Tahle noc není na vždycky [Alan Walker FF CZ]

3

Zarazil mě v pohybu a donutil mě tak otočit se zpátky k němu.

Jeho štíhlé prsty mě hřály na kůži a hormony se mi z toho doteku zatetelily. Nebyla jsem schopna vnímat nic jiného. Jen jsem tam stála a oplácela mu pohled.

Zaváhal, ale pak se ke mně naklonil a stáhl si šátek z tváře. „Zašla bys se mnou na drink?" řekl mi do ucha, abych to slyšela jen já. Pak si nandal šátek zpět a pustil mou ruku, ale stále byl nakloněný ke mně.

Trošičku jsem se odtáhla, abych na něj lépe viděla a nevěřícně jsem zvedla obočí. Já jsem snad špatně slyšela. Alan Walker mě právě pozval na drink? Po tom, co před chvíli viděl?

Rozhlédl se okolo sebe a pokračoval: „Teda - až tady skončím," kývl ke dvěma holkám, které ještě čekaly za mnou. Další lidi ochranka odháněla pryč, protože na ně Alan už neměl čas.

Raději jsem se ani nerozhlížela, protože jsem nechtěla vědět, kolik lidí nás sleduje. Alana to zřejmě vůbec neznervózňovalo, na rozdíl ode mě.

„A až pomůžu týmu sbalit nějaký věci," dodal ještě.

„No, já... tak jo, proč ne?" vypadlo ze mě překvapeně.

Ježíši, trochu života do toho umírání! Takovéhle pozvání se neodmítá.

„Sejdeme se tak... za 20 minut na tomhle místě." Vytáhl si rukáv na levé ruce a mrkl na hodinky. „Možná později. Prostě na mě tady počkej, jo?"

„Alane, pojď už!" zakřičel za Alanovými zády nějaký člověk, který vyšel ze stejných dveří jako předtím Steffen.

Alan mě vzal jemně za rameno. „Tak co, platí?"

Rychle jsem mu to odkývala, snad aby si to ještě nerozmyslel. „Budu tady."

Spokojeně se usmál, mávl mi na pozdrav a já mu úsměv nejistě opětovala.

Procházela jsem kolem houfu lidí. Ta podívaná je samozřejmě zaujala. Některé holky mě jen závistivě přejely pohledem, ostatní prostě jen čuměli, nebo si o mně povídali. Raději jsem se rychle odporoučela pryč.

Vydala jsem stejným směrem, kterým jsem sem přišla. Když jsem byla na křižovatce, kde jsem se rozhodovala, jestli jít za Alanem nebo za holkama, otočila jsem se. Alan taky zrovna zvedl hlavu a našel mě pohledem, ale hned se zase odvrátil k těm dvěma holkám, a pak už jsem viděla jen jeho záda mizející v zákulisí.

Procházela jsem celým klubem. Zašla jsem i k šatnám a na toalety, ale holky jsem nenašla. Každou chvíli jsem kontrovala telefon, ale i moje zprávy zůstávaly bez odezvy. Hodiny na displeji mi prozradily, že do smluveného srazu s Alanem mám ještě chvíli čas. Lidí v klubu už nebylo tolik, protože většina odešla, ale u baru bylo natřískáno, tak jsem si rychle ukořistila poslední volnou stoličku a objednala si další Cubu. Opřená o bar jsem upíjela nápoj a v duchu jsem si přehrávala celý večer. Skončila jsem u setkání s Alanem. Co si asi tak o mně může myslet? Snad si ze mě s tím setkáním nedělal srandu.

Ne, Alan není ten typ. Znala jsem ho sice jen z médií a videoklipů, ale působil na mě jako milý a skromný kluk, proto jsem hned zavrhla, že by mi byl schopný tohle udělat. Zároveň jsem ale nevěřila ani tomu, že bych se mu potom fiasku s focením mohla líbit.

Seskočila jsem z barové židle a s drinkem v ruce jsem vyrazila na místo srazu.

Holky jsem nepotkala, ale Alana taky ne. Možná se zdrží, jak říkal.