Annet
Šla jsem rovně po chodbě a vedle pootevřených dvěří na pravé straně jsem uviděla krvavé operační lůžko. Zachvátil mě strach, který se ještě znásobil, když jsem si uvědomila, že Sam je někde na druhé straně ode mě. Potom jsem si vzpoměla na vysílačku co mi dal..aspoň něco.. Rozhodla jsem se prozkoumat tu místnost za pootevřenými dveřmi. Mimochodem, pokud vám to přijde šílené, v porovnání s tím, co bylo na chodbě přede mnou, bylo tohle bez problému.. Otevřela jsem dveře a vešla do místnosti. Kdysi to asi bývala jídelna, protože tady bylo mnoho stolů a židlí a na druhé straně byl dlouhý prosklený pult. Co mě ale zaujalo, bylo na východní straně místnost, směrem od dveří. Šla jsem se tam podívat a to, co jsem našla, nebylo moc lahodné... Na zdi bylo plátno na kterém bylo krví napsáno: Dead . A vedle, bylo na dřevěném kůlu, napíchnuté tělo nějakého muže. Udělalo se mi totálně šoufl, ale zvědavost byla silnější a tak jsem k mrtvole přistoupila. Mohlo mu být maximálně 30let, čemuž napovídala mladá tvář a kdysi nagelované vlasy. Na sobě měl bílý plášť, z čehož jsem usoudila, že tady pracoval. Pod nabodnutým tělem ležela, v kaluži krve cedulka s údaji: S. Wargol - Laborant. Sehla jsem se, abych na to lépe viděla a uviděla jsem i fotku. Vím, že to teď bude znít divně, ale měla jsem pocit, jako by mi někdo dýchal za krk.. Trhnutím jsem se zvedla a muž napíchnutý na kůlu a před chvíli mrtvý, byl na mě teď natočený. Nemůžu říct, že se na mě díval, protože jsem uviděla, že má vydloubnuté oči.. Z krční tepny mu stékala krev, ale snažil se mi něco říct. Přistoupila jsem k němu a zacpala díru na krku, abych spomalila krvácení. "J-j-je tady-y! Ute-eč!" vykoktal ze sebe a pak bezvládně svěsil hlavu. Tep ustál a bylo o jednoho Laboranta méně. Potom jsem uslyšela z chodby nějakou ránu...
Watkins
"Zatracené problémy, už jsem mohl dávno ovládat tuhle zeschlou zem, ale pořád mi to něco kazí." říkal jsem si v duchu, zatímco jsem pomalu šel po chodbě. Potom jsem uslyšel nějaké zvuky, jako by se někdo snažil splachovat záchod. Následoval jsem zvuk až jsem došel ke dveřím. Nepřekvapilo mě, že tam byl nápis WC a pomalu jsem je začal otevírat. Najednou se za mnou něco mihlo. Bleskurychle jsem se otočil, ale nikde nic. I když jsem se snažil být v duchu klidný, nebylo mi to nic platné, když jsem zjistil, že zvuky ze záchodů přede mnou se už neozývají. Rozhodl jsem se nakouknout dovnitř. Když jsem pomalu otevřel dveře, na zemi u pisoáru seděl nějaký shrbený týpek. Ramena měl jako 5chlapů dohromady a přišel mi tak nějak povědomý. Přistoupil jsem blíž a začínalo mi to docházet... "Proboha, Borne! Ty žiješ.." výskl jsem radostí a Born se začal pomalu otáčet. Když se na mě otočil úplně, pochopil jsem, že už vlastně jen dožívá, protože měl vydloubnuté oči a uprostřed čela díru, přes kterou jsem dokonale viděl pisoár za ním. "P-pryč!" to bylo to poslední, co řekl než se mi jeho bezvládné tělo svalilo pod nohy. I když jsem za každých okolností ledově klidný, tohle mi nedalo, a pomalu mi začaly stékat slzy po tváři. Byl to můj blízký přítel a vlastně, jsem mu to udělal já..kdybych tehdy nezačal testovat, nic z posledních událostí by se nikdy nestalo.. Najednou se ozvala nějaká rána z chodby. Když jsem zvedl hlavu, zamrazilo mě. Dveře, kterýma jsem před chvílí přišel, byly zavřené a to jsem si jistý, že jsem je předtím nechal otevřené... Podíval jsem se naposledy na Borna a dal mu sbohem. Pak jsem hledal cestu ven. Těmi dveřmi, kterými jsem přišel, jsem jít rozhodně nechtěl. "Fajn, jsou tady jen kabinky...bezva." mrmlal jsem si pro sebe a pak jsem něco spatřil. V druhé kabince zleva jsem uviděl mříž. Otevřel jsem dveře a nad záchodem byla šachta. Aspoň něco... Vešel jsem dovnitř a třísknutím zavřel špinavé prkýnko od záchoda, což nebyl nejchytřejší nápad... Mříž od šachty šla sundat celkem snadno, za což jsem byl rád. Tím, že šachta byla vysoko, musel jsem si stoupnout na záchod, abych se tam dostal, ale co se nestalo..to zas*aný prkýnko od záchoda se při mém stoupnutí prohnulo a zlomilo, takže jsem rázem stál kotníkem v záchodě.. "No jasně! Velice kvalitní plasty za dobrou cenu..že my té společnosti tehdy věřili!" zamumlal jsem zlostně a vysoukal se s mokrýma nohama do šachty.. Pohyboval jsem se po čtyřech, s mokrýma nohama, ve smrduté šachtě..co víc si přát..
