Last vow (Six of crows) CZ

Jesper

Přitáhl si Wylana do náruče a přikryl mu ústa svou dlaní. Jeho oči byly vytřeštěné strachem. Jesper si přiložil ukazováček ke rtům a naznačil, aby zůstal potichu. Wylan pomalu přestal odporovat a uklidnil se, ale pořád ho sledoval se zděšením v očích. Přitiskl rty k Wylanově uchu a zašeptal téměř neslyšně, „někdo je tady s námi." Když si poposedli o kousek dál, seděli zády k ostrůvku a hleděli přímo na pištící konvici, ze které se již kouřilo jako z parníku. Jesper poklepal Wylanovi na rameno a ukázal na dveře do spíže, které byly jen půl druhé metru od nich. Potom Jesper nakouknul za roh a dal mu pokyn, aby se dal do pohybu. Následoval ho o vteřinu později.

Když vklouzli do malé tmavé spíže, Wylan se mu okamžitě vrhl kolem krku. „Co se tady děje?", zašeptal úzkostlivě. Jesper mu znovu prudce zakryl pusu. Ticho. Bouřka ustala a celý dům nyní mlčel jako hrob. Proč mu tedy to ticho nahánělo takový strach? Čelo se mu v ten moment orosilo. Konvice – křičela po něm jeho vlastní mysl. Konvice přestala pištět, takže ji někdo musel sundat z plotýnky.

Všechno se najednou stalo tak rychle. Dva hlasité páry nohou vyrazily vstříc spíži a rozrazily její dveře. Něčí ruka chytla Jespera za límec a hodila s ním prudce dozadu, až narazil hlavou do ostrůvku a dopadl na břicho. Neviděl jim do tváře. Rozeznal jen tetování příslušníků gangu na jejich předloktí – Gauneři?

Pomyslel na kupčíkovy zrzavé kučery, jak ho každé ráno lechtají na tváři. Kéž by se teď mohl jednoduše probudit ze snu, a ucítit pramínky Wylanových vlasů. Čekal bolest, ale přišla jen tma. Jako poslední uslyšel někoho volat jeho jméno.

Houpal se prázdnotou. Spal bezesným spánkem. Takhle možná vypadá smrt, ale on mrtvý nebyl. Nebyl dokonce ani zraněný. Ne nijak vážně. Bolest mu tepala v temeni hlavy a on po celé věčnosti otevřel oči. Jako první se před ním začaly tvořit obrysy dvou hádajících se postav. Jedna byla malá a drobná. Druhá byla vysoká a zahalená v černém.

„To jsi je vážně nechal unést?" promluvil menší barvený flek. Nejspíš to byla žena.

„No co? Beztak už vyšli ze cviku a potřebovali novou dávku nějakého toho adrenalinu," odsekl ten vyšší černý flek. Přesto že zněl mladě, jeho hlas byl trochu nakřáplý, jak by se dalo čekat u staršího muže, nebo taky u oběti královského moru.

Svět začal nabírat na stálosti a tvaru a Jespera naplnilo poznání, „ty zmetku!"

„Podívejme, kdo je vzhůru," zazubil se Kaz, „potřebujeme si promluvit a zrovna mi došly obálky, takže jsem nemohl poslat vzkaz. Navíc by si ten dopis mohl teoreticky přečíst kdokoli jiný, tedy až na Wylana. Promiň, Wyle. No a to by pak tahle utajená schůze postrádala veškerý smysl."

„Já ti tu hůl vrazím tak hluboko, že-"

„Nebudeme se zase tak rozčilovat, víš, že ti to nedělá dobře na srdce." odsekl Kaz a pomohl Jesperovi vstát. Jakmile nabral rovnováhu, odstrčil Kaze stranou. „Kde je Wy?", rozhlédl se kolem sebe zmateně. Tady ještě nikdy nebyl, ale vypadá to, jako jedno ze skladišť v Pátém přístavu.

„Přímo tady," ozvalo se něco u jeho nohou a vyškrábalo se to po něm nahoru. Jesper si ho začal od hlavy až k patě prohlížet a oprašovat ho od špíny. Rozcuchal mu vlasy, aby je zbavil prachu a pevně ho chytil za ramena, „jsi v pořádku? Bolí tě něco? Kolik Jesperů vidíš před sebou?"

