Last vow (Six of crows) CZ

Kaz

Adrenalin se mu prohnal žilami. Bylo to jako probuzení ze snu. Mlha, která mu zastírala úsudek byla pro ten jediný moment pryč. Lusknutím prstu stál zase nohami pevně na zemi a začalo mu postupně docházet, že smrt jeho přátel bude čistě jeho vina.

Stál uprostřed tanečního sálu v kruhu tvořeného třiceti lidmi, kteří se do teď tvářili jako šlechticové a šlechtičny plně si užívající večírku. Teď ve svých dlaních polovina z nich držela nabité zbraně a byli připraveni je bez lítosti použít. Poslední past zaklapla a tentokrát do ní spadl naprosto vědomě.

„Seberte jim zbraně a běžte někdo najít ty zbylé dva," zaburácel mužský hlas. Do kruhu volným krokem vstoupil obtloustlý muž a přejel si rukou po své lysině „Tak se opět shledáváme, pane Brekkere," usmál se Relnikov, „je mi líto, že za takových nepříjemných okolností."

„Jakých nepříjemných okolností? Já si tento večírek naprosto užívám, je však pravda, že ten dort nebyl úplně nejlepší, ale tak i mistr tesař se někdy utne."

„Líbí se mi, že si dokážete pořád udržet smysl pro humor, i když na vás prakticky míří patnáct lidí."

„Já byl naprosto vážný," odsekl Kaz s malým úsměvem v koutku rtu a napravil svůj postoj, jako pokus zakrýt, že se mu třesou kolena, „připravil jste nám krásný večírek."

„Speciálně pro vás, ano. Jsem rád, že to dokážete ocenit. Chvíli jsem se bál, že snad nedorazíte – že snad prohlédnete mé úmysly. Jak však vidím, tak chamtivost nad vámi opět vyhrála," zazubil se ještě více Relnikov a ušel další dva kroky vstříc Kazovi, „dokonce jste měli možnost utéct, vzadu na zahradě by jste se nejspíš trochu pohonili s mými psy a hlavně mou ochrankou, ale co já vím, třeba by jste vyvázli."

„Bylo by ode mne strašně nemístné pobít ochranku a ani si nepotřást rukou s hostitelem, který nám zařídil takovou zábavičku."

„To mě těší, že vás vedly morální zásady, i když sám za sebe silně pochybuji o jejich existenci."

„No takže když jsme si tak pěkně popovídali, co se bude teď dít? K čemu tohle všechno, chcete si se mnou zatančit? Stačilo jen říct."

Relnikovi rázem zmizel úsměv ve tváři a dalšími třemi kroky se dostal ke Kazovi tak blízko, že téměř dýchali ten stejný vzduch, „Ne to ani ne. Spíš bych vám ve jménu Ketterdamu a celého Kerchu chtěl dát to, co vám po zásluze patří, i když se obávám, že na to nemáme dostatečně bolestivé metody mučení."

„Klidně si můžete ušetřit námahu, s jistotou můžu říci, že v pekle už pro mě mají vyhrazené speciální místečko. Prostě mě zastřelte a nechte tu práci dělat jiné," vydechl Kaz a kývl hlavou do boku. Srdce mu bušilo tak rychle, že nabíral chvílemi dojem, že mu v hrudi přímo exploduje. Z téhle situace nebylo úniku. Tady a teď to skončí, pomyslel si.

„Tady ale nejde jen o vás, pane Brekkere, mám dojem, že vás bylo více," s těmi slovy ustoupil zase zpět na úroveň lidí tvořících kruh a kývl na někoho za Kazem. Dva muži s kýčovitě zdobenými maskami za paže přitáhli Inej vedle Relnikova a praštili ji do vnitřní strany kolen, tak aby se jí podlomila. Na Relnikova se dívala s pohrdáním a poslední záblesky vzdoru vyplýtvala na to, že si uplivla před jeho nohy.

Když se Kaz v náhlém popudu chtěl dostat k ní, něčí dlaně mu zkřížily ruce za záda a svou silou ho přikovaly na místo. Hlavou mu problýskly obrazy. Všechno to, co bylo a to, co už nikdy nebude. Na moment znovu cítil Inejiny rty na těch svých. „Skončila jsem s tebou" zaznělo mu opět v uších. Kéž bys to udělala už dávno, uvědomil si, nedovedl bych tě pak až tady.

