Ninja: Stínový zabiják. (Díl první.)

Válka.

Stovky mrtvol, desítky spálených vesnic a litry rozlité krve, přesně toto zapříčinila již pětiletá válka mezi klanem Blade a klanem Saber. V neutrálních územích probíhají neustálé boje, kvůli osídlení nového území.
Na samotném bojišti, které již bylo svědkem mnoha výher i proher obouch stran, každý den a každý týden po novém střetnutí armád hodují vrány. Některé z nich pukly přežráním z lidského masa a staly se tak potravou pro jiné masožrouty a mrchožrouty.
Válka se však nevyvíjí k prospěchu žádného klanu a tak v ní klany pokračují dál, protože obě strany sou moc chamtistivé a toužící po nových pozemcích a obě jsou tvrdohlavé natolik, že mírové řešení pro ně nepřipadá v úvahu. Ostatní klany přestože o válce věděli, se jen zřídka zapojovali, protože nechtěly ryskovat účást takové krve prolití.
Ale jedna legenda praví, že vůdci klanu Blade, jménem řečenému Zhinovi se má narodit chlapec. Tento chlapec úspěšně povede 'svůj' klan k vítězství a k zabrání nepřátelských pozemků a i těch kvůli kterým spor začal.

Staší muž, kolem čtyřiceti zrovna procházel městem. Jako vždy na sobě měl čistě bílé kimono s černými kalhoty. Vlasy měl zapletené tak, aby se jeden menší culík napojoval na ten další úplně vzadu.
Navoněný si to kráčel ulicemi. Na první pohled by nikdo nepoznal, že tento muž je...
,,Buuuuznaaa!" Křičeli malé hrající si děti, když kolem nich muž prošel. Ignoroval je, malé děti mu tyto posměšky věnovaly den co den. Ale muž byl zvyklý nedávat nic najevo, protože profesionální sluha jako on přece 'žije jen pro svého pána'.
Když kráčel po dlouhých pravidelně vytesaných schodech, tak již přemýšlel zda má dnes nakrmit koně. Když vyšel schodovitou trasu hory Maishita, tak zamířil rovnou do koňských stají. Rodina sice měla vlastního kočího, ale starosti o jejich stravování přidělili právě tady panu Zilongovi.
Pan Zilong, přesto že působil, jako bohatý měšťan se vůbec nebál práce a možnosti zašpinění.
Vydlemi nabral seno a začal ho vhazovat do krmelce každého z koní. Doplnil koním vodu a začal pomalu odcházet.
Pomalou až línou chůzí kráčel po mramorové cestičce k dvoupatrové vile, jenž o rodině v ní vyzrazovala neobvykle velké bohatství. Vešel dovnitř prošel šatnou, kolem schodů a obývacím pokojem, který byl zaplněn spousty obrazy, až vešel do kuchyně. Přečetl si přichystaný papírem na němž bylo napsáno, co si dnes dá jeho pán a paní k snídani.
Na podtácek položil krajíce chleba, bez kůrek namazané máslem a marmeládou. Možná se vám to nezdá, ale tehdy to byl luxus, dovolit si pravou marmeládu.
Do malých porcelánových šálků nalil horký zelený čaj, který přímo okouzloval svojí vůní. Poté vzal tácek a zamířil ke schodům. S úsměvem je vyšel a zamířil až na konec chodby.
Zaklepal na zeď vedle papírových dveří a vešel dovnitř.
Zastihl oblékající se ženu svého pána. Rychle sklopil zrak a s úklonou se omluvil. Kagura se na něj podívala, aniž by se jí na tváři objevily známky vsteku, nebo studu...
,,Neboj Zhin tu není." Zvedla se a došla až ke stále klanícímu se sluhovi. Vzala si z tácku chleba a vyzívavě se usmála. ,,Neboj nebude nás rušit." Dvakrát do chleba kousla a vrátila ho, teprve pak si oblékla horejšek.
,,Madam já bych nikdy nic takového s ženou svého pána neudělal." Stále se klanil.
Kagura se znovu usmále, tentokrát to bylo však kvůli výsměchu.  ,,A udělal by si to vůbec s nějakou ženou? Narovnej se, když s tebou mluvím."
Zilong mlčel.
,,Takže tobě se nelíbilo cos viděl?" Zašeptala mu do ucha.
Sluha se skleslým obličejem mlčel.
,,Ne? Tak si jdi za stejnou krysou, jako si ty, ta se ti snad už bude líbit." Zasmála se a ukázala mu záda, protože se začala věnovat nedodělanému obrazu. Pan Zilong odložil tácek na malý tradiční stoleček a s úklonou odešel.

