- kapitola desátá -

30 2 2
                                    


Čekala jsem na posteli s telefonem v ruce. Když taťka vešel do pokoje, stále vypadal naštvaně. Bezeslov se posadil vedle mě na postel a zahleděl se mi do očí.

,,Angee, hele, já vím že už jsi velká, ale stále nejsi dospělá a i když vím jak moc si zodpovědná mám za tebe zodpovědnost. Jsi pořád moje malá holčička i přes to že to oslovení nesnášíš." uchechtnul se a pokračoval.

,,Mám tě moc rád Gee a nechci aby jsi udělala nějakou hloupost, víš?" usmál se na mě a bez mojí odpovědi mě obejmul a všechen vztek byl najednou pryč. Už zněl absolutně klidně.

,,Taky tě mám moc ráda tati, však ty to víš. Jen jsem měla blbej den, nebo jak to nazvat." usmála se a protočila nad sebou oči.

,,Věřím ti Gee, za dva dny už jedu a nechci aby jsi tu byla sama, ale chápu že potřebuješ mít ode mě taky chvilku klid." zasmál se uvolněně a hleděl mi už jen s klidem do očí.

,,Neboj tati, postarám se o sebe." usmála jsem se a tím náš hovor skončil.


Taťka se zvednul a odešel z pokoje. Ustrojila jsem se a protože venku to vypadalo že bude hezky a do toho sněžilo, tak jsem se rozhodla napsat Rorry zda je v Tom's coffee baru.

Vzala jsem si teplé legíny a huňatý šedý svetr. Vlasy si sepla do drdolu a dala si trochu řasenky. Když jsem se vydala ke dveřím s taťkou jsem se domluvila, že jdu k Rorry na kafe.

Rorry byla mámina nejlepší kámoška a teď je moje, i když je o dvaadvacet let starší skvěle mi ve všem rozumí. Je jako moje máma, proto taťka nemá nikdy problém mě pustit ven na kafe k Rorry.

Obula jsem se a vzala si ještě svojí zimní bundu, seběhla schody dolů a vyšla na rušnou ulici ven.

Bylo chladněji než to oknem vypadalo, ale pořád to ještě šlo. Ulice byly plné a já se pomalu vydala na druhou stranu městečka do coffee baru. Dala jsem si do uší sluchátka a pustila svůj oblíbený playlist plný všeho druhu hudby. Cesta mi rychle uběhla a i když mi to přišlo jako deset minut cesty, podle mobilu to bylo pětatřicet.

Došla jsem před bar a zrovna mi hrála v uších nejnovější song od Michaela Malarkeyho - Graveracer. Její uklidňující tóny mě doprovodili až k mému oblíbenému stolu v rohu celé velké místnosti. Tohle místo jsem měla nejradši protože tu bylo vidět na celý bar ale zároveň o vás nově příchozí neměli tušení,že tu jste.

Odložila jsem si věci a rozhodovala se zda si dát luongo z nějaké jiné kávy než obvykle. Ani jsem si nevšimla, že ke mě Rorry přišla.


,,Ahojda Gegee. Jako vždy Rockkafe s mlékem a s dvěma cukry jako luongo nebo dnes něco jiného?" usmívala se.

,,Jéé ahoj Rorr. Noo hele dneska zkusím asi latté." uchechtla jsem se nad jejím výrazem.

Latté jsem si totiž nikdy nedala, vždycky jsem se jen vysmívala že si ho dává každá holka a nechápala jsem co je na něm tak ECHT. Obličej Rorry mě neustále nutil se usmívat.

,,Nemáš tepotu Gee?" začala se smát taky.

,,Nemám Rorr, jen jsem se rozhodla, že ten velký zázrak taky zkusím." poznamenala jsem vesele a usadila se pohodlně ke stolu.

Rorry zatím odešla udělat mi latté a já se opět ponořila do hudby co mi zněla v uších.


Zakázané ovoce chutná nejlépeKde žijí příběhy. Začni objevovat