Tahle noc není na vždycky [Alan Walker FF CZ]

4

Sešli jsme po schodech dolů.

„Vítejte v Pekelným baru," přivítal nás výběrčí vstupenek a vyhazovač v jednom, soudě podle jeho svalnatého vzezření.

Sáhla jsem do zadní kapsy kalhot a vytáhla složené bankovky. Dvě jsem mu podala.

„Říkal jsem, že platím já," ozval se za mnou Alan.

„O placení vstupného jsi nic neříkal. Řeč byla o drinku," řekla jsem přes rameno. Do kapsy jsem si zastrčila drobné, které mi chlápek u vstupu vrátil, a otočila jsem se k Alanovi. „Kdybys měl hotovost, neplatil bys v taxíku kartou. A tady není terminál," vítězně jsem se na něj usmála.

Zvedl ruce na znamení porážky.

Odložili jsme si věci do šatny a proplétali jsme se mezi lidmi blíž k hlasité hudbě, která se chodbou linula od parketu. Nechala jsem se vést Alanem, protože už tu dřív byl, a šla jsem v těsném závěsu za ním, abychom se vyhnuli lidem v úzké uličce. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se za námi občas někdo otočil, ale mohla jsem jen hádat, jestli ho někdo poznal, nebo si jen myslel, že je jedním z Walkers.

I přes mou výšku byl Alan o kus vyšší než já a měl lepší rozhled, a tak si všiml, že někdo odchází od baru a uvolní se tam místo.

Došli jsme ke konci baru, k tomu vzdálenějšímu od parketu, kde byla hudba trošku tišší. Alan mi položil ruku na záda a nasměroval mě před sebe k barové židli u zdi.

Barman položil na bar dvě sklenice piva pro lidi vedle nás a utřel si mokré ruce do utěrky, kterou měl připevněnou u pasu. „Co to bude?" obrátil se na nás, když jsme se usadili.

„Co si dáš?" zeptal se mě Alan, zatímco očima prolétl nápojový lístek a podával mi ho. Ani jsem se na něj ale nemusela dívat.

„Já piju Cuba Libre. To je můj nejlepší kamarád."

„V tom případě si ho dám taky. Kola je zase můj kámoš," mrknul na mě. „Dobře, takže dvakrát Cuba Libre," objednal u barmana anglicky a zvedl dva prsty.

„Počkat, máte kompotované třešně?" zeptala jsem se ho ještě, také anglicky, než odešel míchat drinky. Mohla bych sice mluvit česky, ale Alan by mi nerozuměl.

„Samozřejmě," odvětil barman.

„Super. A prosila bych nějaký lepší rum a vysokou sklenici."

„Hned to bude."

„Díky."

Alan povytáhl obočí. „Máš rada upgradovanou verzi, koukám."

„Jak jsem řekla, je to můj nejlepší kámoš a třešně jsou příjemnou změnou od klasiky. Pokud je teda mají..."

Zatímco jsme čekali na pití, rozhlížela jsem se po klubu. Bylo to přesně takové, jak Alan popisoval. Vnitřek klubu byl opravdu zajímavě provedený, sloupy a zdi byly z cihel a osvětlení bylo do červena. Přesně jako v pekle.

„Líbí se ti tu?" zeptal se a prsty poklepával o desku baru do rytmu hudby.

Stočila jsem k němu pohled. Byli jsme od sebe opravdu jen kousíček. Abychom se totiž aspoň trochu slyšeli, museli jsme se k sobě naklánět.

„Zatím se mi tu líbí. A pití už se nese, co víc si přát?"

Před námi přistály naše nápoje. Dvě sklenice Cuba Libre, jedna z nich vylepšená třešní. Tu mi Alan podal.