Aila z Kyntonu

Kapitola 4.

Probudila jsem se s pocitem, že jdu pozdě... a taky to byla pravda! Vyskočila jsem z postele a začala pobíhat po pokoji. Když jsem do tašky naházela hlavní potřebné věci, vyběhla jsem na chodbu a přes ni do kuchyně, kde jsem stejně roztržitě začala shánět něco na snídani. Všechno služebnictvo ještě spalo, a tak aspoň od nich byl klid. Za 5 služek ale vydal Helko, který se mi motal pod nohama a chtěl si hrát. Rozhodla jsem se, že se na snídani vykašlu, protože v téhle kuchyni opravdu nic není! Všechen rozruch dosáhl vrcholu, když jsem na cestě z kuchyně zakopla o Helka a udělala si velkou modřinu na ruce. S tímto drobným handycapem jsem do tašky hodila ještě mou novou pracovní tuniku a kovovou destičku, načež jsem vyběhla z domu. Cestou jsem jakožto malá postavička s taškou, ze které vypadávají věci, upotávala pozornost kolemjdoucích. 

Po 10 minutách jsem už byla v budově. Netušila jsem, jak jsem se dostala do dívčí šatny, ani jak jsem se tak rychle ocitla v cvičitelském pásmu. Rychle a nepozorovaně jsem se zařadila mezi pracovníky a vyčkávala na příchod vellitele. Ale jak jsem zjistili, byla to velitelka, ta paní ze včerejška. "Výborně, jsme tu všichni. Takže, pro nové, já jsem Algi a budu vaší velitelkou. Vidím, že jste již v pracovních tunikách, takže vám rovnou rozdám úkoly..." vzala si nějaký seznam, "Pan Hiin půjde s panem Jiinem vyvenčit a nakrmit samičky polotinů. Tigo a Lachus si vezmou na starost samce." Dvě dvojice se vzdálily. "Zein a slečna Aila se postarají o nově příchozí mláďata." Se Zeinem jsme se na sebe s úsměvem podívali a vyrazili jsme. Podle značek na cedulích jsme šli po oblázcích přes zahradu. Na jednom místě jsme přes živý plot viděli, jak s Tigem mává polotin a Lachus se ho snaží nahánět. Když jsme došli na místo, byla tam oplocená část zahrady, ve které byly malé dřevěné bedýnky. Potom, co jsme vešli, se z několika beden vykulily malé chlupaté kuličky se zobáčkem. Popravdě jsem nevěděla, že tu to funguje i jako zvířecí sirotčinec, ani že takhle vypadají mláďata hypogryfa. U jedné bedýnky jsme našli instrukce, co máme s jakým zvířetem udělat. Napřed jsme vylákali všechna mláďátka z bedýnek. Protože v přihrádce u plotu zbyla jen jedna malá miska na nošení jídla, vždy si jeden vzal pár oblázků a hrál si s nimi, zatímco druhý poklusem běžel s miskou pro jídlo. Takto jsme se střídali. Když na mě vyšlo zabavování, teprve jsem poznala, jak jsou všechna roztomilá. Například bych nikdy neřekla, že štíhlý, vznešený polotin může být tak hravý. Jeho mládě nemá vůbec tak dlouhý ohon, má jen krátký, trochu do zelena. Ten postupem věku zešedne. Vlastně malý polotin docela připomíná štěně, nebýt drobných kopýtek na nožkách. Potom tu byl i jeden malý livlin, který byl zalezlý v bedýnce. Ale když jsem mu před jeho příbytek položila kousek masa, dal si říct a vylezl. Zvykl si na mě a olizoval mě úplně stejně, jako Helko. Ale to už byl Zein zpátky s miskou jídla, kterou vyklopil doprostřed ohraničeného prostoru. Misku dal mě a já jsem vyrazila. Pomalým klusem jsem se přibližovala k hlavní budově.

