Jednou se vrátím || SNARRY, LINNY

11. Piknik

Počkal, až se třída vylidní a poté pokračoval už trochu příjemnějším hlasem. ,,Draco, jestli chceš, tak tu už být nemusíš, jen jsem tady pana Pottera nechtěl volat samotného. Jestli by jste tedy pane Pottere měl teď chvíli čas, rád bych si s vámi o něčem promluvil."

,,A-ano pane, mám teď čas." Řekl nervózně Harry a Draco se s nimi jen rozloučil, popřál Harrymu štěstí a odešel ze třídy.

,,O čem by jste se mnou chtěl mluvit, pane?" zeptal se tiše Nebelvír.

,,Jen jsem se chtěl zeptat, jak se ti daří? Jelikož jsme se od té doby, co jsi si za mnou přestal chodit pro lektvary, neviděli." Opáčil profesor.

,,No, už je mi dobře, ale občas mě pobolívá hlava." Harry by si za tuto odpověď nejraději nafackoval, jelikož o bolesti hlavy řediteli Zmijozelu nechtěl říci.

,,Kdyby tě někdy bolela, tak za mnou přijď a já ti dám lektvar proti bolesti, ano?" Zeptal se trochu starostlivě Snape. Odpovědí mu bylo pouze jemné přikývnutí, ale i to mu stačilo.

,,Nechceš si ještě chvíli popovídat, jestli nemáš jiné plány?"

,,Ani ne, pane, popovídám si rád." Odpověděl už trochu sebejistěji Nebelvír a následoval svého profesora do jeho soukromých komnat.

,,Sice si na čaje moc nepotrpím, ale dal by sis?" Zeptal se mile Snape.

,,Rád, pane profesore." Sám si zalil šálek s kávou a oba hrnky postavil na konferenční stolek, který se nacházel u velkého hnědého gauče.

,,Děkuji," řekl skromně Harry.

,,A Harry, nevadilo by ti, kdyby jsi mi tykal jako Draco?" Zeptal se Snape a upil si ze svého šálku.

,,D-dobře." Řekl nervózně Harry a přijal nabízenou ruku.

,,Tak ahoj, Harry," řekl Zmijozel a upevnil stisk.

,,Severusi?" Opáčil o něco tišeji a trochu tázavě Harry. Pak se oba zapojili do konverzace, díky níž z Harryho opadla všechna nervozita.

Zatímco Harry trávil odpoledne ve sklepení se Snapem, Ginny a Lenka se vydaly hned po skončení jejich vyučování k Černému jezeru na piknik. Lenka požádala skřítky, zda by jim nenachystali nějakou svačinu a Ginny sehnala piknikovou deku.

Bylo krásné slunečné odpoledne, sedly si na kraj jezera a vyrovnaly všechny ty dobrůtky. Dnes to byla jejich teprve druhá schůzka, a tak byly obě lehce nervózní, že něco pokazí. Nebylo to dlouho, co by Ginny řekla, že je až po uši zamilovaná do Harryho, ale to právě díky němu se přesvědčila, že kluci nejsou nic pro ni a po cestě do Bradavic se v tom jenom utvrdila.

Skřítci jim mimo jiné nachystali i mísu plnou ovoce a k tomu rozehřátou čokoládu, v níž se dalo ovoce namáčet. Dívky si sedly kolem misek a Lenka do ruky vzala jahodu, kterou následně omáčela v čokoládě a opatrně ji vložila Ginny do úst. Ta se nad péčí své přítelkyně lehce začervenala, ale ani ona nezůstala pozadu a namočila v čokoládě také kousek ovoce.

Jenže když zrzka vkládala sousto Havraspárce do úst, stekla kapka čokolády na Lenčiny pootevřené rty a část brady. Položila ten kousek a chtěla se už natahovat pro ubrousek, když v tom ji napadl lepší nápad. Pomalu se přesunula přímo naproti Lence a v očích se jí zaleskly jiskřičky. Lenka hned pochopila, o co Nebelvírce jde, a tak slabě přikývla s úsměvem jako sluníčko.

Ginny se tedy pomalu naklonila k Havraspárčině obličeji a opatrně jí slízla část čokolády ze rtu, Lenka se nad tím jen začervenala a spojila jejich rty v jedny. Byl to opravdu dlouhý a procítěný polibek, s příchutí čokolády. Po pár dalších soustech se pustily ještě do baget s různými druhy marmelád a džemů, přičemž se opět navzájem krmily. U jezera zůstaly až do západu slunce, kdy už obě uznaly, že jim je v celku zima. Lenka s Ginny šla až k Nebelvírské věži, odkud se s letmým polibkem a přáním sladkých snů vydala do Havraspáru.

Pár minut před Ginny přišel také Harry, který nakonec u profesora Snapa strávil celé odpoledne, které si ale náležitě užil a postupně začal uvažovat nad jeho postojem ke zmiňovanému lektvaristovi, jelikož takto dobře strávené odpoledne nezažil už dlouho a to, že mu jeho profesor nabídl tykání, ho v jeho pocitech začínalo utvrzovat v tom, že už nad ním nepřemýšlí jen jako nad svým profesorem.