Last vow (Six of crows) CZ

Wylan

Síň zela prázdnotou. „Měl tady přece podle plánu zůstat-," hlesl Wylan a projel si rukou vlasy, „takhle jsme v háji."

„Ne, nejsme," odsekla naštvaně Inej, „zvládneme to i bez toho parchanta."

„Třeba se k nám prostě nemohl dostat..."

„Jak znám Kaze, tak se vytratil úmyslně, protože před námi něco tají. Děláš, jako by to nebyl jeho obvyklý postup," vydechla s námahou Inej, když konečně ty těžké šaty zvedla ze země, „tak se do toho dáme." Zajela dvěma prsty pod okraj klobouku a vytáhla tři úzké kovové nástroje, které o sebe slabě zacinkaly.

„Podle toho co jsem slyšel, tak tuhle skleněnou věcičku instalovali teprve dneska. Speciálně kvůli téhle maškarádě," zamumlal Wylan a obešel skleněný kvádr po celém jeho obvodu, „nevypadá to, že by se za tím měla skrývat nějaká důmyslná past. Je to obyčejné sklo a ty spoje jsou téměř směšné. Podle mě je to celé více na ozdobu než na ochranu."

„Proč by se Relnikov namáhal se skleněnou vitrínou, když by neměla žádný pořádný ochranný účinek?!"

„Třeba už byl připravený na to, že by mu někdo mohl zvracet po obrazech..." zasmál se Wylan a střelil pohledem po Inej, která jeho pokus o vtip zcela ignorovala, „hele, tím přece lépe pro nás, ne?"

„Nezdá se mi to. Vždyť musel být připravený na to, že se někdo o něco pokusí a on to prostě dá do obyčejné skleněné vitríny," dloubla prstem do zámečku na pravé hraně a povzdechla, „skoro mě to uráží!"

„Cítím tvé zklamání, ale dochází nám čas, Inej."

„Já vím," usmála se a pustila se do zámečků. Po minutě byla přední strana kvádru pryč.

„Žádný poplach se nekoná?" zaculil se Wylan. V odpověď někdo zalomcoval s klikou velkých mahagonových dveří. Oba na místě zmrzli. Z vedlejšího sálu šla pořád slyšet hudba a smích. Nevypadalo to, že by se cokoli změnilo. Zpoza dveří se najednou ozvaly dva ženské hlasy a následovalo je další zalomcování klikou.

„Proč zamykali, když nás tam posílají uklízet?!"

„Proč se ptáš mě? Sežeň někoho z ostrahy."

Hlasy pokračovaly v hádce, ale Wylan se dal zpátky do pohybu. „Jesper zamkl oba vchody. Mělo by jim to ještě chvíli trvat, ale pochybuji, že mají odsud v domě jediný pár klíčů." Dvěma rychlými pohyby si Wylan stáhl rukavice a položil prsty na hrany pozlaceného rámu. Zavřel oči a s klidem přejel po celém jeho obvodu, „fajn, není k ničemu zapojený." Po tváři mu přeletěl spokojený úšklebek. Sevřel oběma rukama rám a zatáhl.

„Co tam děláš?" odsekla Inej a nakoukla mu přes rameno. Když Wylan zatáhl znovu, jeho úsměv vzal za své.

„Sakra," zaklel a tentokrát už prudce škubl, ale obraz se ani nepohnul, „prostě to nejde. Je tam napevno. Teď už chápu, proč ta trapná vitrína."

„Moc to prožíváš, Wyle," zasmála se Inej a sklonila se ke své pravé noze. Za chvíli už v ruce třímala malý nůž s lehce zahnutým ostřím.

„Co se chystáš dělat?"

„Vezmu si to, pro co jsme si přišli." Její oči téměř zajiskřily a než stihl Wylan cokoli namítnout, Inej čtyřmi seknutími vyřízla obraz z rámu.