Náš malý sen |Dramione

35. kapitola

„Děkujeme Vám za výpověď," rozeznělo se sálem na Ministerstvu kouzel.

Nebelvírka se letmo usmála a opustila chladnou místnost tmavých zdí. Zavřela za sebou dveře a na lavičce zahlédla Draca Malfoye s ústy stočenými do vřelého úsměvu. Vyskočil na nohy a doběhl k hnědovlásce, jíž tváře se po dlouhé době zbarvily dočervena. Blonďák ji stisk v obětí a do ucha se jí začal tiše smát.

„Je to za námi," zasmála se Hermiona a v tu chvíli jí doopravdy spadl kámen z těžkého srdce.

„Máme čas dvě hodiny, pojď za mnou," zašeptal šibalsky blonďák a pohladil hnědovlásku prstem po tváři.

Nebelvírka se na nic neptala, jen se nechala vést Dracem chodbami přes Ministerstvo kouzel. V tuto odpolední dobu zde již nebylo tolik lidí, a tak bez jediného problému a otázek proklouzli tam, kde měl Draco v plánu jít. Zastavili se u velkých mahagonových dveří s dvěma iniciály na vrchní části. Zlatavá písmena B a Z se vpíjela do Hermioniných hnědých očí. Přemýšlela, kam jí blonďák vlastně vede. Draco vsunul svou ruku do kapsy u kabátu a po chvilce vytáhl zlatý klíč, kterým otočil a mohl vtáhnout Hermionu dovnitř.

Jemná vůně skořice dýchala celou pracovnou. Šedé zdi působily elegantně s tmavým nábytkem a velkým množstvím zeleně. Hermiona stáhla svůj kabát a došla k poličkám, na kterým se z fotek usmívaly dvě malé děti.

Draco došel k Hermioně a převzal si fotografii, kterou založil do šuplíku. Políbil Hermionu do vlasů a rukou jí vjel pod svetr a pohladil po chladné kůži. Hnědovláska se zatřásla, Dracovi prsty byly stejně chladné. Draco nahmatal hůlku a jediným mávnutím zapálil v krbu přátelský oheň.

„Čí je to kancelář?" zajímala se Hermiona.

„Blaise Zabiniho, můžu tady chodit," ujistil jí blonďák.

Dracova ruka přejížděla po Hermionině pasu. Vrátil se zpátky k pupíku a sjel o kousek níž. Přitiskl své rty na její a jemně je skousl. Druhou rukou se zapletl do vlnitých vlasů a na jeden prst si obmotával hnědý pramen.

„Už jsme dlouho," řekla Hermiona mezi polibky.

„Já vím, jestli se na to necítíš, nemusíme," utěšil jí Draco.

Hermiona se jedním koutkem usmála a přitáhla se ke Zmijozelovi zpátky. Rukou sjela k jeho kalhotám a nezištně je odepnula. Draco Hermionu chytil a nadzvedl, ona obtočila své nohy kolem něj. Oddávali se vášnivému polibku. Blonďák několika kroky došel ke stolu a posadil hnědovlásku na něj. Jazyk se dotýkal jejich růžových rtů. Vyhrnul její vínovou sukni a pomalinku stahoval silonky dolů. Líbal jí po stehnech, po lýtku, a pak jí sundal černé boty na podpatku.

Ústy se dotkl jejího krku a vášnivě jí věnoval několik polibků. V místnosti se setmělo a jediný kousek světla z teplého krbu se dotýkal jejich nahých těl, jako kdyby plameny tančily v rytu jejich dechu. Hnědovláska objala svýma nohama Dracovo tělo, jeho ruce jí pohladily po tváří a poté položily na stůl. Důvěřivě se k sobě tiskli. Hermiona si jej přitahovala k sobě, aby jej mohla líbat na rty, na krk. Blonďák svými prsty přejížděl po jejím prsu. Zlehka se odtáhl a jemně začal masírovat její klitoris. Po chvíli začal přidávat na intenzitě, a když spatřil Hermionin spokojený výraz, zasunul prsty tam, kde to hnědovlásce přinášelo slast. Hermiona se nepatrně nadzvedla a rukama se musela zachytit o kraj stolu. Zmijozel jí políbil na podbříško, chytil hnědovlásku za ramena a zasunul do ní svůj penis. Nebelvírka si jej přitáhla zpátky k sobě a snažila se jej líbat. Rukama mu projížděla ve vlasech. Mezi vzdycháním mu šeptala do ucha, jak jej miluje.

„Stýskalo se mi," zašeptal Draco, zatímco hnědovlásku škrábal po zádech.

Hnědovláska se k němu přitiskla blíže a on jí zezadu objal. Dýchal horký dech do jejich vlasů a přál si, aby tenhle moment trval věčně, nebo alespoň ještě o hodinu déle. Přál si usnout a tisknout jí k sobě s myšlenkou na krásnou a čistou budoucnost, ale minuty ubíhaly a oni se museli vrátit zpátky.

Oheň v krbu dohasínal a světlo se pomalounku vkrádalo zpátky do pracovny. Blonďák políbil hnědovlásku na červená líčka a pohladil jí po paži. Nahmatal za sebou oblečení a oblékl se. Mávnutím hůlky si učesal vlasy a vůně byla najednou daleko příjemnější než jeho horké zpocené tělo. Ze země sesbíral kousky oblečení od Hermiony a podal jí je. Než se převlékla, vrátil celou pracovnu do původního stavu, jako kdyby zde nikdy nebyli. Jako kdyby na tomhle pracovním stole nemělo vzniknout něco krásného.

„Slečno Grangerová, pane Malfoyi," oslovila je v síni postarší paní, „předem bychom Vám chtěli poděkovat za všechny důkazy, které jste nám byli schopni poskytnout."

Kouzelníci se posadili a vyčkávali, jak všechno skončí. Drželi se za zpocené ruce, které se třásly. Nikdy by nevěřili, že o části jejich budoucnosti bude rozhodovat Ministerstvo kouzel.

„Během celých dvou hodin jsme projednávali všechny vaše požadavky. S celým představenstvem bychom Vám s radostí oznámili, že v celém případu jsme se všichni přiklonili na Vaší stranu."

Nebelvírka neuváženě objala Draca a oči se jí zalily těmi nejšťastnějšími slzami. Zmijozel hladil svou snoubenku po zádech a srdce mu bilo takovou rychlostí, že i Hermiona cítila jeho tlukot. Utřela si zaslzené oči a společně si stoupli, aby jim byl zdělen závěr.

„Slečno Grangerová, podstoupíte test rodičovství, pokud bude test pozitivní, budete zapsána jako biologická matka nezletilého Miracha Malfoye. Budete mít nárok na jeho výchovu, na důležitou roli v jeho životě. Bude Vám vypláceno odškodné v hodnotě pětitisíce galeonů. Budete mít nárok na nejlepší lékařskou péči kvůli pravděpodobné psychické újmy. Pane Malfoyi, Váš otec bude převezen do léčebny mentálních poruch U Barnabáše ve Skotsku. Budete mít nárok na sídlo Malfoy Manor..."

Kouzelníci poslouchali dobrou hodinu, ale nejdůležitější pro ně byla úplně první zpráva. Věděli, že teď už budou opravdová rodina se vším všudy, i v očích jiných lidí. A na tom záleželo úplně nejvíc, být rodina.