You changed me (part 2)

-6-

Po pár minutách jsem konečně trefila do jídelny, kde bylo celkem poloprázdno. Došla jsem k pultu, kde čekala jedna holka a začala si vybírat kafe. Jakmile si ta holka objednala, vykoukl na mě kouzelný kluk u baru. Měl špinavě blonďaté vlasy a byl nesmírně roztomilý. Samozřejmě, že miluju Shawna, jen jsme ho obdivovala, však to znáte, ne?

,,Jedno kapučíno, prosím" řekla jsem a postavila jsem se bokem k pultu, takže jsem si všimla skupinky lidí u jednoho stolu. Byla tam nějaká zmalovaná blondýna, bruneta a dva kluci, společně se Shawnem. Neměl náhodou práci?

,,Tvoje kapučíno" promluvil na mě blonďáček.

,,Děkuju, Lucasi" přečetla jsem si jeho jméno na cedulce.

,,Není zač..."

,,Charlotte" představila jsem se.

,,Těšilo mě" ještě jsem řekla a společně se zaslouženým kafem jsem odcházela z jídelny. Bohužel jsme musela projít kolem stolu, u kterého seděl Shawn a ta blondýna mi nastavila nohu. První jsem na ni chtěla dupnout, jenže pak mě napadl lepší nápad. Hraně jsem o ní zakopla a všechno kafe jsme na ni vychrstla. Celá jídelna ztichla a všichni čekali na její reakci.

,,Ty jedna krávo? Víš, jako to bylo drahé?" začala vřískat na celou jídelnu.

,,Však ti to papínek zaplatí" řekla jsem sladkým hlasem a s hlavou hrdě vztyčenou jsem vyšla ven z jídelny. Bohužel jsem si uvědomila, že to skvělé kafe skončilo na té krávě, proto jsem si musela udělat kolečko a pro dnešek se spokojit s kafem z automatu. Za ten její výraz to stálo, ušklíbla jsem se.

Po cestě zpátky jsme se stavila v jiném patře, abych si prohlédla nahrávací místnost. Byla naprosto skvělá, nejradši bych si sedla k tomu klavíru a zahrála si novou písničku. Panebože, blok!

,,Já jsem tam blbá" zanadávala jsem. Nechala jsme ho v šuplíku, kdokoliv se k němu může dostat!

,,Líbí se ti tu?" zeptal se hlas zpoza mě.

,,Je to tu skvělé, Andrewe, ale už musím jít. Měj se" vyhrkla jsem rychle a rozeběhla jsem se k výtahu. Všichni okolo si museli myslet, že jsem se zbláznila, ale mi to bylo jedno. Doběhla jsem ke svojí kanceláři a moje obavy se potvrdily. U stolu stála nějaká osoba a listovala MÝM zápisníkem.

,,Okamžitě to polož!" vyštěkla jsem a bylo mi jedno, že té osobě tykám. Rázným krokem jsem k němu došla a deník mu doslova vytrhla.

,,Co to děláš, sakra" zanadával...Shawn.

,,Dej ruce pryč od mého deníku! Nemáš nejmenší právo na něj šahat!" vyjela jsme na něj a deník jsem objala oběma rukama. Možná vám přijdu blbá, nebo dětinská, že takhle chráním deník, ale je jako kousek mě. Jsou tam všechny melodie a písničky, co mě kdy napadly, navíc, vložila jsem do nich dost pocitů, je to zatraceně osobní.

,,Počkej, to jsi napsala ty?" vydechl překvapeně.

,,Kdo jiný asi?!" vjela jsem si rukama do vlasů.

,,A teď vypadni, než roztrhám tu smlouvu!" skoro jsem zakřičela.

,,Tam jsou všechny tvé pocity? To ti ten odchod ublížil stejně jako mě?" stál naproti mně stále nechápavě.

,,Skus hádat! Opouštím svůj rodný kontinent, jdu pryč od kluka, kterého miluju. Stěhuju se do úplně jiného města, merda!" (do prdele, italsky)

,, Sei un tale stronzo, non può succedere a te, vero?" (Jsi takový kretén, nemůže ti to prostě dojít, že?) vyjela jsem na něj svojí italštinou.

,,A teď už vypadni" zaječela jsem konečně anglicky, když se na mě nechápavě díval. Když konečně klaply dveře, sjela jsem po nich dolů.

,,Tohle chce pořádně velkého panáka."

...

Ahoj, doufám, že se kapitolka líbila a omlouvám se, obědvali jsme. Pa <3