-kapitola pátá-

31 2 0
                                    

Táta přijede až zítra a venku se očividně brzy rozprší, jen doufám že nebude bouřka.

Bouřky se bojím a nerada jsem doma sama, když je bouřka.

Proto se jdu osprchovat. Sprcha mě zbavuje stresu a rozrušení.

Chladivé kapky tekoucí z hlavice sprchy dopadající na mou kůži byly to co jsem ke zklidnění potřebovala.

Najednou se však ozve obrovská rána a já vím, že to byl hrom.

Celá sebou cuknu a zapištím hrozně nahlas jak malé dítě.

V tu chvíli bych si nejradši nafackovala, za to jak jsem zařvala, ale hrozně jsem se vyděsila.

Vylezu tedy z mé už né klidné sprchy a odmotám kolem sebe osušku. Najednou se ozve zvonek.

Napadne mě, že se taťka vrátil dřív a nemá klíče. Proto se nahrnu ke dveřím a je mi jedno že mám okolo očí pandí kruhy, kvůli rozmatlané řasence.

,,Jsi v pořádku?" Vrhne se na mě hned Harwin.

Moje osuška se mi najednou zdá moc krátká, moje rozmazaná řasenka mi taky už není tak jedno.

Jen tam tak stojíme naproti sobě a koukáme na sebe.

Najednou vejde do dveří a zavře za sebou. Stále stojím bez hnutí. Ani jeden z nás nic neříká.

Harwinova ruka se zvedne a dotkne se mého ramena. Jemně přes něj přejede a poté ho stiskne.

,,Jsi doma sama?"

,,J-joo" vylítne ze mne aniž bych přemýšlela.

,,Možná by jsi se měla jít obléknout." Řekne a rychle si stiskne ret a přejede mě pohledem.

,,Jjoo já jdu. Počkáš?"

,,Jasně" řekne klidně.

Zakázané ovoce chutná nejlépeKde žijí příběhy. Začni objevovat