Ninja: Stínový zabiják. (Díl první.)

Past.

Avelin byla se Zhinem vedle v místnosti a probírali tu událats co se odehrála na ulici.
Zabuza mezitím seděl v tureckém sedu na zemi. Bál se... měl obavy, že se ho otec vzdá, nebo ho potrestá, vždyť přece zabil člověka.
Otevřel oči, když slyšel, jak se dveře otevřely a dovnitř vešel Zhin a Avelin.
Zhin si sedl k Zabuzovi a přitáhl si ho do obětí. ,,Jak se cítíš?"
,,Normálně."
,,Nebolí tě hlava, nebo třeba ruka?"
,,Ne, nic mi není." Odtáhl se Zabuza. ,,Už je to pryč."
,,To rád slyším." Usmál se Zhin. ,,Sundej si kimono, Avelin se na tebe podívá."
Zabuza si svlékl horní část kimona.
Avelin si k němu klekla a zmáčkla mu uzliny, poslechla si tlukot srde a prohrédla si jeho ruce, všechny Zabuzovy modřiny po skoro každodenním tvrdém tréninku ignoroval, ale marně hledala, ty které mu udělali ti útočníci, zdálo se, že zmizely. ,,Vypadáš v pořádku, ale to co se stalo, nevypadalo v pořádku." 
Zabuza koukl do země. ,,Já se omlouvám, nechtěl jsem ho zabít. "
,,Koho? Ach tak... neboj se o to tady nejde. Tady s Avelin o tebe máme jen strach. Ale jak si se cítil, když si ho zabil?"
,,Nijak zvláštně... "
,,Líbilo se ti to? "
Zabuza pokrčil rameny.  ,,Kdo to byl?"
,,To se právě chystáme zjistit. A neříkej mamince o tom, že se něco stalo. Potom si promluvíme o tom, co konkrétně se ti stalo, protože to rozhodně nebylo naposledy."

,,Jak to vypadalo?" Zeptal se Zhin, když společně s Avelin scházel schody z hory Maishita. ,,Vypadal, jako v legendách?''
,,Myslím že ne. Srčil z něj vztek a nevyrovnanost. Aby se stal takovým, jaký má být v legendách, tak musí najít vnitřní mír."
,,Ah..on.. no dobře. A co všechno uměl?"
Zasmála se. ,,No rozhodně neměl jeden pár magických paží navíc, ale ty jeho byly pokryty modrými pečetěmi a zářily. Jeho oči byly bílomodré a bez zorniček. Měl obrovskou sílu a pod jeho dotykem se všechno rozpadalo. Taky... Vea se o tu pečeť spálila. "
,,To je mi líto." Řekl smutně.
,,A co? To co se stalo Vee, nebo že Zabuza není, jako v legendách?" Zasmála se a šťouchla do něj.
Zhin se usmál. ,,Asi nevíš co to bylo za pečeť, že?"
Avelin pokročila rameny. ,,No... vypadala, jako drak obmotávající se kolem jeho paží."
Zhin se trochu zamyslel. ,,To zní trochu poeticky."
Zasmála se. ,,Ty máš teda vkus..." Vzdychla.

Zhin si prohlédl tělo s proražrným hrudníkem. Kaluž krve co byla kolem Zhinovy a Avelin zašpinila dřevěné sandále.
,,To je síla co..?" Poznamenala trefně.
Zhin jen kývl, začal prohlížet těla mrtvol s přáním, aby našel nějakou stopu. Stráže co je doprovázeli hlídali, aby do uličky nikdo nevešel. Ne že by byli k užitku, ale sami se nabídli, když viděli vůdce jejich klanu. Zhin si jejich obětavosti nesmírně vážil a Avelin nejspíše taky.
Avelin se usmála. ,,Něco mám. "
Jeden ze stráží na ní otočil hlavu.
Zhni si klekl k ní. ,,Máš pravdu. To vypadá, jako.."
,,Číslo." Řekla pišně Avelin.
,,Ne. Podívej se podřádněji. Tyhle vypálené čáry sou znak mého klanu. Ale tyhle taky.." Přejel přes ně rukou. ,,...slouží k jeho zakrytí."
Avelin žasla. ,,Jak si to poznal?"
Zhin se zasmál. ,,Podle zraku. Copak nemáš oči?"
,,Haha moc vtipný." Cvrnkla ho do ucha.
Stráže tasily své katany.
Avelin si toho nevšimla a Zhin k nim byl k zády.
Jeden ze samurajů se po Zhinovy napřáhl. Zhin, aniž by se otočil udělal stojku a nohamy kopl samuraje do brady. Ten omráčeně odletěl.
Avelin rychle vyskočila na nohy. ,,Proč?!"  Zakřičela na vojáky.
Zbylí samurajové zaujali postoj a její otázku ignorovali. Každý z nich jinak uchopil meč a začal se přibližovat.
Avelin po jednom z nich hodila shuriken, ale to už voják ležel zmlácený na zemi. Druhý voják ještě nestihl ani zareagovat a už ho Zhin také vyřídil.
Avelin si doběhla pro shuriken a vrátila se se slovy. ,,Takže to máme zrádce ve tvých vlastních řadách? Nebo byli tihle tři jen spící buňky? "
Zhin z nich sundal zbroj. Všichni tři na sobě měli stejný, jako ten shinobi.
,,Vzhledem k tomu přeškrtlému znaku spíše zrádce."
,,Co s nimi uděláme? "
Zhin řekl něco co u něj nebylo zrovna běžné. ,,Popravíme je na veřejnosti, ať se o tom dozvědí měšťané a případně tím zastrašímě další zběhy."
Avelin se na něj usmívala.
,,Co se na mě tak koukáš?"
,,Líbí se mi, když přemýšlíš takhle."
,,Ty máš tedy vkus."
,,Hej... " Zasmála se a šťouchla do něj.

