Bojovnice

1.

Sek. Švih. Bod. Úhyb. Švih. Střecha. Sek. Výpad. Úhyb. Úhyb. Bod. Hekajíc námahou trénuji v strašně rychlém sledu výpadků a úhybů.
,, Konec samostatného tréninku. " zahřmí přes cvičiště Vůdcův hlas.

Klečela jsem na zemi stále ještě malátná kvůli drogám jimiž mě omámili když opravovali můj bok. Netuším kde jsem se zranila. Přede mnou stojí ten muž který za mnou přišel když jsem se prve probudila.
,, Jak vám mám říkat? " otázal jsem se ho.
,, Vůdce. Nijak jinak. Ty jsi Shadow já Vůdce."

Takže mu stejně jako všichni říkám Vůdce. Nechci zatím vyčnívat z davu to až později až si o mně budou myslet že jsem neprůbojná. To uteču abych někde zjistila kdo vlastně jsem protože tady mi to nikdo neřekne.
,, Jdeme na cvičné souboje. Tzaine vylosuj nám první dva zápasník. "
Tzain je jedna z hor svalů co mě hlídala v té cele. Je takový tichý.
Zašátrá svou obrovskou rukou v urně a vytáhne první papírek. Modlím se ať to nejsem já. Nevím jaký jsou pravidla a tak nechci bojovat první.
,, Lia". Oddechu si
,, A jako druhý bojovník se proti Lie postaví.... Chvilka napětí "
,, Shadow" zakřičí Tzain.
,, Lio vyber si zbraň se kterou budete bojovat "pokyne jí Vůdce. Odhaduji že si vybere nějakou zbraň která patří k jejímu národu. Je to Chiana. (Číňanka)
Můj předpoklad se potvrdí
,, Bojová hůl" řekne a jde si zmíňenou zbraň vytáhnout z hromady zbraní. Napodomím ji. Staneme proti sobě a ukloníme se sobě. K mému překvapení se na mne přátelsky usměje. Ještě ani nestáhla svůj výraz a už se na mně vrhá. Prudce se rozmáchává holí po mém boku.
Na poslední chvíli uskočím do zadu ale zavrávorám. Zatraceně. Vycházím ze cviku. Než se plně vzpamatuji už na mně skoro dopadá přesně mířená rána na hlavu. Je čas bojovat. Zvednu svou hůl před sebe a přestože mně síla nárazu ochromí nevnímám bolest a útočím. Lia uskočí do strany a moje zbraň ji jen lehce přejede po hrudi. Připravuji další ránu. Svou ránu. Takovou kterou jsem vyšátrala že své paměti i když mi většina vzpomínek chybí. S tímhle výpadem jsem všechny porazila ale ne vždy se mi podařil udělat to je ten problém. A musela jsem být v naprostém klidu. Tuhle ránu jsem někdy vymyslela sama. Nevzpomínám si kdy ale vím že mi tolikrát zachránil život jako nikdy nikdo jiný. Nutím své tělo do klidu a připravuji se.

,, Dělej braň se sakra nebo ti zlámu prsty. Přerývaně jsem se nadechla a pomalu s nezkrývanou nenávistí jsem se podívala na toho netvora co mně neustále týral. Místo obličeje měl bílou plochu bez rysů ale to mi zřejmě nevadilo. Lehce jsem nadzvedla svou hůl nad zem v ůhlu 90 stupňů. Vyskočila jsem a...

Zatřásám hlavou abych ze sebe setřásla minulost. Vyčkám až se na mne znovu vrhnu a pak výpad vykonám snad mi ještě bez cviku půjde.

Najednou z lesa vyběhne strážný zborcený potem. Před cvičištěm se zastaví a propadá dech.
,, Jsou tady. "
Všichni ta slova zřejmě chápou protože popadnou výzbroj a hrnou se do lesa jen já nechápavě stojím

Když nevíš co dělat řiď se ostatními. Hlas mého Mistra bez obličeje mi ve vzpomínkách vytane tak ostře až se leknu.

A tak popadnou bojovou sekeru, svou nejoblíbenější zbraň a jdu za nimi.