Zakázané ovoce chutná nejlépe

-kapitola první-

Na ulici bylo rušno jako každé odpoledne. Všichni končili v práci a já se vracela ze školy domů.

Procházela jsem kolem velkých výloh s všemožnými věcmi. Občas se tam objevil i někdo jiný než figurína a dělal novou výzdobu. Blížili se totiž Vánoce a s nimi i spousta jídla, vánočních nákupů a hlavně stresu.

Já letos, ale slavit Vánoce nebudu. Žiju totiž jen s taťkou a ten musí na Vánoce na pracovní cestu do Dánska.

Takže doma budu sama. Taťka chtěl abych jela s ním, ale mě se do Dánska moc nechce a tím, že je mi devatenáct, tak mě může nechat doma samotnou. K dospělosti mi sice chybí ještě tři roky, ale zodpovědnost mi nechybí, takže mě taťka nenutil.

Z kapsy vytáhnu klíče a v tu chvilku se rozcápnou dveře. V nich stojí paní ve věku asi co by bylo mojí mamce, kdyby žila.

,,Můžu projít prosím? Potřebuju zamávat na stěhováky, aby to tu našli." Řekne milým hlasem a dívá se na mne.

,,Určitě, pardon." Rychle ustoupím a vklouznu dovnitř.

Takže máme nové sousedy.
Vyjdu schody do sedmého patra a znova vytahuji klíče, abych se dostala domů.

V tom cinkne výtah a z něj vylezou stěhováci s šatní skříní tak velkou, že se divím, že se tam vešla.

,,S dovolením slečno!" Křikne po mě jeden z mužů a já se připlácnu na zeď, aby okolo mohli projít.

,,Díky!" Zařvou na mě, když dostanou skříň skrz úzké dveře naproti.

Nic neřeknu a pouze přikývnu i když vím, že mě nemůžou vidět.

Konečně odemknu dveře a zalezu dovnitř bytu.

Klíče pověsím na háček a začnu si zouvat boty.

,,Jsem domá...!" Zařvu nahlas.

Nic se neozve.

,,Haló? Tati! Jsi tu!?" Zkouším to znovu, ale bez úspěchu.

Dojdu do kuchyně a na stole leží vzkaz.

Musel jsem na nečekanou schůzku. Přijedu zítra. Peníze jsem ti nechal v ložnici u slona. Kdyby něco zavolej.

Měj se, Táta

Už zase. Táta je pryč a jsem tu sama.

Teď mě čeká poslední víkend a pak ještě týden ve škole, no a potom už jsou  Vánoční prázdniny a táta 24 . odlítá.

Na Štědrý den sama. Wohohou...to chete.

Probudit se ráno a nikde nikdo kdo by vám udělal kakao a ještě teplé sušenky k snídani.

Můj mobil začne vrnět a než ho vytáhnu ozve se zvonek u dveří.

Nejdřív si položím věci a vytáhnu telefon. Na displeji svítí fotka mého kamaráda Jasona, známe se už od dětství ze skautského tábora.

Zvonek se ozve znovu.

,,Moment!" Zavolám ke dveřím a zvednu hovor.

,,Ahoj Jasone, hele teď nemůžu zavolám ti asi za půl hoďky. Pa" řeknu do mobilu a típnu to.

Rozběhnu se ke dveřím a kukátkem se podívám kdo stojí za dveřmi.

Je to ta paní co jsem ji dnes potkala u venkovních dveří. Odemknu tedy a otevřu.

,,Dobrý den. Děje se něco?" Snažím se aby to vyznělo co nejpříjemněji.

,,Zdravím slečno. Jsem Vaše nová sousedka hned od vedle. Dnes jsme se sem začali stěhovat a ještě nám nezapojili pračku. Myslíš, že bych si u tebe mohla něco nechat vyprat?" Řekne s nadějí v hlase.

,,Ale určitě ano. Kdepak to máte?" Zdvořile odpovím.

Podá mi plný koš prádla.

,,Děkuji mockrát. Máš to u mě. Pak stačí zazvonit. Přijdu si pro něj."

,,Jistě, není zaco." Pronesu a převezmu si koš s prádlem.