idiote!“ zakřičela vztekle Andrea, když ji Alex přehazoval přes plot.

xx

Došli k nemocnici, a jako velká voda se hrnuli do nemocničního pokoje.

Claire ležela na posteli, mlčenlivá jako krajina za oknem, pokoušejíc se o úsměv, který ji nechtěl poslouchat.

„Andy, nemáš zrcátko?“ zeptala se Andrey, která u sebe měla kabelku. „Chtěla bych se podívat.“

„Bože, Claire proč?“ opáčil nerudně Robin. „Pořád si stejně hezká.“

Andrea sklopila oči. „Promiň Claire, stejně žádné nemám.“

„Doktor říkal, že když budeš hodná holčička, zítra tě pustí.“ Řekl Louis. „I když…“

„Jen jí to řekni,“ pobídl ho Rob. Ale po chvíli to už nevydržel a tak to vyklopil sám. „Táta se vrátil domů. Představ si to,“

Claire se zakřenila. „Už si to představuju. A děsí mě to.“ Ticho „No a?“ vyčkávala, když se nikdo neměl k řeči.

How can you like me? / l.s ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat