Ninja: Stínový zabiják. (Díl první.)

Zhin Blade.

Obrazy které byly vystaveny všude po vile byl jeden jen z mála koníčků madam Kagury. Většinou ani nevylezla z ložnice, a když už tak to bylo jen pro papír, víno, nebo prostě jen dostala chuť škádlit pana Zilonga. S jistotou bych o ní mohl říci, že to nebyla dobrá matka. Vlastně bych jí ani matkou nenazval, protože Zabuzu vychovával spíše Zilong a Zhin. Zabuza mohl být rád jen za každé 'ahoj' co mu Kagura věnovala. Ale kdyby ste věděli, že si vzala Zhina jen pro peníze a Zabuza byl nehoda jedné z milostných nocí, tak by ste pochopili...
Zhin otevřel papírové dveře a popřál Kaguře dobré ráno.  Ta mu věnovala jen letmý pohled. ,,Kde si byl tak dlouho?"
,,Řekl jsem ti, že budu cvičit s naším synkem." Stoupl si za ní a dal jí pusu na krk.
Usmála se a zajela mu rokou do vlasů. ,,Vždy mě necháváš čekat, snídal si vůbec?''
,,Teprve se na to chystám. Nedáš si se mnou? Vidím, že si zase nic nedojedla.'' Usmíval se Zhin.
,,Ty vidíš všechno ty můj slepče." Usmívala se. ,,Dám si. A z tebe si udělám zákusek." Otočila se a přitáhla si ho do polibku.
,,Promiň, ale ještě musím něco zařídit. Co se takhle doopravdy nasnídat?"
Kagura jen vzdychla a kývla. ,,Vždy mě necháváš čekat." Zasmála se.

Zilong zrovna zametal v obývacím pokoji, když zaslechl hluk z kuchyně. Chytil koště, jako bojovou tyč djo pomalu do ní vešel. K jeho překvapení uviděl na zemi spadlého Zabuzu, jak se vyhrabává z obsahu dřevěné poličky, která na něj spadla, když se snažil obstarat si něco k snětku.
,,Mlsouny nemá nikdo rád pane Zabuzo." Zasmál se Zilong.
Zabuza se jen postavil a začal poličku vracet zpět na zeď. ,,Když... já mám hlad pane Zilongu." Řekl smutně Zabuza. ,,Už se to nedalo vydržet."
Pan Zilong odložil koště a pomohl chlapci vrátit poličku zpět, protože on tam narozdíl od Zabuzy dosáhl. Poté sebral všech spadlý obsah, včetně balení Kaguřiných mandlí, pro které se Zabuza nejspíše natahoval.
Poté otevřel dlaň ruky kterou to udělal a daroval Zabuzovi jednu z mandlí. Druhou rukou udělal gesto.
,,Pšššt."
Zabuza se usmál, snědl mandli a Zolinga objal. Byli si blízcí, protože Zabuza se mu mohl se vším svěřit a Zilong si Zabuzu oblíbil, kvůli jeho citu pro dobro a zlo.
,,Nesnáším to, pane Zilongu..." Pustil ho Zabuza.
,,Copak nesnášíte pane Zabuzo?" Klekl si k němu.
,, To jídlo, co mi otec nutí. Nic jiného nesmím.''
,,To je zelenina, mladý pane. " Usmál se Zilong. ,,Tu nemá rádo žádné dítě. Přesto, že je pro vás zdravá, ale je pravda, že se nemá nic přehánět. Jídelníček, který vám váš otec vytvořil vás připraví na možné chvíle, kdy nebude co jíst. Vaše tělo si totiž zvykne na určitý druh příjmu potravy a začne s ním hospodařit."
,,A na to ste přišel sám?"
,,Ne. '' Zasmál se pan Zilong. ,,Byl jsem jen u toho, když vám to váš otec asi už po desáté vysvětloval."