Sam
Ploužím se po chodbě furt dál už asi 300kroků a furt nic nevidím..což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu, znamená to, že tady už není nic živého..a ano, počítám kroky abych se uklidnil... Už jsem na to počítání neměl nervy a rozhodl jsem se jít něco prozkoumat. Vzal jsem to vlevo a otevřel dveře. Tím, že venku byla černočerná tma, nic jsem neviděl, ale potom jsem si vzpoměl na baterku v zadní kapse. Posvítil jsem a první pohled nebyl moc pěkný. Na stole přede mnou stála váza ze které trčela ruka..lahůdka.. Navzdory odporu, jsem šel blíž a vedle vázy, byl list papíru na kterém bylo napsáno: Truhla.. => Posvítil jsem si tím směrem, kterým ukazovala šipka a pod oknem byla nějaká černá šmouha. Šel jsem blíž vážně tam stála truhla. Z okna jsem viděl noční krajinu a naše zaparkované auto. Ale počkat..vedle našeho auta, bylo nějaké další.. "Cože?" řekl jsem nahlas a když jsem si to uvědomil, pro jistotu jsem se ohlédl za sebe. Pak jsem se znova podíval z okna. Vedle Carsonova BMW stála modrá Mazda. To mi připomělo, kde je Carson? Chvíli jsem přemýšlel, co se s ním asi mohlo stát, ale pak jsem to hodil za hlavu a zaměřil se na truhlu před sebou. Pomalu jsem jí otevřel a uvnitř leželo tělo. Nemůžu říct že mrtvé, protože na mě mělo vytočenou hlavu s vydloubnutýma očima a pomalu otevíralo pusu. Byl to nějaký chlapík, asi 30 let a měl proříznutý hrudník. "Z-zdrhe-j!" vydal ze sebe a měl to za sebou. Teď už mrtvý byl a já truhlu prohledal a všimnul jsem si, že mrtvý chlapík v ní, nemá pravou ruku. To vysvětluje tu okrasnou vázu na stole.. protočil jsem oči a radši truhlu zavřel. Nic zajímavého v ní nebylo, ale teď se z chodby ozvala rána. Lekl jsem se a trošku povyskočil. Přemýšlel jsem co dál a napadlo mě, jít prozkoumat místnost. Byla tady jenom skříň, truhla, koberec, stůl a židle. Přistoupil jsem tedy ke skříni a otevřel ji. Byla tam bílá košile a láhev s vodou. "Ah, díky bohu!" zamumlal jsem a během vteřiny jsem vypil celou půllitrovou lahev. Už jsem totiž od doby co jsme sem přijeli, nic nepil. Sundal jsem si bundu a tričko a oblékl si bílou košili ze skříně. Moc krásně teda nevoněla, ale pořád lepší, než to moje roztrhané a spocené tričko. To jsem zmuchlal a hodil do skříně, kterou jsem zavřel a zablokoval nějakou tyčí, co ležela u dveří. Když jsem skončil, uslyšel jsem zase nějaké bouchnutí. Tentokrát, ale nešlo z chodby..bylo to nad mojí hlavou a když jsem se podíval nad sebe, pochopil jsem. Vedla tam šachta a v ní zřejmě, někdo byl...