Asi o hodinu později se Avelin a Neji jen tak procházeli po městě.
Zhin se usmál. ,,Nezajdeme si někam?"
,,To jako teď? S botama od krve?" Nadzvedla obočí.
,,Lepší teď než nikdy."
Usmála se. ,,Vždyť víš, že já na to nejsem."
,,Na co? "
,,Na prachy." Pokrčila rameny. ,,Být s někým, jen kvůli penězům mi přijde... dost ošklivé. "
Zhin pokýval hlavou. ,,Jak by si s takovou ženou naložila?"
,,Zbavila bych se jí. "
,,Co když s tebou má dítě?"
,,Nevím. Kagura se o Zabuzu nestará, ale stejně si myslím, že mu chybí. Když jsem s ním a Veou byla venku, tak bylo vidět, že nemá maminkovskej vzor..."
,,Hmm...  pojď, dáme si Ramén. " Usmíval se Zhin.

Zabuza hleděl na pódium, na kterém klečeli tři svázaní muži. Všichni tři měli dlouhé rozpuštěné vlasy, které jim zakrývaly obličej.
Vypadali opravdu sklesle. Ale kdo by nebyl, kdyby věděl, že za pár minut zemře.
Stráže na pódium pustili muže se svitkem. Ten pomalu vyšel drobné schody a stoupl si doprostřed pódia.
Rozvázal mašli a rozvinul svitek, odkašlal si a začal číst text.
,,Tito tři vojenští zběhové se dopustili zrady klanu Blade, zneuctění znaku tohoto kalnu, napadení člena přátelského klanu Hyakugan a pokus o vraždu velitele klanu Zhina Blade.
Za tyto vážné přestupky se jim dostane trestu neosvobozující smrti."
Náedně sroloval svitek a založil si ho pod kimono. S úklonou přijal pozlacený meč od Zabuzova otce.
A tasil katanu, se kterou měl tyto tři zločince potrestat.  ,,Nějaká poslední slova?"  Zeptal se jednoho z klečících mužů a připravil se k seknutí.
Muž se ušklíbl.  ,,Všichni ze zde přítomných, dnes zemřete."
Muž sekl a uťal prvnímu kriminálníkovi hlavu. Pak se zeptal na to samé druhého zrádce.
Zrádce zvedl hlavu.  ,,Mor na vás. Ne, že by to bylo třeba stejně dnes zemřete."
Muž opět sekl a hlava zrádce se odkutálela stranou.
,,I ty, vyslov svá poslední slova."
Napřáhl se muž.
Třetí, nejspíše nejstarší z těch tří ani nezvedl hlavu, pouze pronesl. ,,Padli ste nám do pasti." Poté se začal ne moc hlasitě smát.
Jeho smích přerušila čepel, která oddělila jeho hlavu od zbytku jeho těla.
Zabuza zatím došel ke svému otci a zatahal ho za kimono. ,,Tati? O čem to mluví? Jaká past?"
Zhin si k Zabuzovi klekl. ,,Neboj se. Žádnou past nepřipravili, snaží se nás jen zastrašit. Ale teď běž s tetou Avelin k nim domů. Dnes přespíš u nich."
Pronesl Zhin, protože díky jeho speciálnímu zraku věděl o  nepřátelské armádě, co se akorád dostávala přes hradby u severní brány.
,,Zítra si tě u nich vyzvednu a uděláme si hezký den." Obejmul Zhin svého syna, jako by to bylo naposledy...