Ninja: Stínový zabiják. (Díl první.)

Zpomal.

Zhin meditoval ve své pracovně s cílem uklidnit svou mysl. K tomu mu dopomáhaly vonné tyčinky a omamné byliny. Po tomto náročném týdnu musel zpomalit a dát si myšlenky dohromady.
Pravděpodobně přemýšlel nad tím zda nemají v klanu zrádce, protože jen málo lidí ví o jeho styku s Avelin.
*Takže to mohla být jen skupina banditů, nebo odpadlých zabijáků. Jenže...je divné, že se dostali se zbraněmi tak daleko za povolenou hranici nošení zbraní. * Pomyslel si. Ačkoliv to byly jen teorie, přišlo mu, že se k něčemu dostává.
Otevřel oči a sáhl si na pravé rameno. Stále měl až příliš živé vzpomínky na anputaci jeho ruky.
*Slepý a zmrzačený... jak mohu takto být Zabuzovi oporou? Legenda praví, že jeho cesta nebu lehká. * Povzdechl a postavil se na nohy.
Přejel svou levačkou přes svitky na jeho stole a začal je uklízet. Poslední dobou četl všechno, co aspoň trochu popisovalo schopnosti podobné těm Zabuzovo.
Zhinovo úkol teď byl Zabuzu naučit to ovládát. Od toho přepadení v uličce uběhlo již půl roku a za tu dobou se ta pečeť na jeho dlaních dvakrát přimomněla.
Zhin vypozorovat, že ten takzvaný záchvat přichází ve chvílích Zabuzovo vybuchnutí vzteky, což vlastně prkzrazovalo, že má neklidnou duši a možná dokonce svědomí...
Pomalu scházel schody a kráčel si to na zahradu, ale než odsunul papírové dveře, pocítil, že Zabuza netrénuje rovnováhu, ale snaží se aktivovat svou schopnost.
Stál na místě a chvíli se nehýbal. Opírajíc se o svou hůl se snažil pochopit, jakým způsobem se to Zabuza snaží udělat.
Nějakou tu dobu si postál na místě a teprve až když se to Zabuza rozhodl vzdát, vyběhl dveřmi na Zabuzu. Ten samozřejmě nic nečekal a byl odmrštěň na zem.
Zhin si protočil holí mezi prsty a zaujal bojovou pozici.  Zabuza se pomalu a mlčenlivě zvedl, zaujal obraný postoj, aby donutil svého otce k útoku.
Zhin byl ovšem trpělivější, proto neměl Zabuza žádnou šanci svého otce vyprovokovat. Jenže Zhinovi přeci jen šlo o Zabuzovo rozzuření, takže přeci jen zaútočil on.
Odražení od zemně byl nečekaný způsob, jak se ke svému synovi přiblížil. Skrčením se vyhl Zabuzovo kopanci a udeřil ho holí do zad, následně si ho přitáhl blíže a prohozením nohou vytvořil Zabuzovi nepříjemné podkopnutí nohou. Však Zabuza se nenechal poslat k zemi a místo dopadnutí na zem ve vzduchu udělal několik sudů, díky kterým příštál na nohou. Avšak nestihl se ani podívat na svého otce a již byl udeřen do břicha, kopancem do čela odmrštěň dozadu a jeho dodělávkou se mu stal hod holí, jenž ho zasáhl také do čela.
Zhin chytil svou hůl v jeho skoku k Zabuzovi. Ten otce začal pozorně sledovat, z čehož Zhin usoudil, že si Zabuza mapuje jeho budoucí možné útoky... ještě ani nedopadl na zem a Zabuza ho přesně vyměřeným kopancem vyvedl z rovnováhy. Zhin upadl tak prudce až mu vypadla hůlka z ruky.
Zabuza mu hůl mrštně zabavil a započal s ní útok. Zhin se mu avšak vyhl zvlněním těla, což ho vymrštilo do vzduchu a vzdálilo a oddálilo od útoku jeho syna. Zhinovi možnosti útoků se nyní zmenšily o třetinu a to Zabuza dobře věděl. Jenže Zhin si zase uvědomoval, že si tín Zabuza musí vytvořit nový plán proběhnutí tohoto boje. Proto aby mu to co nejvíce stížil, zaútočil nečekanou piruetou a začal na Zabuzu doléhat. Ačkoliv byl Zabuza velký stratég za těchto podmínek nemohl přemýšlet a když zaujal postoj stejný, jako při samurajovo seknutí mečem, Zhin využil toho, že to meč není. Kopl do hole, která se Zabuzovi zepřela v rukou a praštila ho do čela. Pěst od Zabuzova otce se nyní znovu uplatnila a narazila na Zabuzova čelist. Zabuzův pád na zem se nyní stal zvukem Zhinova vítězství. Sebral si svoji hůl z místa kam dopadla, opřel se o ni a s úsměvem pozoroval svého syna.
Nádech, výdech, nádech a znovu výdech, toť se linulo ze zadýchaného Zabuzy. Klek si opírajíc se jednou rukou o zem a druhou utírajíc si tekoucí krev z nosu, jeho dlouhé hnědé vlasy bránily Zhinovi spatřit jeho výraz.
,,Nemazlil jste se se mnou otče." Pronesl po chvíli zmlácený Zabuza, nyní pochopil jak se tehdy asi cítila teta Avelin. Také mu ale došlo, že není správné soudit něčí sílu, podle jednoho vyhraného nebo prohraného souboje.  Pomalu se zvedl, nechal si své dlouhé vlasy rozpuštěné a začal vnímat vítr, který ho hladil přes jeho svaly. 
,,Ještě mohu pokračovat otče." Zaujal speciální postoj, který vylepšoval  celý měsíc a nakonec vytvořil skvělý postoj pro útok, nebo úhyb piruetou, či pro útok, kterému říkal: Úder ze stínů, jenž sám vytvořil pomocí velkého inspirování z 'Větrné pěsti' jeho otce.
Zhin uchopil hůlku jako meč a svým postojem prozradil, že si bude držet odstup. ,,Tak začni." Usmál se.