 Najednou mě zastavil čísi hlas. Otočila jsem se a uviděla jsem - Tiga! Co tady sakra dělá?! Vždyť jestli ty divoké polotiny nechá jen tak, jeho partnera rozkopou na kusy! "Co tady děláš, máš být u polotinů!" Na jeho tváři byl opět ten samý nepříjemný úsměv, jako včera. "Jo, polotini - no, trochu mě naštvali, tak jsem si to s nimi vyřídil, přece se sebou nenechám házet po trávníku..." Zmocnila se mne panika. "Ne, nechceš mi říct, že..." ani jsem nedořekla a on dokončil. "Že jsem je zabil? Jak si to uhodla?" Začala ve mě bublat zlost. Měla jsem chuť se na něj vrhnout. Jeho chladný hlas mě dováděl k šílenství! Popadla mě hrozná touha s ním udělat to samé, co on udělal s těmi ubohými zvířaty. Rozběhla jsem se proti němu se zaťatými pěstmi. On ale jenom uhnul a pokračoval. "Teď toho vlastně víš příliš mnoho. Ale mě bude jenom stačit, když řeknu, že jestli se to dozví někdo další, už nebudeš mít kde bydlet, protože můj otec se postará, aby tvoje paní přišla o dům. Co říkáš teď, hmmm?" Ještě jednou se na mě posměšně podíval a odešel. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Vždyť polotini jsou tak nevinná zvířata! Jak to mohl udělat?! A opravdu se může stát to, čím mi vyhrožoval? 

Zdrceně jsem došla do hlavní budovy do skladu pro potravu a co nejrychleji jsem utíkala zpátky k mláďatům. Naštěstí už se blížil konec, ještě jsme mláďatům vyklidili bedýnky od výkalů (ano, i tohle je práce vychovatelů zvířat) a já umyla misku a dala ji zpět na své místo do přihrádky. Se Zeinem jsme se rozloučili s malými. Po převléknutí jsme se pomalým krokem vydali k našim domovům. Když se naše cesty měly rozdělovat, blesklo mi hlavou: Dělej, na co čekáš, musíš jednat rychle, než ten šílenec Tigo zabije další zvířata!

"Počkej!" Vyšlo z mých úst a Zein se otočil. "Musím s tebou probrat něco důležitého, nechceš zajít ke mně na čaj?" Zein souhlasil, a tak jsme šli. Když jsme došli ke mě domů, zavolala jsem na Rillu (služka), aby uvařila čaj a odvedla jsem Zeina do mého pokoje. Tam jsme se usadili na mou postel. Za pět minut Rilla donesla čaj. "To důležité se týká něčeho, co jsem dnes zažila." Začala jsem při nalévání čaje. "Týká se to Tiga." Zein zpozorněl. "Chtěla jsem ti to říct už v práci, ale bála jsem se - Tigo zabil tu část polotinů, které des měl na starost. On je prostě zabil!!!" Uvědomila jsem si, že jsem to téměř zakřičela přes celý dům a už tišeji jsem pokračovala: "Vyhrožoval mi, že jestli to někomu povím, jeho otec sebere mé paní tenhle dům." Zein vypadal trochu vyděšeně. "A sakra, já jsem znal Tiga celkem dobře, ale že by byl schopen něčeho takového, to bych si nikdy nemyslel. To s tvou paní určitě myslí vážně. Musíme jednat rychle. Musíme se postarat o to, aby ho odtamtud vyhodili, nebo aby odešel sám. Podej mi nějaký papír a pero s inkoustem."

Až do desíti do večera se v mém pokoji svítilo a na posteli seděly dvě osoby skloněné nad papírem, které o něčem tiše rokovaly.

Další kapitolka je tadyyyyy :) Doufám, že se líbila :) Kdyžtak mi do komentářů napište, jestli vám vyhovuje délka kaitol, nebo ji mám změnit, vždycky se snažím, aby měla kolem 1000 slov. Co myslíte, jak se Aila se Zeinem pomstí Tigovi? To se dozvíte v další kapitole :)