Ninja: Stínový zabiják. (Díl první.)

Zkušenosti proti Talentu.

,,Vy už se zase perete?" Pronesla Avelin otráveně a překřížila nohy.
Seděla v jejím křesílku na zahrádce a sledovala ty dva, jak se asi už po desátá rvou.
Zabuza se vychloubal jako vždy, ale on si to narozdíl od Vei mohl dovolit. Vea jakožto začátečník toho ještě moc neuměla, proto Zabuzu dokonce ani jednou nezasáhla.
Poskakoval kolem ní, občas jí udeřil na nechráněné místo a pořád se usmíval tím jeho úsměv, který říkal: ,,Nejsi pro mě soupeř."
Avelin ho pozorovala, přesto že byla ninja už dlouho a nasbírala zpoustu zkušeností, tak přece jen nedokázala najít skulinku v Zabuzovo obraně. *Zhin ho jednou utrénuje k smrti...* Při myšlence na Zhina posmutněla, doufala, že je v pořádku.
Zvedla se a šla si uvařit další konvici čaje.

Vea stále ještě trochu tápající v základech nedokázala zasáhnout ani Zabuzovo hnědé vlasy, které za ním vlály jako plášť. Vždy, když si myslela, že už ho má, zrychlil a uštědřil jí ránu. Vea už začínala být unavená, pokusila se Zabuzu znovu udeřit, ale ten jí nyní ruku chytil a pevně stiskl. Vea vyjela bolestí, protože to byla ta obvázaná ruka. Stratila rovnováhu a spadla na Zabuzu, který jí naštěstí chytil. Vea se mu koukla do očí a s červenajícíma tvářema se na něj usmála. Většinou němeli obličeje tak blízko u sebe.
Zabuza jí s úsměvem na tváři pomohl zvednout se.
,,Promiň nechtěl jsem... "
,,To je v pořádku." Přerušila ho. Zavřela oči a sladce se usmála.
Avelin zavřela svojí oblíbenou knihu a hodila jí po Zabuzovi, který k ní stál zády.
Když už to vypadalo, že ho trefí, tak Zabuza mrštně uhl, tím ale zavinil, že kniha trefila Veu do obličeje.
Zabuza se uchechtl a pohlédl na zvedající se Avelin.
,,Promiň beruško, ale pomstím tvou oběť. " Pronesla se žertovním tónem a úsměvem.
Zabuza pochopil, že ho tím Avelin vyzvala. Uklonil se a zaujmul jeden ze svých vymyšlených postojů.
Avelin se trochu ušklíbla. ,,Ty to nebereš seriózně? Tvá chyba." Rozběhla se k němu a plánovala útok. Kopla ho do jeho ruky, změnila postoj a udeřila ho do břicha.
*Možná jsem ho moc přecenila. * Pomyslela si a koukla na Veu.
To už se ale Zabuza zvedl a pokusil se jí zasáhnout dlaní. Avelin se jen skrčila, aby Zabuzovy ukázala, jak je snadné se takovému útoku vyhnout. Vykulila oči, když si všimla Zabuzovo piruety, kvůli pomalé reakci jí byl uštědřen kopanec přímo do obličeje. Avelin odletěla stranou jako list ve větru.
Pomalu si sedla a utřela si krev tečící z jejího nosu. *Teď to přepískl...* Vyskočila směrem k němu a při dopadu použila všechnu vyvinutou energii, aby mu pěstí minimálně vyrazila pár zubů.
Zabuza se zaklonil a natáhlou nohou kopl Avelin do krku.
*V boji na život a na smrt by nevyhrál, teď mě jen ovládl vztek. *
Snažila se uklidnit. Začala po něm zběsile útočit.
Zabuza její první útok vyvedl z osy, druhý zablokoval a třetímu pokusu o zasažení se jen vyhl a s malým úsměvem Avelin udeřil do břicha.
Avelin si klekla na kolena, koukla na Zabuzu a zamračila se. Chtěla se natáhnout a jednu mu vlepit, ale předtím než její tělo mohlo akci provést, bylo zasaženo Zabuzovou pěstí. A kvůli té ráně, jenž jí trefila do hlavy omdlela.

Když se probrala, ležela ve své posteli.
Vea seděla kus od její hlavy a radostně jí objala, když viděla, že je její maminka v pořádku.
Zabuza se zamyšleně díval z okna, když si ale všiml, že je Avelin vzhůru, uklonil se a žádal o odpuštění.
Avelin se falešně usmála, být to někdo jiný pomstila by se, ale Zabuzu si za ten čas, co ho zná, oblíbila. ,,Nic se neděje. Nemusíš se omlouvat za to, že si vyhrál. " Řekla na oko mile. ,,Jsi opravdu nadaný."
Zabuza se Vděčně poklonil. ,,Děkuji.
,,Jak dlouho jsem spala? Nevystydl mi čaj, že ne? " Pohlédla tázavě na svou dceru.