Zhin zrovna seděl ve své pracovně a vyřizoval papíry, které se týkaly objednávky klanu Hyakugan. Nasával vůně vonných svíček a čekal, až mu vystydne jeho oblíbený druh čaje. Paprsky zapadajícího slunce osvětlovaly jeho usmívající se tvář.
V takových chvílích měl čas nad vším přemýšlet, a ikdyž to dělal velmi rád, tak se protentokrát  radši soustředil na práci.
Hlavou se mu honily ty samé myšlenky, jako vždy, když si sedl k práci. *Dovoz zbraní a drog... copak to nejde jinak? Proč se musí peníze vydělávat zrovna takhle?* Zamračil se.  *Dovoz čaje není výnosný, navíc by jsme se museli vypořádat se spousty samoživitely. * Dopsal a  založil list papíru pod košilovité bílé kimono.
Vzdychl a napil se čaje. Byl příjemně vlažný a hořký. ,,Copak potřebuješ Zabuzo?" Odložil dřevěný šálek. ,,Ty pláčeš?" Otočil se, aby klečel směrem k němu.
,,Maminka zapomněla na moje narozeniny..." Fňukl Zabuza.
Zhin natáhl své ruce směrem k němu. ,,Pojď sem."
Zabuza k němu došel utírající si slzy.
Zhin ho přitiskl sobě a objal ho.
,,Pššš. Maminka nezapomněla, říkala mi, že pro tebe nakreslí nějaký pěkný obrázek." Začal ho hladit po zádech.
,,Ale miminka zapomněla už potřetí." Vzlykal Zabuza.
,,Nezapomněla. Tentokrát ne. Víš co? Připrav tu čajovou sadu co si ode mě dostal a já se pudu podívat jestli, už ho má hotový. Platí? "
,,D-dobře." Znovu si utřel zaslzené oči.
,,Tak utíkej." Usmíval se Zhin.
Zabuza odešel do kuchyně.
Zhin se zvedl a po schodech si to zamířil do ložnice. Hned co do ložnice vstoupil se do Kagury obořil.
,,Už potřetí Kaguro, už potřetí si zapomněla na Zabuzovi narozeniny...
A to jsem ti to ráno připomínal." Zašklebil se Zhin.
Kagura se otočila, aniž by se zvedla ze židličky na které seděla. ,,No co k tomu mám říct? Zapomněla jsem." Usmívala se. ,,Vyřiď mu, že se omlouvám."
Zhin trochu posmutněl. ,,Slíbil jsem mu, že mu dáš jeden z tvých obrazů.''
Kagura mu ukázala záda. ,,Opravdu, ať si vezme ten v rohu. " Ukázala na něco co nejspíše měly být hvězdy... předtím než se barvy rozpily.
,,Ten nepovedený?!'' Uklidnil se Zhin a vzal jiný. ,,Dám mu tenhle. Aby věděl, že ho máš ráda."
Jen nespokojeně vzdychla.
Zhin vzal obraz na kterém byla vyobrazena postava stojící na louce a za ní zapadalo slunce.  ,,A dojdeš mu popřád."
,,Ježíši, aby si se nezbláznil. " Zvedla se a neupravená vyšla z ložnice. Došla až za Zabuzou do kuchyně a natáhla ruku.
Zabuza jí za ní chytil a trochu se usmál.
Kagura mu narychlo popřála a počkala, než přijde Zhin s Obrazem. Pak ještě dodala, že na tom obraze je on, protože je její sluníčko a tím její 'povinost' skončila.
Zabuza jí ještě doběhl a ze zadu jí obejmul. Kagura ho pohladila po dlaní a se zakroutěním s očima odešla.
Zhin položil obraz na stoleček a počkal na Zabuzu. Poté spolu začali pít čaj. Zhin se snažil ignorovat ten šálek čaje a kus čínského dortu co tam byl přichystaný ještě od oslavy co skončila před pár hodinami, ani Zabuza na něj nepoukazoval.
Zhin se snažil usmívat, jeho část rozpuštěných vlasů mu krásně zvýrozňovala charakteristické bílé oči a jeho čistou pleť.
,,Říkal jsem ti, že nezapomněla."
,,Zapomněla tatínku. Já vás z ložnice slyšel."
Zhin ho jen pohladil po vlasech.