Náš malý sen |Dramione

24. kapitola

Spánku té noci nebylo přáno. Mirach se vrtěl a odkopával Dracovi peřinu, a když už se Draco po dlouhé době ponořil do svých snů, vzbudila ho nad ránem zvracející Hermiona. Mirach se při pohledu na bledou hnědovlásku rozplakal a blonďák netušil, co dělat dřív. V ten moment by dal cokoliv za malého domácího skřítka, který se však neobjevil. Z dálky se snažil uklidňovat blonďáčka vřelými slovy a do toho pomáhal Hermioně, která jako kdyby vůbec nevnímala, co se děje. Podepíral Hermionu a snažil se jí dostat do koupelny, kde jí posadil do vany a rychle se vrátil zpátky do ložnice. Jedním mávnutím hůlky uklidil špinavou podlahu i postel. Když se jeho pohled vrátil k posteli, zahlédl vystrašeného blonďáčka zabaleného v peřině, lehce se na něho usmál a vrátil se do koupelny. Hnědovláska po tváři stékalo několik slz, na nic jiného neměla sílu.

„Je mi hrozně, omlouvám se," zašeptala Hermiona a setřela si slzy, jež se vsakovaly do trička.

Blonďák se k ní naklonil a vtiskl jí pusu do vlasů. Hnědovláska připomínající smrt si pomalinku svlékla pyžamo. Zmijozel se natáhl k hadici a spustil vodu. Jakmile byla voda teplá, umyl hnědovlásku a poté i její pyžamo. Hermiona seděla jako bez života ve vaně a cítila se až trapně, že se o ní Draco musí starat jako o malé dítě. I přesto se však cítila šťastně, když jí Draco osušil ručníkem a zabalil do hebkého županu.

Když se pomalinku doplazili zpátky do ložnice, malý Mirach už tiše oddychoval a bloudil si ve svých snech. Oba kouzelníci se pokusili alespoň na chvíli usnout.

Studené sluneční paprsky dopadly do ložnice a šimraly malého chlapečka po tváři. Zavrtěl se v peřinách a otevřel oči, které zdědil po hnědovlásce. Vysoukal se z peřin a dopadl holýma nohama na podlahu. Potichu přešel ke spícímu tátovi a několikrát do něj dloubl prstíkem. Když tenhle způsob nezabral, chytil peřinu za kraj a stáhl ji ze Zmijozela pryč.

„Co se děje?" optal se unavený Draco s očima ještě zavřenýma.

„Dárky," zašeptal Mirach a otevřel tátovi jedno oko.

Draco se neochotně posadil na postel a protřel si unavené oči. Doufal, že se jeho syn neprobere již v tak brzkých ranních hodinách. Otočil se na Hermionu, která se na něho dívala skleněnýma očima, také jí vzbudil malý blonďáček. Hnědovláska se na ně usmála a těžce se posadila na postel. Měla pocit, jako by se jí v hlavě rozletělo několik rarachů. Bolest jí tlačila do spánku, ale doufala, že nikdo nepozná, jak jí doopravdy je.

Mirach je přece jen přesvědčil svým roztomilým pohledem, kterému nikdy nešlo odolat, a tak se společně vydali k vánočnímu stromečku. Spíše Mirach se rychle vydal sám a dva ospalí kouzelníci pomalu scházeli schody.

Z obýváku, kde stromeček stál, se ozval radostný údiv. Mirach netušil, kam dát jako první svá očka. Koukal z dárku na dárek a přál si, aby všechny byly jen a jen pro něho. Jenže na každém dárku stála cedulka se jménem, a tak se musel smířit s tím, že i tatínek a Hermiona si zaslouží nějaký ten dárek.

Nebelvírka navrhla, aby Mirach rozdával dárečky. Blonďáček tedy stál u dárků a snažil se přijít na to, komu dárek patří. Brzy pochopil, i přestože ještě číst neuměl. Velké dárky tahal po zemi a ty menší nosil jako velký silák v rukou. Co nevidět byly dárky na svém místě a společně se mohli dát do rozbalování. Blonďáček dostal hned několik dětských knížek, z nichž byla většina o vláčcích. Mezi všemi těmi hračkami se našlo i malé koště, ze kterého měl Mirach takovou radost, že ostatní dárky pro něj už byly nezajímavé. Přál si vyzkoušet koště hned, ale to mu táta zakázal, a tak si jen nešťastně povzdechl a vrátil se k těm hračkám, které mu ještě před chvíli přišly nezajímavé. Hermiona i Draco byli obdarování praktičtějšími dárky. Draco si zkoušel nové košile, ve kterých vypadal, jak poznamenala Hermiona, hrozně sexy. Hnědovlásky si mezitím listovala v nových knihách a už si v hlavě rozvrhla, kterou bude číst jako první.

Zrovna si Mirach stěžoval na hlad, když v tom se z kuchyně začalo něco ozývat. Draco se zvedl ze sedačky a šel se podívat, co je zdrojem toho zvuku. Tři domácí skřítci stáli v kuchyni a připravovali snídani a pomalu i sváteční oběd.

