Chvíli jsme jen tak koukali z okna, ale někdo zaklepal na zvenčí zamčené dveře. Potom se nic nedělo a najednou se začaly ozývat rány a křik z chodby. Cítil jsem, jak mě Annet chytla za ruku. "Bojím se Same." zašeptala mi do ucha. Otočil jsem se k ní a pevně jí objal. "Jsem u tebe a nikdo ti neublíží, neboj." zašeptal jsem a ona mě ještě víc stiskla. Potom se rozrazily dveře a do místnosti vešel Born. Pustil jsem Annet a postavil jsem se před ní. "Zdravím. Nesu vám parťáka detektive." řekl směrem na mě a hodil Carsona do místnosti. Annet leknutím zapištěla a znova mě chytla za ruku. "Trošku si ho vychovejte, ale buďte opatrný, poslední dobou není ve své kůži." rozesmál se, odešel a zamkl dveře. Hned jak zavřel, vrhnul jsem se ke Carsonovi. "Kámo vstávej..dělej!" řval jsem a snažil se ho probudit. Vypadalo to, že je v bezvědomí. Už jsem začínal panikařit, ale Carson konečně pohnul rukou. V tom mě napadlo, že je v něm pořád ten sajrajt a nevíme kdy může začít působit. Vstal jsem, řekl Annet ať mi podá nějaké řemeny, co jsem zahlédl pod postelí a začal Carsona svazovat. "Co to děláš?" zeptala se mě Annet. "Bezpečnostní opatření." řekl jsem a dovázal Carsona. Potom jsem ho ještě prohledal a sebral mu nějaké věci jako peněženku, mobil a klíče. Všechno bylo u něj teď nebezpečné a později to bude chtít zpátky.
Carson nesnáší, když ho někdo vzbudí fackou...takže jsem mu jí dal. Vyhekl bolestí a šokem. Potom se vykulenýma očima začal rozhlížet po místnosti. Jeho pohled se zastavil na mě. "Same, díky bohu. Už jsem myslel že si utekl... Počkat, proč jsem svázaný? A kdo je ta holka?" začal se vrtět a pomalu zvyšoval hlas. Zůstával jsem klidný. "Jen nechci aby si nám nebo sobě něco udělal Carsone. Pustili do tebe tu chemikálii a já nevím kdy může zase začít působit." řekl jsem prostě a stále jsem ho sledoval. Bylo vidět jak začíná zuřit. "Snad si nemyslíš, že bych ti něco udělal ty hňupe. Třeba už to ve mě není. Tak mě rozvaž a řekni tý svý buchtě tam vzadu, ať na mě tak nezýrá." Byl už hodně naštvaný, a já jsem poznal že ta chemikálie už působí a on se proměňuje, takže to není on. "Tohle by Carson nikdy neřekl, takže mi řekni co si zač a nenuť mě, něco ti udělat." Potom se přede mnou rozzuřil úplně a proměnil se v tu příšeru, která mě předtím napadla. Stále se ale nemohl dostat z řemenů, které jsem svázal podle výcviku sebeobrany. Aspoň k něčemu se hodil... Annet ke mě přiskočila, chytla mě za rukáv a snažila tahat dozadu. "Same, běž od toho pryč!" řvala přes slzy. Otočil jsem se k ní, chytl jí za ruce a koukal se jí do očí...Ach bože, ty její sladké modré oči... "Musím z něho něco dostat, ale potřebuju vědět že jsi v bezpečí ano? Takže si lehni na postel a nějak se odreaguj. Za chvíli budu hotový." Cítil jsem se jako taťka co poučuje dceru... Annet mě objala a zašeptala. "Dávej na sebe pozor." Potom se zvedla na špičky a dala mi pusu na líčko...Přece jenom bla tak o 10cenťáků menší.
Otočil jsem se na Carsona a on na mě odvrátil ty temnotou naplněné oči bez bělma. "Carsone, vím že tam jsi. Musíš s tou sr.čkou bojovat jasný?" řval jse po něm z bezpečné vzdálenosti. Sice byl proměněný, ale já jsem věděl že pravý on uvnitř, mě vnímá a slyší. Carson začal bojovat sám se sebou...Teda spíš s působením té chemikálie... Řval a začal sám sebe škrábat do krve. Teď jsem pro něj nemohl nic udělat, tak jsem šel k vyděšené Annet a objal ji. Celá se klepala a pevně mě držela.
Po hodině Carsonova řvaní a škrábání se uklidnil a bylo ticho. Annet mi mezitím usla v náručí. Opatrně jsem jí položil na postel a šel jsem ke Carsonovi. "Carsone, kámo vstávej." řekl jsem opatrně. Chvíli se nic nedělo, ale potom se pohnul. Byl celý od krve a podíval se na mě. "Same, do prd.le štípe mě úplně všechno... Ou, pěkná holka." řekl a podíval se na spící Annet. Tohle je Carson, to jsem poznal. Ale radši si ho proklepnu. "Co si mi řekl v tom skladu na první misi Carsone?" zeptal jsem se. "První zajetí se musí zapít, támhle vidím benzín." řekl a usmál se. Je zpátky... "Počkej, rozvážu tě." řekl jsem a vytáhl jsem si s kapsy nožík. Rozvázal jsem ho a utrhl jsem kousek prostěradla. Namočil jsem ho do vody co kapala z okna cely a začal jsem mu utírat krvavé šrámy. "Sakra práce. Takhle jsem se nezřídil ani při prvním mejdanu v Las Vegas." řekl Carson a zatnul pěsti. Zasmál jsem se a začal jsem hledat obvaz. "Někde jsem tu měl obinadlo, ale nemůžu ho najít." řekl jsem si nahlas. V tom na mě zezadu promluvila Annet "Myslíš tohle?" Otočil jsem se a usmál se na ni. Úsměv mi opětovala a podala mi obvaz. Potom na mě mrkla a mě se rozbušilo srdce. Hodil jsem obvaz po Carsonovi se slovy: "Zavaž si to."
Zvedl jsem se a šel jsem k posteli kde seděla Annet. Sedl jsem si k ní a ona mi položila hlavu na rameno. "Co bude dál Same?" zeptala se mě. "Nevím a ani to nechci řešit. Co bude, bude. Teď si chci užívat chvíle s tebou." povzdechl jsem a usmál se. "Jsi tak milý." Otočila se na mě a usmála se. Nemohl jsem se na ní přestat dívat. Pomalu jsme se k sobě začali přibližovat a stále jsme se koukali z očí do očí. Už jsme byli hlavami tak blízko a Annet zavřela oči... "Nerad vás ruším, ale něco se děje." řekl Carson. Zastavili jsme se těsně od sebe a Annet oči zase otevřela. Viděl jsem jak je naštvaná. Myslel jsem že Carsona na místě zabiju ale potom jsem to taky uslyšel. Z chodby se ozívaly hlasy a rány.
