Watkins
Lezl jsem stále dál, až jsem pod sebou spatřil mříž, přes kterou jsem viděl, že podemnou někdo stojí. Svítil baterkou na zem a jen tak tam postával. V jednu chvíli mě napadlo, jestli to třeba není Carson nebo jak se jmenoval ten druhý detektiv. Pak jsem, ale usoudil, že je to blbost, protože ho "TO" už dávno muselo zabít...Došlo mi, že už jsem na místě a přemýšlím jistě pár pár minut a pokračoval jsem v lezení po čtyřech. Jak jsem tak lezl, ucítil jsem neuvěřitelný smrad. "Co to sakra.." projelo mi hlavou, ale pak jsem spatřil světlo vycházející zleva. Následoval jsem to světlo, až jsem se došoural k mříži, do které letmo svítila lampa. opatrně jsem mříž sundal a snažil se podívat do místnosti podemnou, ale to světlo mě oslepovalo, takže když jsem se pořád posunoval, abych měl lepší výhled, spadl jsem ze šachty dolů na obličej. Začala mi valit krev z nosu a chvíli se mi motala hlava. Myslím, že jsem dokonce i na pár vteřin omdlel, ale ten strašný smrad mě ihned probudil. Kolébavě jsem se postavil na nohy a prohlédl si místnost. Byla to naše utajená pitevna, to jsem zjistil už předtím, podle toho smradu. Pitevní stoly byly pořád zakrvácené a na zemi pod nimi se válely lidské vnitřnosti, pár týdnů staré. O pár metrů dál, byla uzamčená místnost, od které měli klíče pouze pitvači, jak se jim u nás říkalo, a kde se skladovaly mrtvá těla čekající na pitvu. Potřeboval jsem něco najít a to něco bylo v kamerové místnosti asi o 5místností dál. Šel jsem tedy ke dveřím vedoucím na chodbu a v hlavě jsem si promítal plán budovy.. Potom mě něco trefilo do hlavy a zezadu mě někdo začal dusit. Hlava mě šíleně bolela a nemohl jsem dýchat, ale tím, že mě škrtili, jsem neomdlel. Předemě se postavil vysoký ozbrojený voják se zahaleným obličej a začal svůj projev. "Watkinsi, jménem tajné vládní agentury jsi zatčen za nelegální testování životu ubližujících látek, vraždy a únos. Nemáš právo se obhajovat a okamžitě nám řekni, kde jsou detektivové Davidson a Carson." Chvíli jsem jen tak čuměl a snažil se nadechnout, ale přestával jsem vnímat okolí. Potom jsem uslyšel nějaký pokyn od vojáka předemnou. "To stačí." osoba zamnou mě přestala škrtit a já začal konečně pořádně dýchat. "Než mě odvedete do vazby, měli byste si mě poslechnout. Ale počkáme na Davidsona ať mi věříte a víte všechny podrobnosti. Jo, a vůbec nevím, kde se teď nachází ten druhý, pokud už teda není mrtvý." vysvětlil jsem jim a dostal pořádnou štiplavou facku. Málem jsem dostal další, ale pak se ozval hlas zpoza mě. "Myslím, že bychom mu měli věřit, seržante Woodsi." Zezadu vystoupil ještě mohutnější voják s nabitou M4 a stáhl si z nosu a pusy svou černou kuklu. "Rozkaz, pane." zasalutoval mu Woods, znovu kouknul na mě a pokračoval. "Watkinsi, pokud nechceš dostat další facku, radši nám pověz kde je detektiv Davidson." Přemýšlel jsem..vlastně jsem to nevěděl.. "Abych pravdu řekl, nevím.." viděl jsem, jak Woods prudce sevřel zbraň v ruce a v hloubi duše se přemlouval, ať na mě neskočí. "..protože jsme se před chvílí rozdělili. Ale můžu vám s jistotou říct, že je v pořádku a to i ta holka.." pokračoval jsem a Woods po chvíli sevření povolil. Potom se podíval na toho vedle..asi velitele..a zeptal se mě. "A jaktože jste se rozdělili? To jste jako šli spolu, všichni? Co to má sakra znamenat? Neunesl si je náhodou? Vypadá to spíš jako přátelské setkání.." Tolik otázek, prokroutil jsem oči. "Právě proto máte počkat až Davidson přijde, abychom vám to řekli od začátku, chytrolíne.." řekl jsem znuděně, Woods zase křečovitě sevřel zbraň a teď už to vypadalo, že na mě skočí. Naše vražedné pohledy po chvíli zastavil ten druhý. "Dobře. Počkáme tady na Sama. Ale varuji tě, pokud je to past, budeš 5x více potrestán, doktore." Pak jsme se na něj oba s Woodsem otočili a kývnuli na souhlas...
***
Sam
Jak už jsem říkal, nademnou byla šachta ve které někdo byl a teď jsem měl pocit, že mě sleduje. Okamžitě jsem se přestal hýbat a pohled jsen sklonil do země. Pak mi došlo, že mám rozsvícenou baterku, ale teď už jsem nemohl nic dělat. Jen jsem vyčkával a snažil se vůbec nehýbat. Po chvíli jsem zase uslyšel pohyb v šachtě. Aspoň jsem nevzbudil pozornost, oddechl jsem si. Potom jsem si radši posvítil do mříže v šachtě, abych se ujistil, že už tam nikdo není... Když jsem už byl klidný, napadlo mě, kde je asi teď Annet. Vzal jsem vysílačku do ruky a chtěl zmáčknout tlačítko na prozvonění druhé vysílačky, ale pak jsem se zastavil. Co když se teď Annet někde schovává a já jí tím zvukem prozradím? Když v tom, mě z mého přemýšlení vytrhl zvuk vysílačky. Annet mi volala, rozzářil jsem se. "Same, jsi tam?" ozvalo se z vysílačky. "Annet, jsi v pořádku?" zeptal jsem se vyděšeně, ale Annet mě uklidnila a chvíli jsme si povídali. "Sejdeme se za 10minut ve druhém patře u záchodů, dobře?" zeptal jsem se. "Fajn. Chybíš mi, Same." ozvalo se zpátky, ale když jsem chtěl odpovědět, uslyšel jsem kroky. Snažil jsem se co nejrychleji vypnout vysílačku a z ní se čím dál tišeji ozývalo: "Same? Same, jsi tam?" Kroky se stále přibližovaly, tak jsem se rozběhnul ke skříni a schoval se do ní. Po chvíli se rozletěly dveře a do místnosti vkročili 3ozbrojení vojáci, které jsem dobře znal. byl to Dan, Frank a Tom z oddělení Vojenské činnosti v mé práci. Zajásal jsem a už chtěl vylézt ze skříně, když v tom se otevřené dveře třísknutím zavřely. Všichni 3vojáci se obrátili a zmateně koukali na dveře. Stále ve skříni, jsem vyčkával, co se bude dít. Potom se rozletělo okno a do místnosti začal proudit ledový vánek. Srdce mi teď bušilo asi 500x rychleji a vyděšení byli i ti 3 předemnou. Chvíli se nic nedělo, ale potom se objevil ten, pro mě známý, černý létající stín, který během chvíle rozkouskoval všechny mé 3 přátele. Chtěl jsem začít řvát, ale nakonec jsem se zkrotil a jen jsem sticha sledoval, jak se po zemi válí spoustu kousků lidských těl ve spoustě krve. Začalo mi být hodně špatně a po tváři mi stekla i nějaká ta slza. Ten stín pak jen byl na místě, jak kdyby něco nebo někoho hledal...
