You changed me (part 2)

-14-

O týden později

POHLED NEZNÁMÉ OSOBY

Vzal jsem si kufr a pomalu jsem vešel do mého letadla, které po chvíli vzlétlo.

Po několika hodinách jsem dorazil na místo a konečně jsem se nadechl New Yorského vzduchu. Zaposlouchal jsem se do jeho typického ruchu a šťastně jsem vydechl. Nechtěl jsem si to sice moc přiznat, ale New York mi dost chyběl. Vzal jsem si kufry a nastoupil jsem do auta, které mě odvezlo domů. Pomalu jsem vystoupil a rozhlédl se po mé vile. Nechal jsem to tady na povel bratrovi, snad se mu vede dobře. Vešel jsem do předsíně a chtěl jsem si odložit kabát, ale uslyšel jsem ženský výkřik. Potichu jsem vyběhl do patra a nahlédl jsem do dveří. Stál tam bratr, který vypadal dost jinak. Z jeho pohledu se vytratila radost, teď se jen temně usmíval, a vedle něj stála starší, ne moc pěkná žena. Potom jsem ale uviděl dívku, která vydala ten výkřik a zděsil jsem se. Všude na její kůži byly modřiny a držela se za žebra. Na rukách byly rozeznatelné i škrábance, ale i přesto se pomalu postavila naproti té ženě a hrdě ji pohlédla do očí.

,,Já se nikdy nepřestanu zvedat, matko. Uteču znova, mohlo by ti to dojít, když jsem se o útěk pokusila už minimálně pětkrát." Dořekla a ta žena ji chtěla uhodit, ale dívka jí chytila ruku. Chtěla od ní odstoupit, ale bratr ji kopl mezi lopatky a ona spadla na zem.

,,Dost, okamžitě přestaňte!" vykřikl jsem. Nemohl jsem se na to dívat, rychle jsem vešel dovnitř a postavil se před tu dívku.

,,Co tady děláš?" zeptal se překvapeně bratr.

,,Přijel jsem zpátky a vidím, že ve správnou chvíli. Co vám udělala?" vyštěkl jsem a udělal jsem krok směrem k bratrovi.

,,To není tvoje věc, Jasone. Jeď zpátky, my si to tady vyřídíme"

,,To v žádném případě" řekl jsem a pokynul bodyguardům. Ti chytili bratra s tou ženou a já jsem se otočil k té dívce. Ležela na zemi a ztěžka dýchala. Rychle jsem ji otočil a odhrnul jí vlasy slepené krví. Vykoukly na mě nádherné modré oči, které mě na chvíli ohromily, takže mi trvalo, než jsem si všiml potlačovaných slz. Rychle jsem nechal zavolat doktora a opatrně jsem dívku zvedl. Zaskučela, když jsem ji chytil za žebra, proto jsem ji co nejopatrněji a nejrychleji odnesl do mojeho pokoje a položil ji na postel.

POHLED CHARLOTTE

I přes všechnu bolest jsem se postavila a pohlédla matce hrdě do očí.

,,Já se nikdy nepřestanu zvedat, matko. Uteču znova, mohlo by ti to dojít, když jsem se o útěk pokusila už minimálně pětkrát." Řekla jsem a chytila ji ruku, kterou mě chtěla praštit. Než jsem ale stihla udělat něco jiného, ten chlap mě kopnul mezi lopatky a já jsem spadla na zem. Žebra mi zachvátila obrovská bolest, takže jsem skoro nezaregistrovala, že se přede mě někdo postavil. Dotyčný si vyměnil pár ostrých slov s tím mužem a jediné, co jsem postřehla bylo to, že jsou bratři a že mě brání, ale pak mi odhrnul vlasy a po krátkém zaváhání mě i zvedl. Hrudník mi zachvátila bolest, tak jsem zasténala. Ten muž jen něco řekl a pak mě odnesl do postele.

,,Děkuju" řekla jsem a snažila jsem se dýchat bezbolestně, bohužel neúspěšně.

,,Za chvíli tady bude doktor, neboj" řekl jemně a pohladil mě po tváři.

,,Já se nebojím, jsem v pohodě. Děkuju za záchranu" dostala jsem se sebe a zavřela jsem oči.

,,Jmenuju se Jason"

,,Já jsem Charlotte" řekla jsem a rozkašlala jsem se. Plíce se mi sevřely bolestí a poslední, co si pamatuju je to, že ke mně někdo přibíhá a něco mi píchají do ruky.

Potom už mě pohltilo sladké bezvědomí.

...

Ahoj, zaprvé děkuju za komentáře, že se vám kniha líbí tak, jak je mě potěšilo, ale jsem taky ráda, že jste mi napsali i váš názor. Nic měnit nebudu, popravdě, neměla jsem to ani v plánu. Jen jsem myslela, že kdyby se vám to nelíbilo, rychle by se to vyřešilo. Nakonec jsem udělala menší kompromis a doufám, že jsem vás moc nezklamala. Přijmu jakékoliv komentáře, i kritiku... Užijte si víkend, možná do neděle stihnu další kapitolu, ale nic neslibuju <3. ILY