8.

47 8 0
                                    

Sklání se nade mnou kápi sundanou z hlavy takže vidím každý jeho nezaměnitelný rys. Jen hřejivý úsměv chybý.
,, Mickele?"
,, Ššš Shadow" i jeho hlas pozbyl svého obvyklého nádechu.
,, Co... Co se stalo? "
,, Víš Shadow, blbě se mi to říká, ale ty jsi měla tenkrát v té bitvě co jsme se naposledy viděli, zemřít. Vlastně jsem to celé dokonale naplánoval, ale bohužel jsem se do tebe doopravdy zamiloval. Když jsi skočila před šíp co mne měl" zabít " zhatilo mi to plány. Byly promyšlené. Šíp by mne trefil do podpaždí a nic by se mi nestalo. A ty by si mně chtěla zachránit když bych ležel na zemi. Zatím by tě někdo zabil. Jenže ty jsi musela skočit přede mne a nechat se trefit. Bohužel tě ta rána neusmrtila a já svých činů začal litovat. Poprosil jsem svého velitele aby tě jen zajali a vymazali paměť. Sám jsem předstíral, že jsem mrtvý. "
Jsem rozpálená do běla a když to nečeká rozmáchnu se, udeřím ho pěstí do dokonalé čelisti. Nečeká to.
,, Ty zrádče. Já tě milovala ty hajzle. Zničil jsi mi život nezasloužíš si nic jinýho než bolestnou, krutou a pomalou smrt. Proklínám tě. Ty prohnilá bestie!!!"
,, Ššš zhruba před půl rokem jsi mi vylila srdce a říkala jak moc mně miluješ a teď? Teď mně proklínáš?"
,, Jdi mi z očí jestli máš rád svůj nechutnej život. "
,, Ne"
,, Deset vteřin "
,, Ne"
,, Devět...osm...sedm"
,,Nemá to smysl nikam nepůjdu ještě s tebou mám nevyřízené účty. "
,, Pět... čtyři... tři... dva"
,, Asi si teď myslíš, že pracuju pro Vůdce, že? Ne Vůdce je jen hloupá krysa, jen pěšec ve složité, dávno rozehrané hře. Byl by zázrak kdyby přežil další kolo. Ten svitek chce proto, že potřebuje nějaké uznání aby nebyl jen malá strana co překáží a potřebuje smést s povrchu zemského. " Aiden s Imani vše poslouchali, oči navrch hlavy až doteď :
,, Lžeš, Vůdce je jeden z nejmocnějších velitelů." rozkřikl se Aiden. Ale mně dávají Mickelova slova rozum.
,, A kdopak ti to řekl chlapče ? "usmál se Mickel na Aidena. Je vidět že ho znejistěl.
,, No Vůdce" už když ta slova vypustil z úst bylo mu jasné jak je to absurdní. Jasně, že Vůdce kdyby jim nenatloukl do hlavy taková slova nikdo by se k němu nepřidal.
,, No vidíš. Myslím, že už ti to došlo ne? "
,, To je jedno Mickele řekl jsi nám co jsi chtěl tak vypadni"
,, Ne tak zhurta kočičko. " jemu fakt dočista přeskočilo. Aiden s Imani už zase stojí opodál takže jim nemůže ublížit až mu budu ubližovat já.
Mezi naší řeči jsem se pochopitelně již zvedla a teď dělám jeden krok k Mickelovi.
,, Ještě něco bys měla vědět"
,, A proč nám to říkáš? Co tím získáš? "
,, Vůdce ti nechal voperovat do kůže na rameni jednu malou věcičku"
,, Vážně tě baví si vymýšlet? Jsi si myslel, že když mi tady navykládáš snůšku lží, že tím něco získáš? "
,, Budeš litovat" to je poslední slovo než oba vytáhneme zbraně. Já svou sekeru, on obouruční meč. S nesmírným vztekem a nenávistí se na něho vrhám naprosto bezhlavě. Nikdy jsem u sebe takovou rychlost neviděla, ale zřejmě ji způsobuje fakt, zrady od člověka, kterého milujete nade vše. Mickel ránu na poslední chvíli vykryl. Byly jen dvě možnosti jak to skončí. Buď zemře on nebo já. Utéct ho nenechám. Najednou mně něco bodne mezi ramena a cítím se malátná. Stihnu se otočit abych viděla Aidena s drobnou dýkou v ruce jak ji odendavá od mých zad. Pak se skácím s pocitem bezmoci na zem. Padám do tmy. Padám a padám a nemůžu dopadnout. Zhoupnw se mi žaludek a nic necítím

BojovniceKde žijí příběhy. Začni objevovat