Pomalu jsem otevřel dveře a rozhlédl se po chodbě. Na pravé straně byla stěna a na levou vedla krev, rozhodl jsem se pořád následovat tu stopu, i když jsem se bál co najdu na konci. Šel jsem pořád rovně a najednou stopa vedla doprava do dveří. Otevřel jsem je a málem jsem se poblil. Za dveřma byla malá místnost plná mrtvých těl, které tady pomalu hnila. Mimo jiné jsem na vrcholku těch mrtvol spatřil tu, která spadla před chvíli přede mě. Aspoň si myslím, že je to ona... Zavřel jsem dveře do toho hnusu a vydal se dále po chodbě. Přišel jsem k pootevřeným dveřím. Vlezl jsem dovnitř. Byl to jakýsi pokoj s postelí, rádiem, stolkem a židlí. Když jsem popošel dovnitř, dveře za mnou práskly a já se zase málem po*ral. Když jsem se otočil, pred dveřma stál nějaký chlápek a silně mi připomínal voldemorta. Měl vyholenou hlavu, skoro žádný nos a měl oblečený nějaký divný kostým. Po tváři měl širokou krvavou jizvu která se táhla od oka až ke krku... Začal na mě ukazovat prstem a mluvit nějaké nesmyslné slova. „Mort Nighter.“ Na rukách měl krev a přibližoval se ke mě. Pořád při tom mumlal ty nesmysly, ale čím blíž byl, tím víc řval. Začal jsem mít velký strach a ustupoval dozadu...
Pak po mě skočil a povalil mě na zem. Chytil me za krk a začal dusit. Při tom řval „Mort Nighter je tady. Vrátil se! Zabij ho! Ne, nezabíjej! Nezvládneš to! On je silný! Uteč!“ Snažil jsem se řvát a shodit ho ze sebe, ale rychle mi ubývaly síly. Najednou jsme uslyšeli rachot na chodbě. Ten blázen ze mě seskočil a pomalu ustupoval ke dveřím. Při tom už jen šeptem říkal: „Nezahrávejte si s ním! Zabije nás!“ Potom pootevřel dveře, rozběhl se a zmizel na chodbě.
Rachot se pořád přibližoval a já nevěděl co dělat. Napadlo mě, že je to možná nějaký doktor a může mi vysvětlit co se to tu děje. Najednou jsem uslyšel: „Agente? To jste vy?“ Oddechl jsem si, že je tady konečně někdo normální a chystal jsem se odpovědět. Ale najednou mi došlo, že nikdo tady nemůže vědět kdo jsem a že tady mám být. Přišlo mi to divné a rozhodl jsem se neodpovídat. Kroky se pořád přibližovaly a já jsem byl hodně nervózní. Rozhlédl jsem se znova po pokoji a uviděl jsem nějakou skříň typu botníku. Napadlo mě schovat se za ní... Chvíli jsem za ní čekal a najednou zavrzaly dveře a někdo chodil po pokoji. Nenápadně jsem se kouknul a spatřil jsem nějakého týpka, který vypadal jako můmie, měl pořezanou skoro každou část těla a neměl tři prsty na levé ruce, ze kterých mu kapala krev. V tu chvíli jsem děkoval svému rozumu, že mi nedovolil předtím odpovědět.
Týpek chvíli prohledával pokoj a pak řekl: „Já si tě najdu agentíku!“ Už jsem byl napůl rozhodnutý, že se rozběhnu a vyskočím z okna... Chvíli jsem čekal a už jsem nic neslyšel. Myslel jsem si, že už ho to přestalo bavit, mě hledat, a že odešel. Když v tom, se objevila jeho krvavá ruka na mém límci. Začal jsem řvát a snažil jsem se mu vyvlíknout, ale měl hodně pevný stisk. Pak jsem slyšel jak se směje a využil jsem toho. Udělal jsem rychlý pohyb a vyvlíknul jsem se z bundy, přeskočil jsem botník a utíkal na chodbu. Vydal jsem se doleva a utíkal jsem jako o život. Za sebou jsem slyšel jak na mě huláká: „On si tě najde a budeš litovat toho, že si tady!“
