Last vow (Six of crows) CZ

Jesper

„Proč ty dveře nejdou sakra otevřít?", zahřměl dobře stavěný černovlasý člen ochranky a znovu prudce zacloumal s klikami od dveří do výstavní síně.

„Možná to bude tím, že jsou zamčené," procedil tiše přes zuby Jesper. Muž vedle něj musel jeho nevrlou poznámku i tak postřehnout, protože na něj vrhl pohled, který měl dosti blízko k výzvě ke rvačce.

„Když jsi tak chytrý, tak mi řekni, kde jsou klíče."

„Jak to mám vědět?! Já je nezamykal," odsekl Jesper a pokrčil rameny – jako lhář.

„Okamžitě mi vysvětlete, co se tady děje," ozval se hrubý hlas pomalu se prodírající davem. Patřil muži v sametově bílém obleku s lysinou šířící se po jeho temeni.

„Pane Relnikove, my – ehm – nemůžeme se dostat zpět do galerie. Chtěli jsme tam pustit uklízečky, aby se zbavily toho nepořádku, co tam udělali hosté..." vykoktal ze sebe sotva šestnáctiletý klučina, který měl na sobě stejnou uniformu i masku jako Jesper, ale až komicky se v příliš velkém obleku ztrácel.

„Najal jsem si bandu neschopných budižkničemů-" zasyčel Relnikov a vytáhl z vnitřní kapsy svého saka úzký zlatý klíč a věnoval ho Jesperovi spolu s káravým pohledem. Relnikovo obočí slabě srůstalo mezi jeho očima a tak tvořilo hrubou pokroucenou čáru, která se sekundu od sekundy snižovala a deformovala do svého středu.

Jesper sevřel klíč mezi prsty a v duši se pomodlil ke všem bohům, ve které nevěří. Prosím, ať už jsou venku.

Jakmile otočil klíčem v zámku, do dveří se opřel sám Relnikov a protlačil je oba dovnitř. Dveře se rozletěly a následovaly dvě rány, kdy se dveře odrazily od stěn. Pohledy všech hostů v tanečním sále se rázem obrátily k jednomu jedinému místu. Skleněná vitrína na konci místnosti byla stále zavřená, perfektně nasvícená a k Jesperově radosti i zcela prázdná.

Nastalo hrobové ticho, kdy nejspíš hlavy všech naplnilo čisté zmatení. Jesper se musel ovládat, aby se při pohledu na Relnikova nezačal hystericky smát. „Všichni na místa," špitl téměř neslyšně Relnikov mohutnému muži vedle něj. Na vteřinu by Jesper přísahal, že se jejich dlaně střetly. Jako by malé červené něco proklouzlo Relnikovi mezi prsty a našlo si cestu k muži, co už byl se svým menším společníkem na cestě na druhou stranu sálu. I když možná se mu to jen zdálo.

Jesper se otočil po vlastní ose a přeletěl pohledem po okolí, marně hledajíc Wylana s Inej. Člověk by neřekl, jak těžko se někdo hledá na maškarním plese. Hudba dále rezonovala sálem a lidé se hlasitě smáli snad ještě více než do teď. Večírek pokračoval, jako by se nic nestalo. Nikoho očividně na srdci netížilo, že jim přímo pod nosem proběhla loupež a zloději se skrývají mezi nimi. Žádná chatrná slečna se neřítila k zemi po tak traumatickém zážitku z galerie, natož aby někdo opustil ples. Jesper znovu přejel pohledem místnost a uvízl očima na chodbě vedoucí k toaletám a dalším salónkům.

Po možná další minutě mu hlavou proletěla myšlenka, která spustila poplach v celém jeho těle.

Jeho nohy zareagovaly rychleji než jeho hlava a dal se do pohybu. Celý svět pro něj rázem utichl. Nic teď nebylo dost podstatné na to, aby to zachytil. Musel najít Wylana. Musel je všechny dostat pryč.

Prodral se davem dam stojících u dveří vedoucích chodbou ke kuchyni a vzal za kliku. Po momentě paniky se dveře s překvapením otevřely a Jesper jimi rychle proklouzl. Při pohledu na prázdnou místnost mu po zádech projel mráz. Možná to však nebyl jen mráz, ale i smrtelná hrůza. Z otevřených oken dovnitř proudil v závanech ledový vítr a jako meluzína pištěl v komíně, až přehlušil i hudbu a halasný smích.