You changed me (part 2)

-15-

Pomalu jsem otevřela oči a zaostřila jsem na strop.

,,Páni, dost jsi nás vyděsila, mysleli jsme, že už se neprobudíš" řekl někdo kousek ode mě a já jsem sebou cukla.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Jak se cítíš?" řekl hluboký hlas, za kterým jsem se otočila. Sděl tam Jason, který se usmíval a pomalu mě chytil za ruku.

,,Nepotřebuješ něco? Klidně si řekni"

,,Ne, nic. Moc děkuju." zachraptěla jsem.

,,Jak dlouho jsem byla mimo?" řekla jsem a odkašlala jsem si.

,,Asi tři dny. Měla jsi dost vnějších zranění, než jsi se zahojila, potřebovala jsi čas, navíc, ta uklidňující injekce byla moc velká, vzhledem k tvé velikosti. Teď bys měla hlavně odpočívat, za chvilku ti donesou jídlo. Ještě něco?" zeptal se a pohladil mě po tváři.

,,Kdo jsi a proč to děláš? Co je s matkou a ten chlap je tvůj bratr?" zeptala jsem se a mírně jsem se nadzvedla.

,,Klid, všechno ti řeknu. Ještě si lehni." Řekl a jemně mě zatlačil do peřin.

,,Jsem v pořádku" posadila jsem se.

,,Jak to teda je?"

Jmenuji se Jason Pick a vedu otcův podnik. Tvá matka tady už není, poslal jsem ji do věznice, ala zaútočila na jednu ženu a policisté ji byli nuceni zastřelit. Je mi to líto. A ano, je to můj bratr" řekl a já jsem zamrkala. Páni, teďka už nemám rodiče. Musela jsem se na chvilku zamyslet a zpracovat to, přece jen, takové věci se nedozvídáte každý den.

,,Wow, díky. Eh, promiň, trochu mě to rozhodilo. A jakože jaký podnik, mafie?" řekla jsem a on se rozesmál. Když jsem mu věnovala tázavý pohled, uchechtl se a vysvětlil mi to.

,,Promiň, jenom mě dostala ta mafie. Žijeme v roce 2019, žádná mafie neexistuje. Kde žiješ, ve filmu, nebo knize?" řekl a znovu se uchechtl.

,,Promiň, jen mě to napadlo" řekla jsem lehce uraženým tónem.

,,Jen vedu úspěšnou firmu po mém otci, bohužel jsem musel na několik měsíců odjet a nechal to tu bratrovi, který se zamotal do ne moc dobrých věcí." Řekl a prohrábl si vlasy. Až teď jsem si ho pořádně prohlédla, měl podlouhlé, špinavé blond vlasy, ostře řezanou čelist a pronikavé hnědé oči. Pozorně mě sledoval, měla jsem pocit, že mi propálí díru do obličeje.

,,D-dobře. Kolik ti je" řekla jsem a pomalu jsem se vytáhla do sedu. Udělala se mu vráska mezi obočím, ale nakonec se jen zaklonil a odpověděl mi.

,,Teď mi bylo 25-" Přerušilo ho pípání. Vytál telefon a jakmile se na něj podíval zamračil se.

,,Už musím jít, čekají mě. Uzdrav se, večer se za tebou stavím" řekl a rychle zmizel.

Může to být ještě divnější?

...

Ahoj, po dlouhé době vydávám a rovnou vám oznamuji, že příští týden jsem pryč, takže nejdřív napíšu něco o víkendu. Moc děkuju za ohlasy u minulé kapitoly Covery, jste zlatí. Užijte si pondělí <3 ILY

PS: omlouvám se za příšernou kapitolu, dneska mě nic moc nenapadá. Další už bude lepší..