You changed me (part 2)

-13-

PŘEČÍST> Ahoj, nyní můžete rozhodnout, jak bude kniha pokračovat. Jestli se vám nelíbí, že je teďka unesená, napište a já se tím budu řídit. Pokud se vám to ale líbí, taky prosím napište, ať nemám jen komentáře, že vám vadí, jak to teďka probíhá. Děkuji a příjemné čtení.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Jste si jistí, že jste si to nahoře přečetli?

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Já uvidím, jestli ne :*

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Poslední možnost, přečtěte si to!!

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

No dobře, budu vám věřit 😊. Užijte si kapitolku <3

Pomalu jsem otevřela oči a rozhlídla jsem se, kde jsem. Ležela jsem na hodně tvrdé matraci, v nějakém sklepě. Pomalu jsem vstala a protáhla jsem se, měla jsem hrozně ztuhlé tělo. Když jsem si trochu přivykla šeru, začala jsem hledat dveře. Byly tam jen jedny, které byly něčím vyztužené a taky zamčené. Bohužel, všechny pinetky z vlasů mi vyndali, což je dost na nic. Nakonec jsem si s povzdechem sedla do rohu a opřela jsem se. Nic kromě té matrace a dveří v místnosti nebylo, takže jsem se moc zabavit nedokázala. Díkybohu jsem si vystačila aspoň s tichým zpěvem a hraním si s prsty, jinak bych asi umřela.

.

Po asi miliardě minut se konečně otevřely dveře a někdo vešel dovnitř. Přimhouřila jsem oči a než jsem stihla něco udělat, spoutali mi ruce za zády a začali mě někam vléct. Vzpouzela jsem se, ale když jsem jednoho kopla, přiletěla mi taková facka, že jsem toho radši nechala. Když mě konečně dovedli do nějaké místnosti, hodili mě na židli a odešli. Já jsem si stihla mezi rukama protáhnout nohy, takže jsem měla ruce vepředu, než se ozvalo odkašlání. Bleskově jsem se otočila, ale to už mi přilítla rána a já jsem spadla.

,,Počkej" řekl někdo hlubokým hlasem, než mě stihla (pravděpodobně) matka znovu praštit.

,,Co je" vyštěkla (ano) matka.

,,Chci si ji aspoň prohlídnout" řekl hlas a někdo do mě kopnul tak, že jsem se přetočila na záda.

,,Neřekla ji, že je tak pěkná" řekl zamyšleně hlas a já jsem konečně zaostřila na překvapivě mladého muže, který si mě se zájmem prohlížel.

,,Kolik za mi chceš?" řekl zamyšleně.

,,Nejsem/není na prodej" vyštěkly jsme s matkou naráz.

,,Co si o sobě myslíš? Že mě jen tak unesete a já budu v pohodě? Budu se snažit utéct každou sekundu, co tady strávím" vyštěkla jsem. Ten muž se zamyslel, ale pak do mě kopnul tak, že jsem odletěla a dopadla tváří na roh stolu. Zaúpěla jsem a schoulila jsem se do klubíčka, myslím, že mám zlomená žebra.

,,Tak si ujasníme pár pravidel, ano? Zaprvé, nikdy nebudeš drzá a nebudeš odmlouvat. A zadruhé, já jsem tady šéf, takže si vyžaduji perfektní poslušnost ve všem, případně budeš poslouchat i svou matku. Je ti to jasné?" dořekl a já jsem přikývla. Přišel až ke mně a šťouchnul mě do zlomených žeber.

,,Je ti to jasné?" řekl nahlas.

,,Jo" vyštěkla jsem, za čímž následovalo lehké nakopnutí do žeber. Potlačila jsem výkřik a chtěla jsem se schoulit do klubíčka, ale někdo mě popadnul za ruku a vytáhl nahoru. Snažila jsem se jít po svých, ale když mě dotyčný začal táhnout rychle pryč, vzdala jsem to a nechala jsem se skoro odnést.

,,Vyřídíme si to zítra" zakřičela za mnou ještě matka.

.

Někdo mi zatřásl s ramenem, což mě vzbudilo z blbého snu. Dotyčný mě pohladil po tváři, ale já jsem mu ruku srazila, nehledě na příšernou bolest žeber.

,,Kočička se čertí, jo? Mám pro tebe nabídku. Vyspi se se mnou a já skočím na policii. Do dvou dnů tě přijedou zachránit, platí?" řekl a už na mě chtěl začít šahat, ale můj hlas ho zastavil.

,,V žádném případě. To se radši nechám mlátit. Vypadni, než z toho budeš mít problém" zavrčela jsem a ruka z mého obličeje zmizela.

,,Tímhle to nekončí" zavrčel hlas a já jsem si zase lehla. Měl pravdu, rozhodně nekončí.

POHLED NEZNÁMÉ POSTAVY (BRZY SE OBJEVÍ)

Už se nemůžu dočkat, až zase přijedu domů. Konečně od bratra převezmu rodinný byznys a zase se ujmu vedení. Jsem dost zvědavý, co se tam za mojí nepřítomnosti událo. Už jenom necelý týden.

...

Ahoj, po nějaké době něco znovu vydávám. Prosím, přečtěte si to nahoře, nerada bych, abyste to přestali číst kvůli tomu, že se vám tu něco nelíbí.

Taky mám celkem nálady ohledně knih. V jednu dobu si říkám, že jsou naprosto nečtené a nikomu se nelíbí, že bych je měla smazat. Potom se ale podívám a uvidím, že za ani ne čtyři měsíce mám skoro padesát tisíc přečtení, rychle se proplesknu a napíšu kapitolu.. Samozřejmě jako obrovské poděkování všem fanouškům, kteří jsou ochotni to číst <3. Tak, to bylo něco z mého divného života :D. ILY