Tahle noc není na vždycky [Alan Walker FF CZ]

Tajná zpráva - 1. část

Cesta domů pro mě byla utrpením. Kromě toho, představa, že se mi v mém prázdném bytě budou vracet vzpomínky, pro mě byla nesnesitelná. Potřebovala jsem si s někým promluvit.

Místo domů jsem proto zamířila k holkám. Naštěstí jsem je tam zastihla, protože se léčily z kocoviny.

Jakmile mě spatřily ve dveřích, humor je přešel. Nesnesla bych teď ani jediný jejich vtípek. Ne ve stavu, kdy mnou emoce takhle silně cloumaly.

Vypověděla jsem jim vše, co se odehrálo od doby, kdy jsem Alana zahlédla v zadní uličce v klubu. S mou situací mi pomoct nemohly, ale tím, že jsem se jim mohla svěřit, se mi trochu ulevilo. Dlouho mi to ovšem nevydrželo.

Na internetu jsem neustále pátrala po nových zprávách o Alanovi. Zjišťovala jsem si, kde zrovna koncertuje, a přehrávala si jeho videoklipy.

Tentokrát už jsem se jako poblázněná fanynka chovala.

Nebo jako holka se srdcem rozlámaným na kousky...

Měsíc po našem rozloučení Alan zveřejnil novou verzi mé oblíbené písničky. Díky dojemnému zpěvu, něžné melodii a záběrům z míst v Praze mě svou silou tak chytla za srdce, že jsem to málem nemohla snést. Alan svou hudbou rozdával radost. Mně dal nejen radost z poslechu jeho hudby, ale dal mi tím i kus sebe, a proto mi ta písnička ještě víc rozdírala mé nervy už tak dost zasažené zármutkem a trápením.

Rozhodla jsem se, že přestanu jeho hudbu poslouchat úplně. Nepouštěla jsem si ani žádné rádio a nechodila jsem do klubů z obavy, že tam uslyším jeho písničky.

Byla jsem naprosto pohroužená do svých temných emocí. Svíravý smutek mě zraňoval jako tupý nůž. Večery jsem trávila sezením na pohovce a zíráním do prázdna. Postupně mě opouštěla čirá mizérie a utrpení, jaké jsem dosud nepoznala, ale místo nich zůstala jen otupělá prázdnota.

Jednoho dne ovšem ten drtivý tlak na mé hrudi povolil.

Když mě Alan tehdy naposledy políbil v autě, věděla jsem, že v tu chvíli jsem ztratila něco velmi cenného. Až později jsem pochopila, že jsem díky němu získala ještě něco daleko cennějšího, když jsem dala na jeho radu a něco se sebou začala dělat.

Začala jsem být pozorná především sama k sobě. Jestli to, že jsem měla sebe na prvním místě, byla sebestřednost, to nevím, ale čím víc pozornosti a laskavosti jsem si dávala a brala ohled na sebe, tím víc se mi otevíral svět. Vnímala jsem ho jinak, zdál se mi najednou přívětivější. Všímala jsem si znamení, která mě vedla po mé nové cestě.

Pocítila jsem vděčnost za všechno, co mi podivnou vůlí osudu pomohl Alan najít, a rozhodla se po něm dál netoužit. Najít skutečnou lásku je ta nejdůležitější věc, kterou můžeme v životě udělat a když ji najdeme, musíme ji oplácet. Vždyť co je v životě důležitější než láska? Výhra v sázce? Krásná dovolená na Bahamách, kam člověk jede sám? Nebo snad kariéra v práci?

Tahle myšlenka mi bzučela hlavou jako nějaká písnička, ale já jsem byla smířená s tím, že momentálně nemám komu lásku oplácet. Tak jsem největší pozornost věnovala své práci v nakladatelství. Přestala jsem ji považovat za podřadnou a snažila jsem se o to, aby mě povýšili, protože já to potřebovala. Potřebovala jsem změnu, kterou povýšení přinášelo.

Povedlo se mi to dříve, než jsem vůbec doufala a nakonec jsem se za svou snahu dočkala i veřejné pochvaly. Z holky pro všechno jsem se stala opravdovou korektorkou. To mě posouvalo dál a otevíralo mi nové výzvy. Protože kdo ví? Třeba se mi jednou splní dávný sen a já budu nakonec vydávat své vlastní knihy.