You changed me (part 2)

-12-

Když jsem dojela na místo, zaplatila jsem taxikářovi a vystoupila z auta. Došla jsem až ke svému pokoji, ale byly pootevřené dveře. Zamračila jsem se a pomalu jsem vešla dovnitř.

,,Je tu někdo?" zavolala jsem, ale nikdo se neozval. Opatrně jsem vešla dovnitř, zula jsem si boty, když tu jsem slyšela z ložnice zakašlání. Vzala jsem pepřák, který jsem měla pro všechny případy na poličce a pomalu jsem se tam vydala. Došla jsem až ke dveřím a rozsvítila jsem. Chtěla jsem se na toho člověka vrhnout, ale pak jsem si uvědomila, že je to Lucas.

,,Co tady děláš? Vyděsil jsi mě k smrti" zasmála jsem se, ale pak jsem si uvědomila, že má roztrhlé obočí a pár nabíhajících modřin. Chtěla jsem se ho zeptat, když tu se za mnou bouchly dveře a někdo zhasnul. Zaujala jsem obranný postoj, ale pak jsem uslyšela bolestné zaúpění.

,,Lucasi!" vykřikla jsem s menší panikou v hlase, když tu se rozsvítilo. Zamrkala jsem a uviděla jsem asi tři velké, namakané chlapy, jak drží Lucase s pistolí u jeho hlavy.

,,Luku, co se stalo? Ty ses do něčeho zapletl? Proč jsi nic neřekl?"

,,Ale o Lukovi to vůbec není, zlato" ozval se za mnou hlas, ze kterého mi přeběhla husí kůže po celém těle.

,,Mami?" zašeptala jsem se a otočila jsem se. Na první pohled jsem se zhrozila, vypadala příšerně. Měla mastné, řídké vlasy, propadlé tváře a byla hubenější, než když jsem si ji pamatovala.

,,Já vím, vypadám hrozně, že? Věznice není moc dobré místo pro zdraví. Zato ty, ty vypadáš skvěle. Už nemáš ty příšerně modré vlasy, jsi opálená a vypadá, že máš i nějakou formu. Přesně takhle jsi měla vždycky vypadat." Dořekla, ale já jsem se nemohla vůbec hnout. Vždyť dostala u soudu minimálně deset let vězení!

,,Jak jsi utekla a kde je táta?"

,,Ale, jen jsem se spojila s pár kontakty, nebylo to moc těžké. A co se tvého táty týče, je to trochu těžší. Přestalo se mu líbit, co jsem naplánovala za pomstu a chtěl jít na policii. To jsem nemohla dopustit, takže se mu stala menší nehoda" dořekla zlomyslně a zasmála se mému smutnému výrazu.

,,Co po mě teda chceš?"

,,Chci se pomstít. Jakkoliv, prostě si nezasloužíš dobrý život."

,,Ale proč, co jsem ti provedla!? Vždycky jsem byla hodná, co se sakra stalo? Ublížila jsem ti nějak?" řekla jsem zoufale.

,,Tuhle psychiku na mě nezkoušej. Jdeš s námi" řekla a chtěla mě chytit, ale já jsem se jí vysmekla.

,,Nikam s tebou nejdu, zavolám policii a půjdeš zpátky" řekla jsem a chtěla jsem se natáhnout po telefonu, ale přerušila mě.

,,To bych nedělala, zlatíčko. Proč si myslíš, že je tu Luke?" zasmála se.

,,Tohle se týká nás. Nechtě Luka být" vyštěkl jsem.

,,Co se děje, Lotte? To je tvoje máma?" řekl zmateně Lukas.

,,To je dost složité, Luku. Omlouvám se, neměl ses do toho zaplést. Řeknu Shawnovi, že ho miluju." Omluvně jsem se na něj podívala.

,,Fajn, půjdu s váma, jen ho nechte být." Povzdechla jsem si, a matka se ušklíbla. Kývla na ty tři chlapy, kteří praštili Luka a svázali mi ruce.

,,Omlouvám se" zašeptala jsem Lukovým směrem.

,,Kam mě to vedete?" Řekla jsem, když mě vyvedli skrz zadní vchod k dodávce se zatemněnými skly.

,,Tam, odkud mi už od začátku pomáhají. Jedni mí známí, neboj se. To strašné tě ještě čeká"

...

Ahoj, po ani ne dvou týdnech vám vydávám další. Budou tu trochu zvraty, tímhle to začalo :*. Doufám, že se vám to líbilo, další zkusím napsat co nejdříve<3 . Moc děkuju za komentáře a hvězdičky, vždy mě to potěší. ILY