Zhin se opíral o strom v jijich zahradě a znuděně sledoval oblohu.
Hleděl na mraky a představoval si věci, které mu mraky připomínaly.
Na tváři měl mírný úsměv z toho klidu a uspokojujícího ticha.
Vítr si hrál s jeho dlouhými hnědými vlasy, které tvořili dlouhý culík, který byl v oblasti u uší rospuštěný, a tak mu je vlasy překrývalaly.
Jeho bílé oči tvořili dojem, že je Zhin slepý a opravdu byl, ale díky dědičné schopnosti jeho klanu přeci jen viděl.
Ale i přesto se u něj vyvinuly schopnosti, jako je lepší čich a sluch, navíc díky jeho speciálnímu pohledu na svět si všímal i detailů, které by obyčejný ninja neviděl. Proto viděl a slyšel šust křoví, ze kterého vyletěly dva Kunaie.
Podíval se tím směrem a jen tak tam s překříženými pažemi a úsměvem stál.
Když byly Kunaie na dosah, oba dva chytil za ostří do jeho rukou. Jeden z nich zabodl do stromu za ním, jako značku.
Poté se rozběhl ke křoví. Než by ste  všechny tyhle jeho pohyby střebali a uvědomili ste si co vlastně udělal, tak už byl u křoví. Po útočníkovi však nebyly ani stopy.
Zhin se rozešel po cestičce zlámaných větviček.  Točil si s Kunaiem v ruce a hleděl na nebe. Po chvíli se znovu ozval šust a Zhin se rychle otočil, ale jediné co spatřil byla házecí hvězdi, která měla posloužit, jako odvod pozornosti.
Rychle se otočil zpět a skrčil se před útočníkovo kopem. On sám potom rychle kopl a zasáhl toho útočníka do břicha. Zasáhlý kluk se kvůli bolesti skrčil, ale k jeho smůle kvůli tomu dostal do hlavy ránu Zhinovo dlaní a stratil rovnováhu, kvůli předklonu co rána způsobila. Zhin se narovnal a praštil kluka pěstí do hrudníku. Kluk jen s posuňkem spadl na tvrdou zem a začal prosit o milost.
Zhin si v ruce zatočil s Kunaiem a bodl po klukově břichu.
Kluk se strachem zavřel oči a vykřikl. ,,Otče nééé. " Když ale otevřel oči, uviděl jen Zhina jak drží Kunai u jeho břicha pro demonstraci jeho výhry. ,,Skvěle Zabuzo, příště mě už určitě porazíš." Usmál se na Zabuzu jeho otec a podal mu pomocnou ruku.
,,To říkáš vždy tati. "  Přijal otcovu ruku a postavil se.
Zhin pohladil Zabuzu po jeho černých zastřižených vlasech. ,,Teď to myslím vážně. Pojď půjdeme dovnitř. "
,,Dobře tati." Rozběhl se dovnitř.
Zhin ho ještě s úsměvem pozoroval, než sebral hvězdici a ten Kunai ve stromě co tam předtím zabodl. Odnesl je do Doja co bylo postavené uprostřed zahrady.  Vrátil je do krabice a zavřel jí.
Poté si ohrnul dlouhé volné rukávy jeho košile a procvičil si pár pohybů z Taijutsu, protože podle jeho slov se pravý mistr nikdy nepřestává učit. Poté se uklonil imaginárnímu protivníkovi a při odchodu za sebou zavřel.