Wylan se rozesmál a věnoval mu malý úšklebek, „Jsem v pohodě, mami." Jesper si ho přitáhl do objetí a málem z něj vymačkal duši, „Takže abychom si to ujasnili, Kazi. Tohle je můj kupčík a na cizí kupčíky se nesahá. A na místě tě teď nezabiju jenom proto, že jsi ho doručil v pořádku."

„Budu to mít na paměti," přikývl Kaz a pokynul na stranu k dívce v zelené tunice. Chvíli Jesperovi trvalo, než si dal dvě a dvě dohromady, „šálí mě snad zrak, nebo nás velká Mora, vládkyně Pravého moře, poctila návštěvou?" vydechl ohromeně Jesper.

„Už to tak bude," odpověděla a věnovala jim vřelý úsměv, „zasloužím si taky objetí?" Rozevřela náruč a Jesper s Wylanem neváhali ani vteřinu. Když se k ní oba vrhli, Kaz ustoupil o pár kroků stranou a začal si upravovat rukavice, „změkli jste. Co mám teď s váma slečinkama dělat?!"

„Můžeš se k nám přidat," zasmál se Wylan, „Pojď a nedělej drahoty!"

„Nenuť mě se smát," protočil oči Kaz a opřel se o svou hůl. Jeho pohled spadl na kovovou vraní hlavu. Začal si ji pozorně prohlížet, jako by mu na ní něco nesedělo.

„Když pohrdáš objetím a pusou na tvář, drahouši, můžeme přejít rovnou k věci. Proč jste nás sem nechali dotáhnout s pytli na hlavě? Kvůli velkému rodinnému shledání to tedy asi nebylo," zeptal se uštěpačně Jesper a položil si ruce v bok. S pozvednutým obočím sledoval, jak si Kaz lepší hůl o rukáv kabátu.

„Mám pro nás práci. Jistý člen Obchodní rady pořádá za tři dny maškarní ples spojený s výstavou jeho nové osobní sbírky obrazů," odpověděl Kaz a přitom pokračoval v leštění vraní hlavy, „Jelikož vím, jak milujete umění, došlo mi, že byste si takovou událost rozhodně nechtěli nechat ujít."

„Máme v plánu se stát nezávislými kritiky moderního umění?" odsekl Jesper.

„Spíš to tam máme v plánu vykrást."

„Jdeme po něčem specifickém?", zeptal se opatrně Wylan.

„Má DeKapella."

„Jaké je naše procento úspěšnosti?" dodal Wylan a chytil se nervózně za zátylek.

„Má svou vlastní ostrahu. Pravděpodobně si najme i pár členů městské hlídky. Můžeme se tam setkat i s nějakým poplašným zařízením," začala přednášet Inej, „myslím, že brnkačka."

„Jde o Relnikova. Je teď předsedou Obchodní rady. Velký zvíře. Poslední dobou mu Gauneři dělají ze života peklo, takže může být připravený na nějakou podpásovku," doplnil Kaz. Vypadal, jako by byl už konečně spokojený s leskem své hole. „Jestli na nás přijde, tak nás klidně všechny vystřílí."

„Profese kriminálníka hold nechodí spolu se zdravotník pojištěním. Na to už jsem si zvykl." odsekl Jesper a kývl na Kaze, „Já do toho jdu."

„Proč nemůže někdy jít o nějakou bezpečnou práci?! Už mě nebaví, když po mně pořád někdo střílí." postěžoval si Wylan a kopnul do hromádky špíny a kamínků. Prach letěl metr, dva – až přistál na Kazových lakýrkách a černých nažehlených kalhotách. Kaz se předklonil a pozorně se zadíval, jak prach klesá k zemi. Pokrčil obočí a zvedl svůj pohled k Wylanovi.

„Já-ehm-jdu do toho," vypískl Wylan a začal možná nevědomky ustupovat. Kdyby mohl Kaz zapalovat pohledem, tak už by z Wylana byl špekáček.

„Chceš radu? Utíkej."