„Dobré ráno, pane, Honky si dovolil přivést své přátelé, aby mu pomohli," přiznal se tiše domácí skřítek.

„Nádherně to voní," odtušil Draco a podal domácímu skřítkovi ruku. Potřásli si krátce na pozdrav, a pak se Honky dál věnoval přípravě dobrého jídla.

Po výborné sváteční snídani, kdy společně jedli i s domácími skřítky, se Hermioně udělalo znovu špatné, avšak tentokrát až příliš. Před očima se jí zjevily malinké tečky a ona se musela zachytit o Draca. Ten nepostřehl, že je hnědovlásce špatně a dál si povídal se svým synem. Hermiona seděla jako přimražená a neuměla ze sebe vydat ani hlásku. Bolest v břiše se jí rozlezla do celého těla. Přes veškerou bolest se zhroutila na stůl.

Draco prvních několik vteřin netušil, co se děje, pak však okamžitě vstal a zvedl Hermionu. Pokropil jí studenou vodou, to však nepomohlo. V rychlosti poprosil malého skřítka, aby je přenesl do nemocnice. Vůbec nemyslel na malého Miracha, na něho si vzpomněl, až když stál v nemocnici s hnědovláskou v náruči.

„Postaráme se o něj, pane," ujistil jej domácí skřítek a vrátil se zpátky domů.

Draco zamířil na recepci a v rychlosti ze sebe vysypal, co se stalo. Co nevidět u nich stáli lékouzelníci a převzali si hnědovlásku, na jíž tváři se tiskla bolest. Draco se musel posadit do čekárny a vyčkávat na nějakou zprávu. Vložil si tvář do dlaní a snažil se zklidnit svůj dech. Chtělo se mu brečet a křičet, ale jen tiše seděl a snažil se ujistit, že všechno bude v pořádku. Pak se začal obviňovat, že za vše může on. Jeho matka zemřela, jeho žena zemřela, jeho syn zemřel a když se jeho cesta s Hermioninou konečně protne, tak i ona má problémy. Jako by on sám nosil smůlu.

Čas ubíhal pomalu. Dracovi se občas i zazdálo, že se čas vrátil o pár minut zpět. První společné vánoční svátky je jejich syn sám doma, on vyčkává nervózně na recepci a Hermiona je Merlin ví kde. Zmijozel přejížděl očima ze strany na stranu a pokaždé narazil na usmívající-se obličej recepční. Z mladé čarodějky v okénku vyzařovala příjemná energie, jako kdyby jí nedělalo starosti, že dnešní den stráví v práci.

„Pane Malfoyi, následujte mě, prosím," ozvalo se nad Dracovou blonďatou čupřinou.

Zmijozel vzhlédl a zpozoroval postaršího pána v dlouhém hábitu, přesně takový nosili všichni lékouzelníci v místní nemocnici. Draco lehce přikývl a zapřel se rukama o opěrky u židle, aby se mu lépe vstávalo. Lékouzelník jej chytl kolem ramene a beze slova se spolu vydali bílými chodbami, na jejichž zdech se občas objevil nějaký obraz či diplom. Na konci jedné z chodem jej lékouzelník zatlačil do zelených dveří s číslem dvanáct.

Zmijozelovi spadl kámen ze srdce, když spatřil vzbuzenou Hermionu s mírným úsměvem na tváři, a okamžitě zamířil k ní, aby jí mohl vtisknout polibek do vlasů. Nebelrvírčina malá ručka se natáhla k té velké Zmijozelské a stiskla jí tak pevně, jak v té chvilce uměla.

„Myslím, že teď už to nechám jen na Vás, slečno Grangerová. Tohle je Vaše chvilka," odtušil lékouzelník a s přátelským rozloučením zmizel v chodbách nemocnice.

„Jsi nemocná?" optal se smutné Draco se sklopenou hlavou. Hermioninu ručku si tiskl ke svému líci a snažil se připravit na ty nejhorší zprávy, které by mohly přijít.

„Doktor mi zakázal pít alkohol," přiznala se Hermiona s upřeným pohledem do bílého stropu bez jediné prasklinky, která by narušila tu dokonalost.

„To zvládneš, stejně moc nepiješ. Máš předepsané nějaké léky? Ještě něco ti zakázal? A jak zní tedy diagnóza?" chrlil ze sebe kouzelník otázku za otázkou.

„Nemůžu pít ale jen pár měsíců, aby bylo všechno v pořádku," vysvětlovala dál hnědovláska.

„Tak to budeš zdravá coby dup," odtušil Draco a políbil Hermioniny štíhlé prsty a dlaň, která byla tak jemná, že se jí chtěl Draco dotýkat pořád.

„Hlavně aby bylo zdravé to malinké," zašeptala Nebelvírka a konečně stočila svou hlavu na zaraženého Draca, kterému v hlavě prolétávaly celé matematické vzorce. „Budeš potřetí tátou, veselé Vánoce."

****
Vím, že mi až příliš dlouho trvá vydat kapitolu, ale bohužel nám na intru nejde wifi, takže je to teď takové složitější. Snad mi to prominete❤