Bojovnice

7.

Tam v kované krabici leží obklopená sametem krásná zbraň. Se svými zbraněmi jsem vždy zacházela jako v peřince. Faktem zůstává, že nejradši mám prostě sekyru a přesně ta tam leží.
,, Ta je pro mne? "
,, Jestli ji chceš"
Nejradši bych se mu vrhla kolem krku, ale možná by mně za to na místě zabil. Tak schovám nadšení hluboko do nitra srdce, do temného kouta, kam odkládám některé city. Většinou smutek nebo bolest. Opatrně, téměř něžně ji uchopím do dlaní a vytáhnu z pelechu. Je docela lehká, ale pevná. Je vidět že se o ni někdo pečlivě staral.
, Teď k věci. Teď za tři hodiny budeš spolu s Aidenem a Imani stát u jezera. Podkoní vám přivede koně již osedlané s vašimi věcmi. Dá vám mapu podle, které pojedete..." vykládá mi celý svůj plán a já si vše zapisuji do mozku. Když skončí mám pocit, že mám asi úplně plnou hlavu připravenou k prasknutí. Plán zní dost složitě, ale asi ho lze vykonat. Je docela dost nebezpečný a když selže a mi sejdem z cesty, budeme muset dost improvizovat abychom se vrátili na tu správnou stezku. Již teď jsem napjatá a natěšená zároveň, nemůžu se dočkat

,, Ahoj já jsem Imani. " podá mi vesele drobnou ručku. Na někoho tak malého má překvapivě silný stisk. Aiden se na mne dívá ostražitěji a sleduje mně jako jestřáb. Jeden špatný krok proti Imani a skočí po mě.
Nakonec že slušnosti přistoupí a taky se představí.
,, Já jsem Shadow"
,, To je tvoje pravý jméno? "podiví se Imani
,, Ne je to má přezdívka. Moje pravý jméno nikdo nezná."

,, Vypadá zdravě bude ve vojsku asi třetí linie. Tak teď mi pověz své jméno ať si tě zapíši. "
,, Jmenuji se..."
,, Promiň, že tě přerušuji, jen chci říct, že by se k tobě hodilo jméno Shadow. Když jsi sem přišla nevšiml jsem si tě a chodíš hodně tiše"
,, Fajn napiš tam Shadow"

Do doby než jsem nastoupila do armády nikdo mé jméno nepotřeboval a Shadow se mi hodně líbilo tak jsem si ho nechala. Taky je to takový tajemnější a lidé se o vás více zajímají když jste obklopeni tajemstvím. Když jsem přežila svou bitvu v třetí linii lidé si mysleli, že jde o zázrak. Má první bitva totiž nedopadla pro nás slavně. Prvních pět linií bylo rozmetáno na padrť a přežila jsem já a jeden voják že čtyřky.
Teď upřímně nevím kde jsem si na to vzpomněla, ale třeba dohledám detaily bitvy kde zemřela polovina armády jen zázrační lidé přežili nemožné. Nebo tak něco.
,, Jak jsi k tomu přišla? " optal se Aiden s větším zájmem
,, To je dlouhý příběh třeba vám ho řeknu jindy" ve skutečnosti nebyl. Byl krátký mě se prostě nechtělo nic vyprávět. To už přišel muž v roztrhané kápi s našimi koňmi.
Když se na mne podíval a já zahlédla jeho oči. Jeho zlaté oči, které poznám všude i se svými necelými vzpomínkami krev mi ztuhla v žilách. Před očima se mi míhaly výjevy našeho společně stráveného času. To prostě není možné. Na posledním výjevu jsem ho jasně viděla umírat. A ten ledový úsměv podkoního mu nepatřil. Ne mému chlapci. Mému vyvolenému. Najednou mi všechno začalo zapadat do sebe. Zatočila se mi z toho hlava a já omdlela.