You changed me (part 2)

-16-

Otevřela jsem oči a posadila jsem se. Pomalu jsem se protáhla a zamířila jsem do koupelny. Vlezla jsem si do sprchy a mezitím, co jsem ignorovala bolest jsem si začala zpívat. Když jsem vylezla, vyčistila jsem si zuby a začala jsem hledat hřeben. Nemohla jsem ho najít, a najednou jsem si uvědomila, že tu nepatřím. Nepatřím vůbec nikde, poslední domov v Itálii jsem opustila, celá moje rodina je mrtvá a bratr mě nesnáší. Moje láska mě nesnáší a přátelé jsem opustila, jsou navíc na jiném kontinentu, vlastně nikoho nemám. Pomalu jsem se sesunula po kachličkách a nechala slzy stékat volně po tvářích. Nemám nikoho, matka zemřela. Stále jsem ji měla ráda, jenom to bohužel přebil strach a nenávist. Stáhla jsem si vlasy do culíku a vyskočila jsem z okna, které bylo v koupelně. Rozeběhla jsem se pryč, ignorující křik za mnou. Vběhla jsem do nějakého lesa a při tom jsem se snažila zastavit slzy, které se řinuly z mých očí.

,,Charlotte, počkej!" zavolal někdo za mnou, já jsem se ale rozeběhla ještě rychleji, dokud jsem už neslyšela cizí kroky. Začalo hustě pršet, neviděla jsem na krok. Měla jsem celé nohy odřené, někdo mě ve spaní převlékl do kraťásků. Bosé nohy dopadaly na tvrdou zem pokrytou klacíky, které se mi zarývaly do noh. Nevnímala jsem to, dokud jsem nepoznala, že začal řídnout les. Vběhla jsem do nějakého parku, ale nezastavovala jsem. Byl už večer, prospala jsem celý den. Najednou jsem do někoho narazila. Po zjištění, že je to dívka se zrzavými kudrlinami jsem ji objala a začala jsem vzlykat nanovo.

,,Amber, už nikoho nemám. Všechny jsem ztratila" vzlykla jsem, zatímco ona mě k sobě ještě pevněji přivinula. Tohle mi chybělo, kamarádka.

,,Jdeme domů. Máš nás, neboj se. Už je to dobrý" řekla a pomalu mě zavedla do auta.

,,Co tady děláš? Nemáš být v Evropě?"

,,Všichni jsme za tebou před pár dny přijeli, mělo to být překvapení. Nám ale řekli, že jsi dala výpověď a jela zpátky. Poptali jsme se pár lidí ve firmě, pak se k nám přiřítil jeden kluk a začal rychle něco mlít o tvojí matce. Policie řekla, že nemáme důkazy a že jsi plnoletá, takže to začnou řešit nejdříve za pět dní. Od té doby tě všude po New Yorku hledáme."

,,Děkuju, nevím, co bych bez vás dělala."

,,Proto jsem tady, ne? Už je to dobrý" řekla, hodila přes mě deku a pomalu vyjela.

Probudilo mě otevření dveří. Někdo mě vzal do náruče a pomalu mě někam nesl. Jen jsem ho objala kolem krku a nechala se nést. Konečně klid.

...

Ahoj, omlouvám se za neaktivitu, jen si nejsem jistá s jednou věcí. Rozhodovala jsem se, protože jsem měla dva možné závěry knihy. Bohužel ten jeden by končil někdy teď, takže by kniha neměla ani dvacet kapitol, což jsem vám nechtěla udělat<3. Proto jsem se dlouho rozhodovala, co tam dám. A nakonec, něco mě napadlo. Nebude tak dlouhá jako první díl, ani nebude mít nad třicet kapitol, ale aspoň to není tak krátké. Moc vám děkuju za votes i komentáře<3 ily.

Btw ty obaly jsem změnila proto, protože to čte hodně lidí z jiných zemí a bylo by blbé aby tam měli český obal. Jo, nechtěl by mi někdo vysvětlit, jak mohl někdo z Tanzanie (Afrika) číst moji knihu? To se překládá, když mám v nastavení, že je to anglicky? 😊.. Kdyby mi to někdo vysvětlil, budu moc ráda :D