Tahle noc není na vždycky [Alan Walker FF CZ]

8

Vyšla jsem do chladného a zamračeného brzkého odpoledne. Cesta do restaurace byla kraťoučká, ale i to stačilo, aby se mi kdesi vzadu v hlavě přehrály snad všechny minuty a sekundy minulé noci a dneška. Připomněla jsem si Alanovy rty a jak mě jimi líbal. Jak jeho dech nabíral na hlasitosti, jak se chvěl a tiskl se ke mně. Jak mě držel v objetí...

Vešla jsem do restaurace a poněkud nepřítomně jsem vyzvedla naši objednávku. Převzala jsem si krabice od servírky, ani jsem se nepodívala na jejich obsah a spěchala jsem zpátky domů.

„Jsem tady!" zavolala jsem, jen co jsem vpadla do bytu.

Alan se vynořil z obýváku. Už byl oblečený v tričku a kalhotách.

„Jsi rychlá."

„Však jsem říkala, že je to hned za rohem," řekla jsem, zatímco jsem si zouvala boty bez pomoci rukou. „Vezmi to, prosím, do obýváku," podávala jsem mu dvě ještě teplé krabice, ze kterých se linula vůně jídla.

Vysvlékla jsem se a vše pověsila na věšák. „Tak co jsem to vlastně přinesla? Ani jsem to nezkontrolovala."

Alan otevřel jednu krabici a přisunul ji blíž ke mně. „Ta je tvoje..."

Z krabice koukala tak akorát propečená pizza se šunkou a ananasem. Začaly se mi sbíhat sliny. Je to sice ujeté, míchat slané a sladké, ale nemohla jsem si pomoct. Tuhle kombinaci jsem prostě milovala.

Pak otevřel druhou krabici a hned si kousek své pizzy vzal a ochutnal.

Asi jsem při jedení měla hodně blažený výraz, protože Alan zvedl obočí, ale snažil se nesmát.

„No co je? Je to hrozně dobrý," obhajovala jsem se s plnou pusou.

„Můžu ochutnat?"

„Jasně," podala jsem mu jeden plátek. 

Hned dal pryč ananas a kousnul si. „Hmm, máš pravdu, je dobrá," žvýkal a u toho se usmíval.
Nevěřícně jsem rozhodila volnou rukou. To si ze mě snad dělá srandu, ne? Proč chce ochutnat pizzu Hawaii, když z ní vyndá tu jedinou věc, která ji dělá pizzou Hawaii?

„Můžu ochutnat tu tvojí?" také jsem ho na oplátku požádala a kousla jsem se do rtu, abych se nesmála kvůli tomu, co chci udělat.

Nic netušíc mi kousek podal. 

„Díky," vzala jsem si ho od něj a naznačila, že si chci kousnout. Během jedení na mě koukal a očekával moji reakci, co já na to.

Já si ale pizzu dala zase od úst a pomalu dávala pryč olivy a houby. Zvláště olivy nemusím a na pizze už vůbec ne.

Když jsem odstranila i poslední mikroskopický kousek těchto ingrediencí, konečně jsem si kousla. Poválela jsem sousto na jazyku a pravila: „Taky sis dobře vybral."

Alan po mně hodil nedojedenou kůrku, kterou držel v ruce. Snažila jsem se uhnout, ale trefil mě a ona mi přistála na klíně.

„Hej!" ozvala jsem se naoko dotčeně. Sebrala jsem ji a hodila ji po něm zpátky. Skončila někde pod stolem.

Alan dojedl a utřel si drobky od pusy. Mně zbyl ještě jeden trojúhelníček, ale už jsem byla plná. Podívala jsem se na hodiny a zhluboka si povzdychla.

„Začíná nás tlačit čas," oznámila jsem mu.

„Posbírám si věci a můžeme vyrazit."

Kývla jsem. „Jo."

Vstali jsme od stolu. Krabice jsem dala na sebe a odnesla je na linku. Ten zbytek sním později.

Ze špajzky jsem vzala dvě tyčinky a láhev vody na cestu a do tašky jsem přihodila klíče a papíry od auta spolu se všemi věcmi z malé kabelky. Sbalili jsme se, já všude zavřela okna a odešli jsme z bytu.