Zakázané ovoce chutná nejlépe

- kapitola jedenáct -

Když Rorry přišla s kafem v ruce nesla i mou pravidelnou porci sušenek.

,,Volal mi táta, prý jestli tu opravdu jsi." koukala na mě podezíravě.

,,On mě taky musí hned všude prásknout." povzdechla jsem si a protočila očima.

,,Ale ale, copak?" zeptala se hned Rorry zaujatě.

,,No víš máme nový sousedy a ...."

převyprávěla jsem jí celej ten nehorázně zajímavej příběh a čekala na její reakci.

,,No a tak co budete s Harwinem dělat?" zeptala se neustále celá napjatá.

,,Jak co budeme dělat, je to můj soused a asi kámoš. Nic nebudem dělat."

,,Rorry, fakt tě už potřebuju!!" ozvala se od výdejního pultu Soffia, která má s Rorr vždy službu.

,,Pokácáme jindy, musím slyšet i zbytek." mrkla na mě a zmizela za Soffií.

V klidu jsem si jedla sušenky a dál poslouchala playlist. K tomu usrkávala latté a začínala chápat všechny ty holky. Nejsem zrovna typ co by byl závislý na kofeinu a tohle mlíkový kafe splňovalo přesně to co mělo. Bylo to slabý, mlíkový a prostě dobrý.

Když můj playlist začal hrát od začátku bylo mi jasný, že je čas na cestu domů. Zamávala jsem Rorry ze dveří a vydala se na cestu domů, plnou sněhu a se sluncem v zádech.

Když jsem došla domů, bylo kolem poledne, už dole pod schody jsem poznala taťkovy Bufallo wings, neboli křidélka v pálivé krustičce. Výborné a rychlé jídlo i na mlsání k telce.
Taťka ho rád dělal s jeho speciální omáčkou a většinou k tomu udělal ještě hranolky. Normální člověk by na tohle jídlo zašel do fast foodu, ale my s taťkou jsme si to radši udělali doma.

,,Ahoooj" zařvala jsem mezi vchodovými dveřmi a začala se zouvat v předsíni.

Taťka se ale nazpět neozval, což ve mě probudilo zvědavost.

,,Ahoj Gee." Řekl jakmile jsem vlezla do kuchyně. ,,Tohle je Dita, moje kolegyně." Představil mi na pohled příjemnou plnoštíhlejší brunetu s tmavýma očima.

,,Dobrý den, já jsem Angelika." Pousmála jsem se na ženu a podávala jí ruku.

Žena na mě jen povytáhla obočí a podala mi tu svou. ,,Dita." Dodala suše a už mi nebyla tak sympatická jako na pohled.

,,S Ditou jedu na tu pracovní cestu." Vložil se do ticha taťka.

,,Joo, dobře." Pokusila jsem se o úsměv a šla jsem si nabrat jídlo.

V místnosti se rozhostilo divné ticho a až nepříjemná atmosféra.

,,Půjdu se najíst do pokoje. Mám ještě něco do školy." Mrkla jsem na taťku a vytratila se z té dusné místnosti.

Sedla jsem si v pokoji ke stolu a na notebooku jsem zapla místo školy film. K obědu jsem se rozhodla pro komedii, ale moc jsem si ji neužila kvůli neustálému smíchu Dity. Neustále jsem protáčela očima a v duchu zuřila.

Proč mě ta ženská musí tak vytáčet!?

Neustále se něčemu smála a i když jsem taťkovi přála pozitivní společnost, tahle ženská mě nadmíru vytáčela. A to nejen svým smíchem, ale i tím pohrdavým pohledem co jsem měla stále před očima.