You changed me (part 2)

-8-

Další den jsem zůstala v posteli. Nevím, kdo mě odnesl, jen jsem se probudila u sebe a převlečená. Dneska už jdu do práce, make-up umí prostě zázraky. Dneska jsem neměla náladu se nějak upravovat, pouze jsem si zamaskovala pár ranek v obličeji, hodila na sebe černé, roztrhané rifle společně s šedým, tlustým svetrem, který měl šněrování. Vlasy jsem si stáhla do drdolu, vzala jsem kabelku, nazula bílé nike a vyšla jsem z domu.

Po zdlouhavé cestě taxi jsem se doploužila do práce, vzala jsem si složky, které byly na mé jméno u recepce a svalila jsem se do pytle v mé kanceláři. Nakonec jsme si povzdechla, zašla si pro kafe do automatu za rohem a začala jsem otevírat složky. První byla nějaká dokumentace, kterou jsem odložila, a pak na mě vypadly dvě menší obálky. První jsem otevřela tu s včerejším datumem a otevřela krátký papírek, co z ní vypadl.

Zničila jsi nám život, ale teď si to odpískáš.

Zamračila jsem se. Bože, co ty lidi dneska nenapadne, tyhle žertíky jsou ohrané. Obě obálky jsem hodila do nějaké krabice a nechala je být. Nakonec byl v poslední obálce můj dnešní rozvrh, takže jsem se pustila do práce.

,,Můžeš mi vysvětlit, proč spíš?" ozval se u mojeho ucha něčí hlas. Lekla jsem se a vystřelila hlavou nahoru, což se ukázalo jako chyba. Praštila jsem vrškem hlavy něčí noc, takže dotyčný začal nadávat a já jsem si mnula hlavu.

,,Co tady sakra děláš, Shawne?" zeptala jsem se.

,,Včera jsem tu asi deset minut čekal, než jsem to vzdal a od šéfa se dozvěděl, že ti není dobře. Příště to laskavě oznamuj předem a nelam mi nos" vyštěkl.

,,Dobře, díky. Jestli je to všechno, můžeš zase jít" řekla jsem unaveně a znovu položila hlavu na složené ruce.

,,Počkej, tobě vážně něco je?" ozval se kousek ode mě udivený hlas a Shawn mě chytil za bradu a pozorně si prohlídl můj obličej. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale už bylo pozdě. Zpozorněl a opatrně mi setřel make-up na odřené tváři.

,,Co to má být?" odstoupil ode mě.

,,A co jako?" promnula jsem si obličej, bohužel jsem si neuvědomila tu chybu. Právě jsem si na většině odřených míst odkryla make-up, takže jsem se rychle otočila a dělala jsem, že něco hledám v šuplíku.

,,Cos to tam měla?" ozval se kousek ode mě Shawn.

,,Nic, jen se ti něco zdálo" řekla jsem normálním hlasem a dál se snažila skrýt svou tvář. Někdo mě ale pevně popadl za ruku a vytáhnul na nohy, nakonec mi i zvedl bradu.

,,Chci vědět, kdo ti to sakra udělal?" řekl mnohem hlasitěji a agresivněji.

,,To rozhodně není tvá věc!" vyštěkla jsme a snažila se vykroutit z jeho sevření, které pěkně bolelo.

,,Ale je! Někdo tě zmlátil a já chci vědět proč a kdy? A hlavně, kdo to byl?"

,,A proč to chceš vědět? Co bys pak udělal, hm?" řekla jsme rázně.

,,Vyřídil bych si to s ním! Nikdo nebude mlátit holky a už rozhodně ne tebe!" ztišil se trochu.

,,A proč jako? Sám moc dobře víš, že jsem zažila horší věci. Kdybys se nevěnoval té holce, nic by se nestalo. A teď laskavě přestaň hrát ten zájem, stejně víme oba dva, že ti na mě nezáleží." Řekla jsem chladným hlasem.

,,A pusť mojí ruku, bolí to" řekla jsem prosebně, načež ode mě okamžitě odstoupil.

,,Ty si vážně myslíš, že mi na tobě nezáleží?" zašeptal po chvíli.

,,Rozhodně to tak vypadá" řekla jsem a vyšla jsem ze dveří.

,,Počkej, promluvíme si!" křikl za mnou. Chtěla jsem se otočit, ale pak jsem uslyšela zaječení, které trhalo uši. Nějaká černovláska zapištěla Shawnovo jméno, proto jsme jí uhnula a dál pokračovala do jídelny.

,,Jak ti je?" zeptal se mě Lukas u pultu.

,,Strašně" řekla jsme popravdě a napila se kafe, co mi podal.

,,Jo, nebýt mě, možná skončíš ještě hůř" řekl a sledoval můj výraz. První mi nedošlo, jak to myslel, ale pak jsem si to uvědomila.

,,Ježiš, hrozně děkuju! Nevím, jak bych nebýt tebe dopadla" zašeptala jsem a objala ho.

,,Vůbec není zač" zamumlal mi do ramene a usmál se.

...

Ahoj, po necelých dvou týdnech vydávám další a doufám, že vás kapitolka moc nezklamala. Pardon za chyby, nemám svůj den... ILY