You changed me (part 2)

-18-

Pomalu jsem se posadila a promnula oči. Včerejší holčičí den byl skvělý, ale dnešek mám chuť proležet v posteli. Chtěla jsem zase zavřít oči, ale někdo zazvonil. Zamračila jsem se, není ani 10 ráno, nikoho nečekám. Rychle jsem si hodila vlasy do culíku a oblíkla jsem si saténový župan, abych nebyla jen v kraťáskách a tričku a došla jsem ke dveřím.

,,Fabio? Co tady děláš tak ráno?" řekla jsem dost překvapeně.

,,Můžu s tebou mluvit? Je to dost důležité" řekl a když jsem nejistě kývla, vešel dovnitř. Sundal si boty a posadil se do křesílka. Sedla jsem si naproti němu, ale než jsem stihla něco udělat, chytil mě za ruku.

,,Počkej, co to děláš?" zasmála jsem se nervózně. On mě stiskl pevněji a přitáhl blíže k sobě.

,,Už delší dobu se mi hodně líbíš. Nemůžu na tebe přestat myslet, myslím, že tě miluju" dořekl a políbil mě. Chtěla jsem se odtrhnout, ale přitáhl mě za pas k sobě. Začal ne mě ještě více dorážet, ale já jsem ho prudce odstrčila.

,,Co to sakra děláš?" vyjekla jsem.

,,Tak když spolu chodíme, můžeme se i líbat, ne?" řekl.

,,Cože?! Kdo řekl, že spolu chodíme?" řekla jsem naštvaně.

,,No tak asi ty, když jsem se spolu líbali"

,,Já?!!" vykřikla jsem skoro hystericky.

,,Vždyť jsi mi to řekl a vrhnul ses na mě, neměla jsem ti jak dát najevo, že tě nechci!" řekla jsem a odstoupila jsem od něj.

,,Klid, nenervuj se. Budeme spolu, chceme to oba. Tak dneska zajdeme na večeři, jo? V 7 tu budu" řekl a chtěl mi dá pusu, ale já ho odstrčila.

,,NE! Já s tebou chodit nechci, mám tě ráda pouze jako kamaráda, pochop to!" vykřikla jsem.

,,Hele, v pohodě, nenervuj se. Bude to obyčejné rande, nemusíš být ve stresu, co si oblečeš" zasmál se, zatímco já jsem mu chtěla vlepit.

,,Tak teď mě dobře poslouchej, Fabio. Já tě nemám ráda, a už rozhodně s tebou nechci chodit. Miluju někoho jiného, tak se s tím smiř. Můžu s tebou být maximálně kamarádka, chápeš?" řekla jsem, a ještě od něj odstoupila.

,,Vážně? Jsi si jistá?" řekl.

,,Ano, miluju někoho úplně jiného, tebe mám ráda jenom jako kamaráda."

,,Tak v tom případě si to dobře rozmysli. Buď budeš se mnou anebo se můžeš s celou partou rozloučit." Řekl se zlomyslným úsměvem.

,,Počkej, ty mě jako vydíráš? V tom případě mě nemiluješ, jenom mě chceš." řekla jsem naštvaně.

,,Ne, já tě miluju, ale nemůžu být bez tebe, takže to zařídím jakýmkoliv způsobem."

,,Tak to promiň, za špatnou diagnózu, jsi mnou posedlý!" vykřikla jsem vysokým hlasem.

,,To mě chceš připravit o všechny jenom proto, že s tebou nechci být?" řeknu.

,,Ale ty se mnou budeš" řekne a obejme mě. Já ho odstrčím a dám mu takovou facku, až se mu otočí hlava.

,,Vypadni!" vykřiknu.

,,Cože? Ty mě vyhazuješ? Rozmysli si to dobře" zavrčí.

,,Nebudu s někým jenom proto, že se mnou manipuluje, vypadni a už se nevracej!" vykřiknu a odstrčím ho.

,,Toho budeš litovat" zavrčí a práskne dveřmi.

,,Co jsem to udělala" zašeptám a svazu se po zdi. Právě jsem se o všechny připravila. Jestli si budou vybírat mezi ním a mnou, zůstanu sama. První vzlyk mi vyjede z pusy a já se schoulím do klubíčka. Může to být ještě horší?

...

Ahoj, po strašně dlouhé době kapitola. Doufám, že vás aspoň trochu překvapila, tohle jsem už měla naplánované pěkně dlouho dopředu. Užijte si neděli, možná dneska stihnu vydat ještě něco <3.