Inej odlepila pohled od Relnikova a zvedla hlavu směrem ke Kazovi, když se jí chladné ústí zbraně otřelo o týl. Její pohled byl pevný a smířený. Půjde za svými bohy. Kaz věděl, že si jí zaslouží více než on, ale i přesto ji nebyl připraven pustit.

„Jde ti o mě, Relnikove," vyhrkl ze sebe Kaz, „jde ti o pomstu a o všechno co jsem té vaší bandě ukradl, tak proč to nevyřešit jen mezi námi. Všechno to byly moje nápady, oni se jen svezli.... stejně ti na nich nezáleží," při posledních slovech už se skoro zoufale smál, „dám ti všechno, co budeš chtít, ale musíš je nechat jít. Všechny."

„Co mi ty můžeš nabídnout? Upřímně bych teď raději než hordu zlata viděl tebe trpět," ušklíbl se Relnikov.

„Vím, kde je Robert."

Relnikovu tvář naplnil hněv, „neopovažuj se brát si jméno mého syna do úst, ty špíno!"

„Vím, kde je, přísahám. Pomáhal jsem mu utéct z města. Přišel za mnou s měšcem zlata a prosil o to, abych ho odsud v tichosti dostal co nejdál. Bál se svého vlastního otce. Bál se, co mu udělá, až zjistí, že je griša."

„Můj syn není žádná zpropadená griša, lžeš!" rozkřičel se tlouštík.

„A přesně proto chudák utekl," ušklíbl se Kaz, „tak chceš vědět kam?"

„Jak můžu vědět, že mi nelžeš?"

„Podívej se na moje zápěstí a uvidíš, že nelžu."

Relnikov zkoumal Kaze několik nekonečných vteřin pohledem, než se odhodlal k němu přistoupit. Uchopil pevně jeho pravou ruku a vyhrnul mu rukáv. Tázavě se podíval na Kaze a odsekl s úsměvem, „tady nic není."

„Zkus druhou ruku."

Relnikov povytáhl své téměř srostlé obočí a následně odrhnul rukáv Kazovy levé ruky. Na čele mu vztekem naběhla žíla. Nechtěl tomu věřit. „Kde jsi vzal ty hodinky?"

„Ten měšec zlata mi přišel moc malý a ty hodinky se mi fakt zalíbily. Na druhé straně ještě můžeš vidět jeho monogram," zazubil se Kaz, „takže k dohodě-slib, že je necháš jít."

Muž v sametovém obleku chvíli přemýšlel a pak se opět vrátil na své místo. Vypadal zaskočený tím, kam až situace dospěla. Jeho tváří zmítaly emoce. Výčitky, pohrdání a nakonec rezignace. „Slibuji, nechám tvé přátele jít," pronesl odevzdaně a vzal si kolt od muže, který mířil na Inej, „běž."

Inej se ještě párkrát na kolenou zmateně otočila a pak vstala čelem ke Kazovi. Jejími koutky cukl úsměv z náhlé úlevy.

„Takže?"

„Ravka, přesněji Os Alta. Chce se přidat ke druhé armádě jako větrostrůjce," Když Kaz domluvil, byla Inej už na dosah od něj. Třeba mu tohle nakonec zlepší karmu a bude moci umřít s vědomím, že svými rozmary nezabil jediné lidi, na kterých mu kdy záleželo. Nic víc si teď přát nemohl.

„Žádný slzy."

„Žádnej funus," vydechla.

Už se nikdy nedozví, jestli jako první uslyšel výstřel, nebo ucítil horkost krve, která se mu roztekla po tváři. Jeho vlastní krev mu ztuhla v žilách a hruď se mu sevřela. Palčivá bolest mu prostupovala od pravého ucha do celé hlavy. Tedy nejspíš od místa, kde před tím ucho bylo. Nos mu naplnil pach střelného prachu, který byl ještě odpornější než krev, která se mu dostala do úst. Krev, která nebyla jeho. Inejiny oči naplnila prázdnota, když jako hadrová panenka bez života padla na Kaze.